Eternal Seekers ve Švandově divadle

ETERNAL SEEKERS

15. 3. ŠVANDOVO DIVADLO, PRAHA

Lepší Bárta v sukni

Žádné překvapení se nekonalo. Bylo vyprodáno a zkrátka se to povedlo. Spojení jazzového klavíru, mystických dechů, decentních bicích a hlasu Lenky Dusilové zkrátka funguje. A zafungovalo i tady.

V nějaké diskusi se objevilo, že jde vlastně o Dana Bártu v sukních. Podtrhuji a souhlasím. Jenže Lenka Dusilová ještě naštěstí nedospěla do stádia, v němž je občasné hraní s hlasem do jazzových formací až přehrané.


To se bohužel občas Bártičovi stává. Ulítává si někam na Madagaskary za svými vážkami a posluchač se buď nudí, nebo u něj nastane pomýlený pocit, že už Bártovým pocitům nerozumí. Dusilová až takhle neexhibuje a to je dobře. Zůstává na zemi a celou sestavu spíše doplňuje, než by jí nějak přehnaně dominovala. Takže dobrý, ne-li ještě lepší.

Co dál říct k Eternal Seekers - k milované Lence, k pomilováníhodné pianistce Beatě a ke Clarinet factory, s jejímiž členy by šel člověk rád a okamžitě na pivo? Když se zkrátka něco líbí, píše se o tom daleko hůř, než když můžete něco pěkně zpražit. Ale když se hledá, tak se přece jen něco najde!

Lenko, proč si nás, nebohé diváky (sakra), usadila do sklápěcích sedaček Švandova divadla? Víš, jak člověk vypadá nemotorně, když se snaží v tomhle křesle mlátit hlavou do rytmu? Ty si můžeš tancovat a my zapadlí v zelenym filcu ne? Ale tleskat šlo, takže se přidávalo dvakrát. A stejně to bylo málo.

text Jaromír Hasoň foto archiv