Doctor PP: je to pořád pečený!

DOCTOR P.P.
VE ZNAMENÍ DRAKA

Milovaný i zatracovaný, ambiciózní i ležérní, vážený advokát i bezprostřední rocker. Toť obecný obraz Petra Pečeného, frontmana souboru Doctor P.P., který v letošním roce probrázdí republiku po boku Totálního nasazení.

Proč jste spojili síly právě s Totálním nasazením?
Na loňském festivalu Barvy léta pořádaném Třemi sestrami na pražském koupališti Džbán jsme se trochu opili s Pavlem Pešatou z Totáčů a v rámci konzumace jsme zjistili, že mně se líbí Totáči a jemu Doctor P.P., máme stejné názory a zejména přístup k muzice i koncertování. A hlavně že nás to baví, z hraní neděláme vědu a z tzv. kumštýřů spíš máme legraci, ostatně jako určitě i oni z nás. Udělali jsme pár testovacích koncertů a překvapil nás zájem lidí, jejich spontánní reakce a především synergie našich fanoušků. Takže z toho vylezlo regulérní Dragon Tour 2008, které bude pokračovat ve stejném rozsahu i na podzim.



Z jakého důvodu jste zvolili název Dragon Tour?
Název turné odkazuje na aktuální album Totáčů Krokodýl Ghandee a poměrně novou desku Doctor P.P. Lochneska. Budeme tedy propagovat dva draky a navíc plakát vypadá pěkně metalově, což je v našem případě zvlášť zábavné.

Je s ohledem na vaši advokátní praxi reálné koncertovat ještě víc, nebo jste na maximu možného?
V případě Doctora P.P. už větší počet koncertů není možný, už takhle jich máme šedesát do roka. Všichni máme ještě závazky v jiných kapelách, já a bubeník hrajeme v divadle. Navíc si chceme užít dovolené a tak dále. Musíme proto i dost hraní odmítat, což v případě, že nás to baví, je smůla. Anebo možná štěstí, podle úhlu pohledu. Myslím ale, že kdyby hraní bylo víc, mohlo by to začít zavánět prací a mohlo by nás to přestat bavit, což by asi byl konec Doctora P.P. Navíc je výborný, že se pořád na sebe a na koncerty těšíme a co víc – funguje to tak i při hraní s Totáči, Třema sestrama, Eečkama a dalšíma partama, se kterýma často hrajeme. Co můžeme chtít víc?



Nevzniká mezi vámi a muzikanty z jiných kapel vzhledem k věku a vašemu povolání bariéra?
Co se týče bariéry věkové vůči mladším kolegům, tak ta by musela být u spousty kapel včetně Kabátů a Séger, se kterými jsem na tom generačně více méně stejně a s nimiž už jsme taky něco vypili. Naopak – protože víme, jak Doctorovi strašně pomohlo předskakování Třem sestrám – snažíme se s sebou brát mladší party, aby taky měly šanci zahrát si před větším množstvím lidí. Podmínkou je, že musí kalit a chovat se tak, jak se předkapela chovat má. Předkapelování je dřina, ale lidi jsou podle mého názoru v muzice jediná spravedlnost. A obstát jako předkapela není jen tak.
S tím souvisí i případný další bariéry. Je spousta kapel, kterým to fakt jde, a s těma jsme kamarádi a respektujeme jeden druhého. A pak je spousta lidí, kterým se tak moc nevede a těm samozřejmě někdy Doctor P.P., ale nejen on, leží v žaludku. V podstatě to vzniklo už kdysi dávno, když jsme natočili první desku Je to pečený a hned jsme dostali nominaci na českou Gramy (dnešní Anděl) jako objev roku. A od té doby určitá parta lidí řeší, že já, který nemám na hudbě založenou svoji existenci a podle toho se i chovám, můžu třeba něčeho v hudbě dosáhnout nebo mít dokonce fanoušky.



Většinou jsou to ovšem lidé, které jsem v životě neviděl a dozvím se o nich občas v souvislosti s tím, že naši kapelu řeší nebo se jí svým způsobem snaží škodit. Musím říct, že mě to vždycky znovu překvapí a samozřejmě pobaví. Je zajímavé, že spousta takových našich „příznivců“ sedí v různých médiích, takže třeba ve většině televizí se neobjeví žádný náš klip, dokonce v jednom nejmenovaném hudebním pořadu se již dlouhá léta tváří, že vlastně neexistujeme. Zvlášť komické to je, když třeba vyjmenují všechny účastníky nějaké akce kromě nás. Ale aspoň z Doctora P.P. udělali správný underground. Samozřejmě mají právo rozhodnout, že je to blbý. O to víc si vážím kluků z kapely, že je to stejně jako mě netrápí a užíváme si rostoucí zájem fanoušků. Na to, aby zamezil účasti na koncertech a oblíbenosti kapely, je každý škodič krátký, což je právě ta spravedlnost, která mě na muzice baví.

Které současné tuzemské kluby patří k vašim nejoblíbenějším?
Vzhledem k tomu, že já osobně hraju bigbeat v různých podobách už víc než čtvrtstoletí, tak jsem sjezdil hodně míst. Myslím, že budu mluvit i za kluky z kapely, když řeknu, že mám v oblibě každý klub, kde je dobrý zvuk, alespoň minimální zázemí a hlavně, kam na nás přijde hodně lidí. A musím zaklepat, že právě na turné s Totáči tohle zatím naplňujeme mírou vrchovatou. A o tom ten rock´n´roll je, nebo ne?

text Daniel Folprecht foto archiv