TATA BOJS - Biorytmy

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

NA NOVÉ album TATA BOJS je silná fanouškovská základna natěšena již nějaký ten pátek. Bodej» by ne. Předchozí řadovka Futuretro nastavila la»ku hodně vysoko, vždy» v té době (a v našich malých českých poměrech) zde nikdo s písničkovou formou nepracoval tak progresivně.
Koncepce aktuální desky možná překvapí, ale po několikátém poslechu nabývá logického opodstatnění. Biorytmy totiž nabízejí zpočátku spíše střední až pomalá tempa, z nichž vybočí pouze třetí skladbou B.M.O., která však stejně v půlce přejde do prazvláštního ambientu uspávací rychlosti. Svižnější beaty, zhruba odpovídající futuretrovým flákům Maličká nebo Ramínka, se objeví až s písní Attention Aux Hommes, jež obrala francouzský film Piti-piti-pá jak o dialogy, tak i o hudební motiv. (Vypadá to, že úchylka na šnekožroutské komedie postihuje Caise i Mardošu čím dál tím víc). Avšak až touto, v pořadí šestou skladbou, se album dostává do dalšího levelu, kde nás konečně čekají ony "vytoužené" letecké zážitky (Časová, Š»astnější, Růžová armáda). Ano, až šestým trackem. A přestože milovníci Tata Bojs patrně baží především po těchto klonech již zmiňovaných hitovek z Futuretra, varianta, kdy našlápnuté skladby dostanou na Biorytmech první pozice, by zcela jistě pohřbila ty pomalejší kousky. Takže: kdo chce nejdřív létat a až poté parkovat, musí začít od půlky.
Biorytmy jsou hodně o syntetických mašinkách. Více než Futuretro. Nemá smysl si namlouvat, že je to překvapující skutečnost, když ponor Milana Caise a Mardoši do tajů elektronické magie se za poslední roky prohluboval (jak oba svorně tvrdili v kdejakém rozhovoru). Možná, že nemuseli jít zas až tak hluboko. Kytarista Ma»o Mišík dokáže dokreslit skladby pouze do lepší podoby (viz Š»astnější nebo Časová). Jinými slovy: Mišíkův potenciál se mohl klidně rozprostřít na větším prostranství.
To samé platí i o pravidelně hostující zpěvačce Klárce Nemravové. Tam, kde se objeví její hlas, jsou Tata Bojs ještě o něco zajímavější. Tam, kde není, jsou to prostě "jen" Tata Bojs, kteří splňují očekávání, ale nic víc. Dobrá, něco "navíc" tu přece je, by» jen jednou jedinkrát. Jedná se o anglicky zpívanou Shower Girl, jež je Klářiným výhradně sólovým placem a jejíž trochu nepochopitelnou textovou složku nám ona sama objasnila slovy: "Zpívám ji z pozice sprchovacího gelu. Popisuji, jak se roztékám do pěny a v závěru mizím v odpadním kanále." Prostě Tata Bojs.
A texty české? Opět hezké. Všemu dominují, jak jinak, slovní hříčky a vtipné dvojsmysly (jen jeden za všechny: "nechci ti dávat klíny do hlavy, chci ti jen dát hlavu do klína" - Náměsíčná). Nicméně Mardošovo kejklířství s rodným jazykem se ve výsledku dostalo místy až ke křečovitému frázování - hovoříme tu teď především o druhé skladbě Vlezlá, kdy tempo zpívaného textu nesedí tak ideálně na rytmu mnohem rázovitějších bicích, což celou píseň trochu strhává.
Ale jinak je vše v naprostém pořádku, takže další, kdo by si tady měl udělat pořádek, jsou česká rádia. Mají proč!

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím