No Name v Praze hráli i svým rodičům

Možná je to tím, že u nás koncertují poměrně sporadicky, ale No Name se snad nikdy neoposlouchají. Téměř dvouhodinovou přehlídku vyplnili kromě novinek také chytlavými hity jako Večnosť, Žily, Lekná, Ty a tvoja sestra nebo Nie alebo áno.

Funkce rozehřívače publika tentokrát připadla na sedmnáctiletou blondýnku Markétu Konvičkovou. Ta na jeviště svižně vyběhla v sexy kostýmku, který korespondoval s její novou „image dospívající ženy", jak sama říká. Vyčesané vlasy, extravagantní černý korzet a páskové boty na podpatku o jejím ženství nenechávaly pochyby. Po stydlivé nenápadné holce ze Superstar nezůstalo ani památky.

Přes její profesionální (i když stále ještě trochu strojené) vystupování, bezpochyby získané častým koncertováním po nejrůznějších městských slavnostech, veletrzích a dalších estrádách, přijalo publikum zpěvačku s citelnou nedůvěrou. Ta jistě byla do určité míry daná nálepkou „Superstar", kterou Konvičková na čele prostě má, do určité míry také hrálo roli chlapecké taneční trio, které zpěvačku doprovází. Přestože samotná Markéta má opravdu fantastický hlasový projev a odhlédnu-li od textů, i celkem slušné některé písničky (za prvoplán ještě nikoho nezavřeli, no), chlapci, tancující ve stylu Lunetic, shodili celou show na žalostně tristní úroveň vesnické diskotéky.

Příchodem hlavního koně čtvrtečního večera se atmosféra ve Velké Lucerně jakoby kouzlem proměnila. Bezprostřední komunikací s diváky i se zbytkem kapely přenesl Igor Timko stejné klima i pod pódium, kde už to pomalu začínalo bublat.

Od začátku do konce kropili No Name nejen přední řady nasyceným roztokem z inteligence a sexappealu, zamíchaným pipetou z charismatického skla. Při tom všem se v atmosféře neustále vznášel hustý opar humoru, který je bratřím Timkovým vlastní. „Všimli jsme si, že se mezi našimi diváky v poslední době rozmnožili muži. A co víc, muži, kteří stále častěji vypadají jako já," zasmál se zpěvák a od záře reflektorů svým holým temenem odrazil do publika několik prasátek.

Aktuální placku Nový album, kterou na šňůře představují, kluci postupně přehráli snad úplně celou. Zazněla například Biela krása, Dotyky, Želám si, Sľuby anebo Svetlo (tu Timkovi věnovali svým rodičům, jež se na pražský koncert údajně přijeli podívat z Košic vlakem). Největší úspěch pochopitelně sklidily Ženušky, duet s Lucií Bílou. Ta do sálu sice fyzicky nedorazila, její hlas si ale všichni mohli vychutnat z playbacku. Rozesmátý obličej třináctinásobné Zlaté Slavice pak diváky těšil z projekčního plátna za zády kapely.

Nejedno obrovské plus si No Name zaslouží za to, že svojí spontánností a dětskou naivitou dali zapomenout na špatný zvuk, který je pro Velký sál Lucerny tolik signifikantní. Igor si s pomocí svého podmanivého hlasu s vypravěčským akcentem a neustávajícím úsměvem vmžiku obmotal publikum kolem prstu. A tak se stalo, že účinně zafungovaly i ty nové skladby, jejichž texty znala sice jen malá část přítomných, ale energií nabité klima neustalo a zůstalo v sále až do konce koncertu.

Katarína Straková