Andreya Triana bodovala vtipem a šarmem

ANDREYA TRIANA
Palác Akropolis, Praha
24. 1. 2011

Patnáct minut před devátou se na pódiu objevila trojice hudebníků a zpěvačka oděná do šatů evokujících Afriku. I její účes vybízel k myšlenkám na čokoládovou tyčinku Kofila. Zpěv však rychle umlčel chuťové pohárky, protože na řadu přišla už jen potrava pro duši.

Andreya začala kousky ze své sólové desky Lost Where I Belong a vytvořila velice intimní atmosféru. Chvílemi jakoby vůbec nepatřila do Akropole, ale spíše do malého jazzového klubu, kde by hrstka posluchačů seděla a nechala se obsluhovat číšníky ve sněhově bílých košilích. V takto komorním prostředí působil jakýkoliv ruch kolem naprosto destruktivně. Ať už to bylo nevkusné zvonění telefonu, neustálé otevírání a zavírání dvěří, nebo pouhé sdělování si dojmů v hledišti, vše narušovalo dokonalost spojení mezi Andreyou a jejími posluchači.

S přibývajícím časem se Triana dostala i k písním Bonobo, což její publikum náležitě ocenilo. V přídavcích dokonce došlo i na rozšafné coververze a zejména Sweet Dreams, kterou všichni znají od dua Eurythmics, sklidila salvu potlesku.

Během večera Andreya zanechala pozitivní dojem i díky svému kouzlu a vtípkům, které mezi jednotlivými písněmi přidávala k dobru. Andreya je dobrá zpěvačka, ale takových po světě chodí stovky, možná tisíce. Opět se ukázalo, že velkou roli hraje i to, jak umělec umí s publikem komunikovat, jak velké vlastní charisma.

Andreya Triana na svém prvním sólovém koncertu v České republice zanechala slušný dojem. Vkusně skloubila trip hop se soulem, jen jejím písním chyběly zajímavější finále. Jakási gradace nebo vyústění, která by posluchače uspokojila a utěšila, naprosto scházela. Tomu určitě napomůže větší sehranost s kapelou a další zkušenosti. Zatím šlo spíš o krátký koncert, který byl dobrou reklamou na ještě lepší a působivější desku.

4/7
text: Daniel Maršalík, foto: Ondřej Hájek

Fotoreporty z koncertu:

Andreya Triana I. - foto: Angelika Špicarová

Andreya Triana II. - foto: Ondřej Hájek