LIVE: De Phazz přivezli do Prahy barevný zvuk i obraz

DE PHAZZ
Roxy, Praha
24. 9. 2012

Aktuálně sedmičlená skupina umělců, jež na svém turné oslavuje 15 let své existence, převedla do audiovizuální podoby nejenom skladby ze svého aktuálního letošního alba Audio Elastique, ale více než deset dalších starších skladeb. Přes poměrně dlouhý setlist se ale na pódiu ohřáli i s přídavky jen lehce přes hodinu a půl. Což u části publika - tím spíš vzhledem k úmornému, hodinu a tři čtvrtě trvajícímu čekání na jejich set - vzbudilo mírné rozpaky.

De Phazz v Praze přivítali podzim barevnou vizuální show

Že jsou De Phazz moderní kapela, si mohl návštěvník jejich koncertu všimnout již před jeho startem. Ne každá kapela jde tak s dobou, že by místo svého názvu měla na bubenické sestavě QR kód. De Phazz ano. A u toho neskončili. S prvními tóny se vyhoupl na pódium i Markus Lang s nepřehlédnutelnou plastovou krychlí na hlavě a miniklávesami se systémem úpravy zvuku přidělanými na své ruce. Tento pán je i zodpovědný za vizualizaci celého koncertu a leckoho možná jeho umělecký projev zaujal více, než reprodukovaná hudba. Jednak bylo znát, že umí najít nosné téma pro většinu písní tak, aby je doprovodil patřičným vizuálem. Navíc má velice široký záběr inspirační, kdy téměř u každé skladby volí jiný druh animace a jiné propojení připravených projekcí s na pódiu přítomnou kamerou. Vrcholem těchto pro zrak lahodných pozlátek byly instrumentální skladby, kde bylo nejvíce patrné, že spíše než obraz zvuk doplňuje zvuk obraz.

De Phazz se mohou pyšnit hned dvěma vokalisty, a tak je barevný nikoliv jen jejich projev na plátnech, ale i ten linoucí se z reproduktorů. Karl Frierson, zpěvák a trumpetista, se s půvabnou zpěvačkou Pat Appelton více na pódiu střídají, než aby pěli dvouhlasně, ale toto rozptýlení je v podsatě dost potřeba, protože jinak by projev zbytku kapely zněl, byť moderně, po čase unyle. De Phazz totiž nemají klasické písničky, spíše témata a hudební motivy, se kterými si pohrávají po všech stránkách. Náročný posluchač mající zvuk kapely rád si přijde na své, zatímco náhodně přisednuvší zvědavec by se mohl začít po chvíli nudit, pokud by šlo jen o muziku. Naštěstí De Phazz spolu vozí kvalitní tým lidí a zvuk v pražském klubu dovedli vyrobit velice nadstandardní i po technické stránce, což je v rámci tohoto klubu poměrně překvapivý jev a důkaz toho, že s dobrým zvukařem lze žádoucí zvuk pořídit téměř kdekoliv.

Překvapením pro mne byla také poloha hlasu, kterou zpěvák Karl Frierson pro tento večer zvolil. Ač oplývá obdivuhodným rozsahem a v samotném závěru při přídavcích byl představován jako "ten, co z nás zpívá nejvýš", tak tuto svou polohu, kterou plně využívá v jiné své kapele, španělských VenueConnection, nechal tentokrát odpočívat. A jelikož basový témbr má barevně od toho tenorového zcela odlišný, s úspěchem jsem na začátku pochyboval, kdo přede mnou na pódiu stojí.

Aktuální podoba tour De Phazz tak, jak ji předvedli v Praze, by se nicméně hodila do větších prostor. Pokud si měl posluchač koncert užít opravdu naplno, potřeboval alespoň minimální odstup od pódia. Tedy takový posluchač, který v pondělí do klubu dorazil. To jest ten, kdo je hudbou De Phazz sice políben, ale písně nezná nazpaměť a nepřišel si do klubu "zazpívat se svou oblíbenou kapelou". A takových byla, alespoň soudě dle ne příliš úspěšných pokusů kapely rozezpívat své posluchače, v sále většina.

text: Viktor Mašát, foto: Michal Hanisch

Témata: De Phazz, Roxy