Březnové Free Mondays v Roxy: The Last Fight, Dyrtbyte nebo February

7. 3. THE LAST FIGHT (IT), LIGHTS OFF (CZ) - Roxy

The Last Fight
Příběh The Last Fight se začal psát v roce 2010, kdy frontman James Dini a bubeník Gigi Colombo seděli ve své oblíbené hospodě v severní Itálii a uvědomili si, že v současné době není v rádiích dost dobré rockové hudby. O několik let později a o dva členy více představili svou první desku s názvem AVE, ve které to rozjíždějí na plné obrátky. Energie, ale i promyšlenost je v jejich kompozicích jednoznačná. Přesně tyto vlastnosti dovolily kapele hrát na velkých italských festivalech nebo opening show pro Coldplay a We Are Scientist. Mimo jiné také vyhráli mnoho soutěží jako třeba Keepon nebo Red Bull Tourbus.

V současné době vyrážejí na své evropské turné, kde očekávají skvělou klubovou atmosféru a i to, že se ještě o něco zlepší. Až uslyšíte 11 úplně nových songů, bude vám jasné, že jejich producent Fabio Trentini (Guano Apes, The Intersphere, Sasha, Mr Minister) si vybral opravdu dobře.

14. 3. DYRTBYTE (GER), ATREY (CZ) - NoD

Dyrtbyte
Jedinečný zvuk, propojení instrumentálních prvků do DJ setu a hluboké filmové atmosféry nebo i klubových beatů. To jsou Dyrtbyte - dvojice umělců Philipp (pianista) a Aram (excelentní bubeník), oba fascinovaní elektronickou hudbou. Zvědavost a nestrannost z jejich tvorby jenom čiší. Jednotlivé prvky svých skladeb čerpají také ve svém okolí a v přírodě. Když budete dobře poslouchat, uslyšíte třeba lámání klacku nebo loupání šišky. Jejich vystoupení navíc doprovází i světelná show, kterou sami programují. Minimalismus a propracovanost je vidět i v tomto směru. Světla naprosto korespondují s atmosférou, kterou navozují svou hudbou a tak jde ve výsledku o unikátní zážitek. Atmosférický, až trochu nadpozemský, dalo by se říci.

Hudba, která evokuje naprostý klid mysli, ale zároveň není ani trochu nudná. Hudba, která by mohla s přehledem být soundtrackem pro prvotřídní si-fi. Hudba, na kterou po jejím poslechu nezapomenete a nechá ve vás jednoduše pocit naprostého uspokojení. Takovou hudbu stojí za to slyšet naživo.

Atrey
Elektronický producent Atrey o sobě tvrdí, že je posledním přímým potomkem zlaté éry francouzské elektronické hudby a proti současné komercionalizované EDM nabízí nadčasové hodnoty osmdesátkové staré školy. Po loňském květnovém albu Imperial Arc se na začátku letošního roku vrátil s EPčkem nového materiálu. Je na něm i skladba Triumph, jejíž syntezátorové riffy zní - jak jinak - triumfálně. Svou produkci vydává na francouzské značce So Frech Records.

21. 3. FEBRUARY (CZ) + KILLIEKRANKIE (CZ) - Roxy

February
Mladá ostravská kapela, definující svůj žánr pojmem post-indie. Prostor zaplňuje táhlými, zasněnými tóny čistých kytar se silnými efekty, ale i burácejícími emotivními kulminacemi. Za sebou má čerstvý debutový singl Hide Me Under Autumn Leaves. Jejich sychravý název, jméno vydaného singlu a celková atmosféra spolu působí perfektně symbolicky a evokuje v posluchači ty pravé emoce, ze kterých vám ale určitě nebude úzko. Magazín Fullmoon o nich napsal: "U February je prostě slyšet, že mají v krvi něco jinýho, novýho a čerstvýho a to je samo o sobě skvělý." Pokud chceš poznat, co to "novýho" je, poslechni si je naživo a nech se odnést na obláčku.

Killiekranie
Jaký je příběh těchto dvou kluků? "Na podzim 2013 jsme se celkem náhodou strašně sjeli ve Zlíně a tři hodiny nahrávali hrůzy i krásy. Za střízlivá jsme si to poslechli a seznali, že to je sice dost na hlavu, ale něco v tom je, tak to děláme doteď. Prostě se snažíme dělat elektroniku s ksichtem a duší a dobře přitom pobavit sebe i lidi okolo, that's it." 
Každý track něčím jiný: syňtáky, první game-boy, je to snad elektrická kytara? Něco tvrdšího, něco pomalejšího a něco rychlejšího. Může se to možná zdát jako zmatek, ale ze všeho je slyšitelná jejich signatura, která je jednoduše jedinečná. Dalo by se snad tvrdit, že se jedná o punkáče elektronické hudby. Neberou si servítky, neznají mez a prostě si dělají co chtějí. A dělají to dobře!

28. 3. DE MONTEVERT (SWE) - NoD

De Monvetert
Ilinor Nilson neboli De Montevert je konečně zpět s novým albem Let's Not Run Away Together. Její druhý počin má více nálad, temna, ale i zasněnosti a dynamičnosti. Hovoří nejen o lásce a zradě do posledního detailu. Sama Ilinor je velmi silná umělkyně, která si své místo na poli hudby patřičně vydobyla. Zaměřuje se na syrové a upřímné kompozice s melodiemi a lyričností, protože ona sama měla vždy schopnost vysvětlit ty nejkomplikovanější emoce krystalicky čistou cestou, a to především díky svému hlasu, ze kterého někdy až mrazí. Zároveň vás ale pohladí po duši a budete jen chtít naslouchat dalším a dalším příběhům, které vám za doprovodu chytlavé hudby odvypráví.

tz, jm