Vydáno 17.03.2011 | autor: Daniel Maršalík
Maceo Parker se do Prahy vrací pravidelně a neustále se drží osvědčeného receptu. Servíruje posluchačům 98 % funku a 2 % jazzu a pořád to funguje. Je jako nabíječka, která lidem dobijí baterky. I hudební dramaturgie je léta v podstatě podobná. Rozhodně se nedá říct, že by Maceo v úterý hrál úplně jiný setlist než před dvěma roky nebo dokonce před deseti. Přesto díky tomu, že funk stejně jako jazz je založen na improvizaci, jedna skladba může znít pokaždé trochu jinak. Stěžejní skladbou, na kterou se všichni těší, byla i tentokrát Pass The Peas. Velké ovace sklidila i píseň Baby Knows, zejména díky kytarovému sólu Bruna Speighta.
A i když Maceo Parker působí neustále dost vitálně, pravdou je, že malý rozdíl oproti jeho dřívějším vystoupením znát byl. Jakoby nyní byl hlavně za kapelníka, dirigenta, který určuje, kdo kdy bude mít sólo a jakým směrem se koncert bude ubírat. Dokonce i zmíněná dvě procenta jeho milovaného jazzu svěřil trombónistovi Dennisi Rollinsovi.
Maceo Parker stále do svého saxofonu foukal bezchybně. Snad žádný jiný světový hráč necítí rytmus jako on. Hrál bravurně, ale mnohem méně než obvykle, nenatahoval svá sóla. Nevyčníval a nezastiňoval kolegy, kteří opět nezklamali a hráli na jedničku. Již jsme si zvykli, že s Maceem planetou putuje v roli vokalisty jeho syn Corey, ale nyní veřejnosti byl představen i synovec Marcus. Ten se báječně zhostil role bubeníka a nejvíce si publikum získal několikaminutovou exhibicí jazzového stylu hraní na bicí. Kromě Coreyho Parkera se o vokály starala někdejší zpěvačka v kapele Jamese Browna Marta High. Ta Lucernu málem rozsekala, když byla připuštěna k hlavnímu mikrofonu a spustila naplno svůj „ječák“, který jí mohou závidět všechny domácí zpěvačky. Takových zpěvaček se v amerických soulových a gospelových bandech najdou stovky, ale my středoevropané na takové hlasy nejsme zvyklí. Koncert Macea Parkera dokázal, že přítomnost kvalitního hlasu umíme ocenit.
Maceo Parker je zárukou kvality. Po právu si ho muzikanti typu Jamese Browna nebo Prince vybírali do svých ansámblů. Maceo však obstojí sám jako kapelník. Můžeme si jen přát, ať si svůj elixír mládí – funk dopřává ještě dlouho a můžeme se napřesrok zase vidět.
5/7
Text: Daniel Maršalík, Foto: Angelika Špicarová
0,00
čtenáři
hlasuj