Colours of Ostrava Jarka Nohavici

Vydáno 16.07.2009 | autor: redakce

Osmý ročník Colours of Ostrava opět ukázal, jak barevná dokáže muzika být. Hlavními hvězdami letos byli Jarek Nohavica a Jamie Cullum. Na místě byl i náš kolega Marek Pros.

Colours of Ostrava Jarka Nohavici Colours of Ostrava Jarka Nohavici

COLOURS OF OSTRAVA
9. – 12. 7 OSTRAVA, ČERNÁ LOUKA

Ostravský festival kvete. Jakkoliv se mohla dramaturgie osmého ročníku jevit jako krok zpátky, opak se ukázal pravdou a do areálu Černé louky se letos vtěsnalo přes 20 tisíc lidí. Hlavním magnetem na domácí patrioty i přespolní byl jednoznačně Jarek Nohavica, kterému na Colours patřil nejprestižnější festivalový čas a místo – sobotní večer na hlavním pódiu. Bardovi s kytarou a tahací harmonikou se podařilo publikum roztancovat i dojmout, rozesmát i rozesmutnět. Jarek je totiž jako lahvinka dobrého vína, která s přibývajícími roky zraje, aniž by ztrácela na své chuti a plnosti. Nohavica má tu přednost, že dokáže skloubit folklórní přímočarost s intelektuálním patosem, takže podává témata o pomíjivosti života a těžkosti doby stylem, kterému rozumí i patnáctiletý puberťák, ale jenž neurazí ani studovaného filozofa.


A právě tato ambivalence Jarkovi pomohla hýbat a bavit ostravský dvaceti tisícový dav složený ze všech věkových skupin. Nohavica střídal nálady i tempa, nutil lidi skákat a svítit zapalovači. Zaznělo všechno podstatné (Až to se mnou sekne, Těšínská, Kometa, Zítra ráno v pět atd.) a půlku téměř devadesát minut dlouhého koncertu odzpívalo samo publikum. Atmosféře Nohavicova koncertu se vyrovnal snad jen Jamie Cullum, jehož fúze jazzu a popu okořeněná rockovou okázalostí fungovala jako divoká jízda na horské dráze. Jímavé instrumentální pasáže střídaly divoké klavírní jamy a beatbox a mezi skladbami si Jamie získával publikum popíjením plzeňského piva. Snad si v Čechách zase brzo zahraje!


Další koncertní taháky – Morcheeba a Asian Dub Foundation – zůstaly daleko za očekáváním. U prvně jmenovaných se po odchodu éterické Skye není ani čemu divit, protože Manda Zamolo působí jako nejslabší článek celé formace. A to je pro kapelu, u níž je vokální projev zpěvačky alfou a omegou, fatální nedostatek. Asian Dub Foundation zněli v Ostravě unaveně, chyběla jiskra. Britům by daleko slušela menší scéna, kterou si mohli prohodit s jedním z překvapení Colours – formací N.O.H.A. Divoký mišmaš d’n’b, jazzu, hip hopu a dalších žánrů v podání pražského rodáka Philipse Nohy a jeho kosmopolitního bandu (španělská zpěvačka Minerva Diaz Perez, newyorský MC Chevy a německý klávesista Jochen Eickenberg) roztancoval i promrzlé přihlížející, kteří se do přeplněného šapitó nestihli vtěsnat.


Důkazem, že i stará kolena můžou vesele křepčit, aniž by vrzaly, byli Stero MCs. Kapela fungující téměř pětadvacet let neztratila nic na své živelnosti. Na pódiu si vystačila jen s živými bicími, dvěma vokalistkami a stále hubenějším Robem B. Hrály se hlavně skladby z novinky Double Bubble a nestárnoucí klasiky ze zlomové desky Connected. Colours of Ostrava nabídl již tradičně i mimohudební zážitek – podmanivé prostředí Černé louky a Slezskoostravského hradu, poklidnou atmosféru s pestrým výběrem levného občerstvení, vstřícnou a neagresivní ochranku. Všechny tyto „drobnosti“ přispívají k barevnosti festivalu, jemuž se už osmým rokem daří držet se daleko od šedého průměru většiny domácích festů.

6/7

text Marek Pros foto archiv, Colours of Ostrava

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím