Intro: Rock for Haiti

Hudba a charita je téma více než desítky let staré, přesto, po děsivých událostech zkraje roku, opět setsakra aktuální. Co do množství benefičních
projektů a tržeb tentokrát dokonce rekordní. První housle hrává v této tradici americký showbiz, který haitskou tragédii viděl z největší blízkosti
a bývá nehlasitějším iniciátorem „hudební pomoci“. Každý ví, že nejvýrazněji se zámořské popstars zapsaly do dějin singlem We Are The World
v polovině 80. let, tehdy pod hlavičkou USA For Africa. Na(ne)štěstí zrovna nedávno Quincy Jones a Lionel Richie chystali remake a hrůzy odehrávající
se na karibském ostrově jejich plány značně uspíšily. Stejně jako před pětadvaceti lety sezvali 80 zpěváků (i rapperů), aby společně spustili „We are the
world, We are the children, We are the ones who make a brighter day...“.

Větší haló a hmatatelnější výsledky však způsobila Hope For Haiti, „telemost“ mezi LA, NYC, Londýnem a Haiti, moderovaný tamním rodákem Wyclefem Jeanem, který vidělo přes sto miliónů lidí. Sampler z koncertu, který až na výjimky tvořily covery balad, jak už to u podobných akcí bývá, se stal v USA po pár dnech dokonce nejprodávanějším charity albem všech dob. 

Britové zareagovali přezpíváním Everybody Hurts od R.E.M., pozadu nezůstaly ani jiné, byť méně vlivné hudební národy. A jak zareagovali Češi? Celkem promptně. Do hlavní role se jako obvykle pasoval Člověk v tísni a největší efekt měl jím narychlo svolaný televizní jam SOS Haiti v holešovické La Fabrice s Nightwork, La Putykou, Anetou Langerovou, Davidem Kollerem, Jaroslavem Svěceným a duem Roman Holý, Matěj Ruppert. Posledně jmenovaní měli prsty i v nedávné P.S. Haiti
v Lucerna Music Baru, kde kromě Monkey Business vystoupili Dan Bárta, Eddie Stoilow a hiphopová squadra Bigg Boss. Lokální akce probíhaly po celé
republice, nebylo jich mnoho, ale ani málo. 

Každá mince má dvě strany, obzvlášť takto získaná – ovšem nad tím, kde a jak přesně nakonec všechny ty miliardy skončí, nemá velký smysl spekulovat. V době, kdy haitská tragédie už dávno zmizela z hlavních zpráv a titulních stran, nezbývá než s postiženými doufat, že peníze do Port-au-Prince skutečně doputují a skončí ve správných rukou. Rozhodně lepší než zastávat roli pasivních cyniků, kteří za hudebními i jinými charitami hledají jen marketingovou hru a něčí politické body.

Jarda Hudec, vydavatel