MICHAL PAVLÍČEK & BIG HEADS - Čombió

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

ALESPOŇ JEDNOU Michala Pavlíčka nepochválit, pořádně mu vyčinit za totálně nepovedenou záležitost, vyzvat ho, a» už toho nechá, pověsí kytaru na hřebík, zamkne studio a věnuje ho ochotnickému homeless divadlu a jde konečně dělat něco užitečného. Není prostě šance. Ten drak je jako rozžhavený kotel, v němž se vaří všemožné matérie a výsledek. Socha. Nebo alespoň nádherný artefakt, někdy i precizně vykovaný předmět denní potřeby. Umění a lidovost. Kdo z našich současných hudebních tvůrců má v sobě tak přirozeně rozvržené tyto dvě dimenze tvorby? Právě jen on a právě jen on na co sáhne, to hoří, kvete, chladne, tvaruje se, prostě žije. Omamuje artistností, aby ji ale vykazoval graciézně tak, že jí každý porozumí a přijme za svou.
Čombió je možná tím nejlepším, jazzrockově písničkovým albem, které kdy udělal, kdo ví. Od furiantského vlnobití titulního kousku, přes dramatickou expresi v až jakési "janotovské" náladě Tam a zpět (hlavně díky textu a zpěvu Sahary Hedla), akusticko elektrické třeštění Šavlovačka, Šaflovačka a dál a dál, až po závěrečnou feérii Holanďani přijeli s chutnými protirytmy bubeníka Jiřího Zelenky a mandolínově zabarvenými motivky protagonisty - ani jedno sólo, ani jeden fór nejsou samoúčelnými akademickými důkazy o skladatelově a instrumentalistově mistrovství. Neuvěřitelné.
Nezpívané koláže se dramaturgicky sympaticky střídají se zpívanými chu»ovkami (kromě Hedla přispěl do pěveckého mlýna svou trochou i sám MP), album tím neustále zaměstnává posluchačovu pozornost. Zvukově srší a náramný sound každou chvíli dovoluje až plastický vhled do samotného srdce písní a kompozic. U žadné jiné desky poslední doby jsem neměl tak intenzivní pocit milé hravosti a zároveň majestátnosti. To je právě ten mix umění a přirozeněho člověčenství, kterým Pavlíček nejen tvoří, ale i žije. Hlava veliká, otevřená, plná nápadů. Kdy konečně uděláte něco zbytečného, kapitáne Achabe?

MICHAL PAVLÍČEK & BIG HEADS - Čombió