Čechomor: hledáme příběhy

ČECHOMOR

ZHUDEBNĚLÉ POVĚSTI MORAVSKÉ

V roce 2008 jste v prosinci vydali album, které se stalo nejúspěšnější vánoční deskou na tuzemském trhu. Tohle album je ale o něčem jiném, i když také vychází před Vánoci.
To je opravdu něco jiného. Jedná se o takovou trilogii, protože příští rok vyjdou alba s českými a slezskými pověstmi doplněných písničkami Čechomoru.

Takže máte na nejbližší dobu o zábavu postaráno...
Nemysli si, už první díl ukázal, že to není tak jednoduché. Vyhledávat lidové písničky k předloženým pověstem není taková legrace a musím přiznat, že spoustu věcí jsme si s Frantou Černým do nalezených lidových písniček museli přimyslet a naroubovat to do nich. Bylo to těžké, ale na druhou stranu nesmírně inspirativní. Mysleli jsme, že najít vhodnou skladbu k pověsti bude snadné, ale pak jsme s Frantou seděli tři dny, listovali sborníky lidových písní a nic.

Jak ta práce na desce Pověsti moravských hradů a zámků vypadala konkrétně?
Tak přečetli jsme si pověst a našli písničky s příběhem, který by jí odpovídal. Někdy jsme třeba použili dvě sloky a další dvě vymysleli nebo je vzali z jiné písničky. Melodii jsme udělali jenom v jednom nebo ve dvou případech, ale jinak vše vychází z lidovek.

Bude to při dalších dvou pokračováních lepší, zjistili jste třeba, kudy cesta nevede?
Víš, ty příběhy prostě najít musíme. Naštěstí je kde. Když budeš mít doma Sušilovy moravské písně, stačí, když do té tlusté knihy naslepo bodneš nůž a najdeš krásnou skladbu, u které si řekneš: Jak jsem ji mohl přehlédnout?.

Jak se k tomu projektu dostal herec Vladyka?
Vlastně takovou náhodou. My spolupracujeme se společností Pomocné tlapky, která se zabývá výcvikem asistenčních psů pro zdravotně postižené. Natočili jsme při té příležitosti film, v němž asistenčního psa namluvil právě Mirek Vladyka, a tak nás napadlo, že by mohl namluvit i ty pověsti.

Vladyka není jediným hostem na desce.
Jasně, vystupuje tam s námi ve dvou písničkách cimbálovka Martina Hrbáče, která s námi jela i turné. To jsou velmi šikovní muzikanti a sedmdesátiletý pan Hrbáč je ve folklorní muzice obrovským pojmem. Opravdu jsme spolupracovali s legendou.

Taky tě překvapilo, jakým nekonečným zdrojem inspirace jsou ty pověsti, přestože má někdy člověk pocit, že už všechny postavy a možné zápletky zná?
Přesně tak. Proto taky ta práce byla skvělá v tom, že jsme se na ty příběhy skrze písničky podívali z jiné strany.



Představíte Pověsti moravských hradů a zámků posluchačům na nějakém turné?
Určitě. Už v roce 2004 jsme měli velmi úspěšné turné po hradech a zámcích. Nová deska nahrává tomu, že bychom mohli udělat něco podobného. Proč chodit do hal, když máme tolik jiných pěkných prostor? Pojedeme se podívat na nějaké moravské hrady, o kterých je v pověstech řeč, jestli by se náhodou nehodily jako koncertní místo. Pak nás příští rok čeká daleký výlet do Mongolska, Číny a Austrálie.

Takže místo v Čechách bude příští rok spíše v letadlech?
Nalétáme se dost, ale ta turné budou tak třítýdenní, takže si nás užijí i doma a na Slovensku. Dva koncerty odehrajeme i v Sarajevu.

Stačíte vůbec dělat na avizované nové desce?
Už máme něco předděláno, zatím k tomu nemohu nic víc říct, v podstatě teď přemýšlíme, jak to celé pojmout. Ale časově to zvládneme. Já třeba ještě v lednu pojedu dělat do Polska hudbu k filmu a Michal Pavlík pokračuje ve svém rockovém projektu Taknatudu.

BODNOUT DO SUŠILA
Nejstarší zápisy českých lidových písní pocházejí ze 16. století. V 19. století se zájem o lidovou píseň projevil sběratelskou činností. K významným sběratelům písní patřili Karel Jaromír Erben a František Sušil, který shromáždil neuvěřitelných 2361 skladeb. Písničky sbíral na Moravě, ale i na Opavsku a na Těšínsku v místech, kde čeština neustoupila polštině, a ve slovanských osadách v Rakousku. Monumentální sbírka Moravské lidové písně vydaná Sušilem v roce 1860 se stala doslova biblí folklorismu. Do svého repertoáru některé tyto písně zařadil například písničkář Jaroslav Hutka.

text Roman Jireš foto www.cechomor.cz