LIVE: Metaloví starci na chmelu Helloween vstoupili do síně legend

HandELLOWEEN, GAMMA RAY
Tipsport Arena, Praha
22.3. 2013

Vzhledem k tomu, že obě kapely si zatím nikdy netroufly na ty největší zimní stadiony v Česku, ale nyní je už umí zaplnit téměř ke stropu, musí existovat nějaké vysvětlení. Buď se staly legendami, nebo jednoduše nabízejí skvělé a originální hudební představení. Pravda bude spíše ta první možnost.

Lepší zážitek přinesla již tradičně Gamma Ray, a to i přesto, že již několik let není Kai Hansen schopen vydat smysluplné album. Jejich poslední dvě EP Skeletons and Majesties a Master of Confusion (ze kterého potěšila jen zbrusu nová skladba Empire of the Undead) vyvolávají u kritiků jen hurónský smích, ale živě zní lépe než Helloween a umí také lépe rozpumpovat fanoušky. Důvodem je zejména autentický Hansenův vokál, který se s Derisovým krákorem nedá srovnávat. Staré klasiky Helloween tak bohužel budou znít už navěky spíš jako špatná karaoke nebo parodie.

Gamma Ray začali peckou z 90. let Anywhere In The Galaxy, halu ale potěšili i hymnou Future World, po které následovala prvoplánová vycpávka To The Metal a rockový popěvek Send Me a Sign první polovinu koncertu zakončil. Setlist je obecně u obou kapel jedním z největších problémů, mnozí fandové prostě výběr některých písní nechápou.

Zpěv Andiho Derise vzbuzuje u skalních fans Helloween rozporuplné reakceHelloween začali svoji show hymnickou Wanna Be God z nového a velmi povedeného alba Straight Out of Hell. Následovala jedna z výrazných nových písní Nabatea, čímž ovšem přehlídka nového alba skončila. Pro další fáze koncertu z něj totiž Helloween zahráli jen ty nejslabší - Live Now a snad nejstrašnější baladu 21. století Hold Me In Your Arms. Jen namátkou: kde se ztratila například skvělá World of War? Bilanci mírně vylepšila Waiting For the Thunder. Takže opět stejné téma - výběr písní už tradičně vystoupení Helloween výrazně snižuje.

• RECENZE: Helloween posílají pozdrav z místy popového pekla

Většinu skvělých speedmetalových skladeb do repertoáru vůbec nezařazují. Důvodem je zřejmě to, že Deris by jednoduše nevyzpíval výše položené pasáže. Velká škoda, mezeru totiž potom zaplňují vycpávky, které budí u mnohých rozčarování. Ani Hell Was Made In Heaven, kterou byla zakončena první část vystoupení, nikdy příliš dojetí u publika nevzbuzovala.

















Radost udělala alespoň například Eagle Fly Free, ale Derisův antizpěv u této písně už téměř 20 let vzbuzuje u posluchačů rozpaky. Andi je sice sympaťák, ale často ve snaze vytáhnout vysoké Kiskeho vokály zpívá nad tónem a občas i lehce ujede. Diváci to ale tak nějak přecházejí a tolerují, protože jim vlastně ani nic jiného nezbývá. A proto asi taky na Helloween ještě pořád chodí, nic moc nečekají, jdou si prostě zavzpomínat a dát si pivo s kamarády. Hluboký umělecký zážitek si ale nikdo rozhodně neodnese.

Mezi přídavky zazněly Are You Metal? a Dr. Stein, po kterém přišlo celkem povedené medley Halloween/How Many Tears/Heavy Metal Is The Law (s Hansenovým vokálem) /Halloween. Obě kapely se tradičně spojily pro závěrečnou I Want Out.

Metaloví starci na chmelu tak asi většinu návštěvníků potěšili, ale zřejmě jen ty, kteří opravdu nic nečekali a před Derisovým krákorem se obrnili dostatkem alkoholu.



text: Vladimír Michna, foto: Angelika Špicarová