Rock for People: 10 zásadních momentů prvního dne

STYLOVÝ ODVOZ NA FESTIVAL, STŘECHA NESTŘECHA

Pořadatelé sice pro účastníky zajistili zdarma pravidelné linky mezi centrem Hradce Králové a festivalovým areálem, ale komu byly městské autobusy málo a měl trochu štěstí, mohl se na místo dostat daleko stylověji. Od autobusového terminálu jezdil v nepravidelných intervalech šedesátkový autobus bez střechy a bez dveří se stejně autentickým řidičem. Jednosměrná jízdenka z centra na festival: 20 Kč po dojezdu. Pocit, kdy se řítíte centrem Hradce Králové hrkající rachotinou, aniž si jste jistí, že na nejbližší křižovatce zvládne zastavit: k nezaplacení!

WOHNOUT: UTAJENÝ KONCERT

Wohnout na Rock for People zahráli jako jediní na stagei nazvané Čistý festival. Záhadné jméno stage ale nezůstalo jediným tajemstvím: o místu pořádání, stage, nebo koncertu Wohnoutů nevěděl nikdo: od kolemjdoucích, přes pořadatele u akreditací, až po kteréhokoliv ze securitas, na které jste mohli narazit (ti alespoň věděli, že nějaký takový koncert má být - protože se na něj už spousta lidí ptala) a veškeré informace se šířily šuškandou. Po cca půlhodinovém hledání se vedle stage Evropy 2 konečně podařilo Wohnouty, reps. polovinu sestavy ve složení Jirka Zemánek a Fenek Steiner, najít. Kapela tímto způsobem propagovala fakt, že Rock for People je čistý festival a podpořila lidi v recyklaci. Diváci, kteří si kapelu přes veškeré komunikační ruchy i tak našli, si mohli díky speciální aplikaci vyzkoušet, jaké to je hrát písničky kapely Wohnout.

CIRCLE PIT S BIFFY "FUCKING" CLYRO

Co jsou Biffy Clyro zač, se české publikum mohlo přesvědčit naposledy na podzim, kdy parta kolem Simona Neila rozštípala pražský klub Roxy. Zároveň je o trojici, kterou naživo doprovází další dva muzikanti, dobře známo, že jim velmi sluší i velké festivalové pódium. Vždyť headlinery exkluzivních britských akcí v Leedsu nebo Readingu nebyli jen tak náhodou. Ačkoliv by se Biffy Clyro mohli bez uzardění titulovat jako "méně známí Foo Fighters", publikum v České republice je objevuje jen velmi pomalu. Jejich osmdesátiminutový set, kterým na hlavní stage uzavřeli program prvního dne, by zasluhoval mnohem více přihlížejích (a také lepší zvuk). Cit pro stadiónové nápěvy, živočišnost, syrovost, čirá muzikantská radost, ale také hodně skromnosti, kterou kapela projevila i odpoledne během rozhovorů; to vše sálalo z pódia. Pod ním se pak v prvních řadách několikrát vytvořil sympatický circle-pit.

• LIVE: Biffy Clyro v Roxy probudili své živočišné pudy

VLADIMIR 518 VS. PRAGO UNION

Na Red Bull Tour Bus se hned po sobě vystřídali Vladimir 518 a Prago Union a člověk se tak nemohl vyhnout srovnání obou interpretů. Vladimir 518 vystoupil společně s Mikem Trafikem a LA4 a hned od začátku začali bez nějakých skrupulí dělat (svými slovy) bordel a po celý zbytek produkce k tomu nepřestali vybízet publikum. Snad jsou běžně hip hop party větší odvaz, protože před Red Bull busem žádný bordel nikdo moc nedělal. Kluci na autobusu byli ale hned od začátku "zlí" a všichni jim to věřili, takže v pořádku. Nekompromisní, tvrdý zvuk s dunivými basy; když Vladimir rapuje, že má rád metal, jeden by mu to i docela věřil. Prago Union hráli naživo všechny nástroje a hned bylo jasné, že to je trochu jiný hip hop. Katovy texty jsou více básně než texty - Vladimir si často jen hraje se slovy a s rýmy. Doporučení je jasné: jestli chcete show, běžte na Vladimira, jestli chcete tak trochu "ušmudlanější", ale o to víc autentický a oldschoolový hip hop, hurá za Katovou partou.

• Vladimir 518 interview: Je důležitý ukájet předně vlastní chtíče (I.)

NETSKY: DRUM AND BASSOVÁ NÁLOŽ NA DOBROU NOC

V době, kdy už se někteří lidé chystali areál opustit, se na Staropramen Stage objevila parta kolem belgického producenta Borise Daenena, který vystupuje pod uměleckým jménem Netsky. Staropramen stage je ve skutečnosti ohromný stan a tma v kombinaci se obří obrazovkou této produkci rozhodně svědčila (i když na ní byl většinu času jen obří nápis NETSKY). Pokud většina lidí slyšela tohohle kluka poprvé, nebylo to rozhodně poznat - už při prvním beatu začal celý stan pařit. Netsky ani jednou neslevil z tempa a vydechnout dal ve volnějších pasážích jen párkrát a rozhodně to nebylo na škodu, naopak - celý set byl jeden konzistentní a náladově sladěný flow. Jen je trochu paradoxní, že na rockovém festivalu byl největší kotel uprostřed drum'n'bass party.

STEVEN SEAGAL NA STŘEŠE AUTOBUSU

Vystoupení avizovaného speciálního hosta festivalu v sobě dokázalo obsáhnout hned několik "nej". Vzhledem k problémům s dopravou měl suverénně největší zpoždění - místo ve čtvrt na osm večer nakonec uzavíral jednu ze stageí pár minut po půl jedné v noci. Díky omezenému prostoru a nutnosti měnit kytary mezi písněmi si vysloužil i další "nej" v délce prostojů mezi nimi. Aby ale odčinil své zpoždění, hrál místo 45 minut o rovnou půl hodinu déle. Tím dosáhl dalšího "nej" - o tolik nikdo jiný nepřetáhl. Ač mu trvalo se aklimatizovat, což jej z počátku setu stálo úbytek mnoha zvědavců, od třetí Alligator Ass, kdy se celý blues band konečně dostal do souhry, šlo již považovat zážitek za opravdu muzikální. Steven Seagal není bůhví jaký zpěvák - kdyby neměl příjemnou barvu hlasu a charisma, nespíš by si neškrtl, ale s kytarou skutečně umí. Jedním z nejsilnějších zážitků tak byl závěrečný instrumentální jam. Přestože ve svém milovaném aikidu je držitelem 7. danu, poslední "nej" si připsal i počtem bodyguardů doprovázejících jej kolem druhé ranní na hotel. Mimochodem, zhruba hodinu strávil ve VIP baru

NOSTALGIE FESTIVALU: MANU CHAO

Rozepnutá džínová košile, uválené kapsáče, šátek kolem boků a sepraná čapka. K tomu neidentifikovatelný věk a veselý bláznivý výraz. Potkat ho u metra, hodíte mu pětikorunu. I tak může vypadat největší hvězda čtvrtečního Rock for People, Manu Chao, který se předvedl s vynikající tříčlennou kapelou La Ventura. I když byl jeho set atypicky dlouhý - trval téměř dvě hodiny, sršela z tohoto sympatického Francouze energie na všechny strany. Tisíckrát ohrané skladby jako Clandestino nebo Luna y Sol zazněly v upravené koncertní verzi. I když vystoupení postrádalo jakékoliv překvapení, dá se o koncertu Manu Chaa říci, že to byla dobře odvedená práce. Mimochodem, byl to právě Manu Chao, kvůli komu se festival po naplnění kapacity areálu v Českém Brodě přesunul do Hradce Králové...

FALCO MLADŠÍ VERSUS DOLSIN

Jedním z favoritů hlavního organizátora Michala Thomese byli rakouští Bilderbuch. Podobnost projevu frontmana s Falcem je nepřehlédnutelná, byla by ale škoda, kdyby se jí čtveřice z Vídně nedokázala zbavit včas. Právě díky mladší generaci neznající "Komisaře" by se mohli vyprofilovat v kapelu s vlastní identitou daleko rychleji než interpreti, kteří bojují se svými současnými stíny. Početné a vřelé publikum rozrůstající se během celého setu bylo příjemným překvapením hlavně vzhledem k tomu, že v paralelním čase hrála česká sázka na jistotu - Divokej Bill.

THE TAP TAP - OPRAVDOVÝ PUNK

The Tap Tap jsou orchestr složený převážně z handicapovaných studentů a absolventů pražského Jedličkova ústavu, ale podcenit je na základě jejich hendikepu by byla velká chyba. Ne zrovna obvyklé nástrojové obsazení, osobnosti všech hráčů a charakteristické aranže tvoří neobvyklý a nezapomenutelný mix. Na playlistu se kromě vlastních skladeb objevila třeba Black and White Michaela Jacksona s českým textem, Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany (doopravdy, kus opery!) nebo Známka punku od Visacího zámku. Energie, která se navzdory nepohyblivosti některých hráčů valila z podia, byla neuvěřitelná. Pokud si zrovna nelibujete v orchestrálním zvuku, možná vás The Tap Tap po chvíli omrzí, ale stavit se na ně na příštím festivalu určitě stojí za to.

STARONOVÍ LAKE MALAWI

Kdo tvrdil, že kapela Charlie Straight = Albert Černý, ten se kolem čtvrteční půlnoci přesvědčil o opaku. Zatímco dnes už neexistující skupina měla na minulých ročnících narváno ve stanech, Lake Malawi přilákala jen zlomek původního kotle a klidně by se vešla do hangáru. To ale nijak neznevažuje tvorbu - méně je někdy více, jako třeba u Lake Malawi. A komu se zasteskne po "straightech", ať nastaví ucho třeba novojičínským Light & Love, kteří nadchnuli o den dříve.

text: Jiří Kalous, Aneta Holá, Petr Adámek, Hedvika Pajerová; foto: Čestmír Jíra, Jana Zvolánková, Jan Kuča