Jan Budař: chyby hrají pro nás

Vydáno 14.11.2008 | autor: redakce

Jan Budař a Eliščin Band vydávají 24. listopadu nové album Proměna, které pokřtí 11. prosince v pražském klubu Roxy. Přečtěte si rozhovor o natáčení desky i důvodu, proč se na ní objevuje Lucie Bílá.

Jan Budař: chyby hrají pro nás Jan Budař: chyby hrají pro nás

Asi teď budete slýchat tuhle otázku často, ale proč se vaše druhé album jmenuje Proměna?

Protože se tím jedním slovem dá charakterizovat úplně všechno, v čem jsme obsažení, čím se trápíme, co máme rádi, co jsme. Prostě všechno se neustále proměňuje. Ať chceme nebo ne, a když jsem nad tím tak dumal, napadlo mě, že by to byl výborný název pro naše druhé album.

A nevadí vám, že už se tak jmenuje jedna hodně slavná povídka?
To jsem si taky říkal, jestli to není trochu blbý, ale pak jsem si řekl, že všechno už tu bylo a přesto je to tu stále znovu - nově viděno, nově žito. A tak jsem si řekl, že to je v pořádku.

Co to tedy je za album ta Proměna?
Já mám vždycky problém věci, které dělám, nějak charakterizovat, přiřazovat jim kategorie. Myslím, že nejlepší je poslechnout si a přiřadit kategorii sám. Pro mě je to album, které je skvělé takové, jaké je, protože takové, jaké je, je dokonalé.

Dokonalé?
My… No, teda hlavně já ( smích ) jsme to album nahrávali s heslem: Všechny chyby hrají pro nás. Protože jsem člověk, který dokáže sám sebe velmi terorizovat touhou po dokonalosti, tak jsem si to pořád opakoval, prostě abych se nebál. Abych se nebál, že nejsem dost dobrý. A jak jsem si to pořád opakoval, tak jsem na konci zjistil, že je to obrovsky osvobozující. A taky jsem ke svému velkému překvapení zjistil, že ta věta funguje a že pro mě je to album dokonalé takové, jaké je. (smích)


A jak vzniknul nápad udělat booklet s kresbami Pavla Reisenauera?
Mně se vždycky moc líbily všechny obrázky, které jsem od Pavla Reisenauera viděl a obálky Respektu považuji za jedny z nejlepších, právě díky jeho kresbám. A ten nápad se tak nějak sám nabídnul a k mojí veliké radosti Pavel do toho šel a udělal skvělé obrázky, ostatně jako vždy.

U vašeho prvního alba Uletěl Orlovi vám producenta dělal Vít Sázavský. Tentokrát jste se toho ujal sám. Čím to?
Zvažoval jsem, že opět oslovím Vítka Sázavskýho, protože to s ním byla skvělá práce, ale nakonec jsem se rozhodl, že se toho ujmu sám. Chtěl jsem trochu experimentovat se zvukem i s aranžemi. Zapojili jsme více elektroniku i elektriku, ale spíše lehce. Naše písně jsou pořád hlavně příběhy, které mají své hudební světy. A mě bavilo pohrávat si s pestrostí těch světů, takže se občas objeví kvílení velryb, občas proletí Sputnik, Eva Vrbková zpívá operu, pak taky přijde nečekaně Lucie Bílá a Magdaléna Borová a dokonce se nám podařil i jeden protest-song, který už stačil vyhrát hitparádu. ( smích )

Brožurka?
Ano, to je ta píseň.

Proč zpívá na vašem albu Lucie Bílá? Navíc píseň, která už vyšla na soundtracku k filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
Ta píseň Odpouštím je, myslím, opravdu krásná a na soundtracku trochu zapadla, takže jsme jí chtěli dát druhou šanci. Přitočili jsme smyčce, digitálně ji remasterovali a pouštíme ji opět do oběhu, takže si posluchači můžou znovu vychutnat něžný text Vladimíra Morávka a úžasný přednes Lucie Bílé. Navíc Lucce tahle šansonová poloha opravdu skvěle sedí.

A druhá hostující zpěvačka Magdaléna Borová, k té jste se dostal jak?

Magdu jsem potkal při natáčení filmu Hrubeš a Mareš a ona je nejen skvělá herečka, ale i zpěvačka. A Marylin - tu píseň, kterou má na albu, s námi už párkrát zpívala živě, a protože její hlas je, myslím, neobjeveným pokladem, rozhodl jsem se dát tu píseň na naše album a objevit poklad. ( smích )

zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím