LIVE: Brněnské Metro se s Vojtou Dykem rozjelo do druhé pětiletky

VOJTA DYK & B-SIDE BAND
Metro Music Bar, Brno
2. 9. 2013

B-Side Band nastoupil na pódium hezky po sekcích - rytmická sekce: klávesy, perkuse, elektrická kytara, basová kytara, bicí a dechová sekce: saxofony, trombony a trubky a všichni se v úvodní instrumentálce rozehřáli různými sólíčky a jinými vyhrávkami. Hned v druhé písni Oh, What A Beautiful Morning se k orchestru připojil Vojta Dyk a společně započali úvodní swingovou jízdu.

Nebyl by to Vojta Dyk, kdyby svými průpovídkami nebavil publikum - a tak se stalo, že příhoda o brněnském popeláři, blokujícím tři čtvrtě hodiny cestu ke klubu, skončila najednou u našeho stávajícího a také bývalého prezidenta. Hádejte, co měli v jeho historce tito tři lidé společného... Na žádných narozeninách samozřejmě nesmí chybět píseň Happy Birthday To You, kterou se Vojta prokousal až k be bopu. Do jiných vod zabrousili veselými písněmi Města nad řekou, v Orient Expresu z pera Ondřeje Brouska a v americké klasice Old MacDonald Had a Farm. Po krátkém proslovu kapelníka Josefa Buchty následovala tentokrát Dykem velmi procítěně zazpívaná píseň Home. Pravděpodobně největším zážitkem koncertu pak bylo dirigování a zpěv Vojty Dyka v Largu symfonie Z Nového světa Antonína Dvořáka. A tady už je srovnání s proslulým improvizátorem a dirigentem Bobbym McFerrinem přímo nevyhnutelné!

Další výraznou postavou koncertu, kterou je potřeba zmínit, se stal saxofonista Michal Žáček, s jehož nástrojem Vojta Dyk často vedl hudební improvizací rozhovory, pře i souhlasné imitace. Repertoár se postupně přesunul do tanečních žánrů, nejdříve do funky a pak do zvuku diska 70. a 80. let, konkrétně písněmi Stayin' Alive a Night Fever od Bee Gees, ve kterých nechyběly ani stroboskopy, nakonec až k rock and rollového Crazy Little Thing Called Love. Po Mercy od zpěvačky Duffy následovalo ještě několik přídavků: oslavenecké disko Celebration, jódlovací Můj dědeček a úplně finální (ne však úplně bezchybný) duet My Way s perkusistou B-Side Bandu Petrem Tomanem.

Při srovnání Dyka s jinými zpěváky posluchač dojde k poznání, jak všestranným zpěvákem Dyk je: vždy je intonačně přesně tam, kde chce být, ať zpívá falzetem či zrovna představuje basovou kytaru nebo zpívá svým normálním hlasem - vždy je to téměř geniální, odzpívané s naprostou lehkostí. B-Side Bandu to též skvěle šlape a atmosféra v klubu byla vřelá - tančilo se, publikum poslušně křičelo na povel "Brno" přesně v místech, kdy Dyk naporučil. Jen bublinky při koncertu chyběly... Inu, tak všechno nejlepší, Metro!

text: Nikola Illeová, foto: Romana Šlapáková