SIOUXSIE AND THE BANSHEES - The Seven Year Itch Live

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Sanctuary / Panther 14 trax / 75:09 min Takový valčík na rozloučenou - a vlastně po sedmi letech ticha i na přivítanou. Kdyby valčík… Tihle gotičtí punkeři nikdy moc nedbali na melodie či takty. Spíše černá zádušní mše pro přeživší zombies.
SUSAN BALLION, jak se před 46 lety a pak ještě nějaký čas jmenovala Siouxsie Sioux, ostatně jako zombie vždy zpívala a právě na tom si vybudovala svou uhrančivou image. Spíš jde o zombies v publiku, na dvou londýnských koncertech loni v červenci. Při vší úctě ke klasikům - tohle je hudba pro pamětníky, možná pamětníky lepších časů, ale pořád pamětníky. Jako takový si mohu pomlaskávat, že SATB revokovali temnotu své slávy dokonale a se vším všudy. Mohu dokonce ocenit, že se pro reunionské turné nevydali lacinou cestou přehrání svého best of. Že namísto toho hodně sahali do prehistorie - album se rozjíždí dvěma výtečnými, ale do stínu pozdějších hitů už zasutými skladbami z debutového alba Pure a Jigsaw Feeling. V touze po exkluzivitě nejen pominuli jistoty typu Dear Prudence, ale šli tak daleko, příliš daleko, když dolovali i z B-stran singlů (I Could Be Again), a když se odhodlali ke coveru, nebyl to starý pasažér Iggy, nýbrž nečekaný George Harrison a Blue Jay Way. Nic proti tomu, naopak. Nic proti hloubkovým útokům Severinovy basy a šamanskému Budgieho bubnování, nevyvinuli se muzikantsky ani o píď. Jenže já patřím mezi pamětníky a někdy mě to trochu trápí.

Roman Lipčík

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím