RECENZE: Moby stále vládne minimalistické melancholii

MOBY
INNOCENTS
Parlophone
12 trax  / 64:27 min

Tracklist: Everything That Rises, A Case for Shame, Almost Home, Going Wrong, The Perfect Life, The Last Day, Don't Love Me, A Long Time, Saints, Tell Me, The Lonely Nights, The Dogs

Mezi současnými hudebními špičkami v libovolném žánru je jen několik interpretů, kteří dokáží přijít pokaždé s něčím novým. Je možné se hádat, kteří to jsou, ale Moby mezi ně tak docela nepatří. Pokud by se písně z nejnovějšího alba promíchaly s některými kousky z revolučního památné desky Play, ne všechny uši by poznaly rozdíl. Moby naslouchá okolnímu světu, všímá si posledních trendů a některé z nich sem tam do své tvorby zakomponuje, ale každý takový prvek použije jen jako podpoření svého vlastního charakteristického a nezaměnitelného rukopisu.

Při poslechu Innocents je zřejmé, že tento svůj charakteristický rukopis dovádí k mistrovství. V naprosté většině skladeb Moby používá svůj minimalistický koncept, v rámci kterého rozvíjí zpočátku jednoduchý hudební motiv a z melodie složené z několika tónů a hrané na jeden nástroj se postupně rozvíjí zvukově bohatá kompozice. Nabalování nových a nových vrstev nebo jejich ubírání také souvisí se změnami harmonie - často se stává, že původně smutný nápěv postupně přeroste v optimistický song a naopak. Až na čestné výjimky (jako například až nesnesitelně pozitivní The Perfect Life) je ale i v optimističtěji laděných kompozicích neustále přítomný jemný nádech melancholie.

Melancholie je ostatně jedním z Mobyho základních poznávacích znaků. V Innocents si pohrává s nejrůznějšími odstíny: v úvodní Everything That Rises syntezátory spolu s neměnným melodickým motivem na pozadí navozují tíživou tesknotu, ty samé syntezátotry ale u Going Wrong dokreslují zklidněnou atmosféru s až jazzovým pianem. Asi nejtemnějším momentem celého alba je Everyone Is Gone z bonusové části alba. Ostinato hlasu slyšeného jakoby z telefonu dodává celé kompozici nebývalou naléhavost. Pro nečeské posluchače musí být mimořádně velkou hádankou, co hlas říká, pro české je pak nemenší hádankou, proč žena v telefonu odříkává rozechvělým hlasem právě názvy českých číslic.

Innocents ale rozhodně není jen soundtrack k existenciálním stavům úzkosti - kromě již zmiňované The Perfect Life určitě stojí za pozornost třeba úvodní skladba z bonusové části (resp. z přidaného šestiskladbového EP Everyone Is Gone), I Tried. Úvod připomínající Everything Is In The Right Place od Radiohead je následován čistší elektronikou a skoro až rádiovým vyzněním. Skladbou Don't Love Me s dokonalým klavírním groovem zase Moby vzdává hold bluesové hudbě.

Pokud jste Mobyho fanoušky, najdete na jeho posledním počinu všechny ingredience, které máte rádi - jednoduché melodie, charakteristické harmonické postupy a samply, na které jste zvyklí. Pokud Mobyho neznáte, najdete zde dvanáct (v deluxe edici osmnáct) lehce nadprůměrných skladeb elektronického ražení, které neurazí jako kulisa, ale zároveň nejen že snesou soustředěný poslech, ale potěší i ucho náročnějšího posluchače.

BEST TRAX: Everything That Rises, Everyone Is Gone, Don't Love Me
ZKUS TAKY: Moby - Play, Massive Attack - Mezzanine, Woodkid - The Golden Age

Jiří Kalous
5/7