RECENZE: Slash si ukousl velké sousto, ale málo jej okořenil

Vydáno 03.10.2014 | autor: redakce

Zatímco v koltech vlhne střelný prach a růže uvadají, činorodý Slash ověšený ostře nabitou kytarou za součinnosti současných kumpánů nechal vykvést svěží, rockem vonící album. Více než na šlechtění se však zaměřil na bohatou úrodu.

RECENZE: Slash si ukousl velké sousto, ale málo jej okořenil RECENZE: Slash si ukousl velké sousto, ale málo jej okořenil


Slash wolrdOnFire COVSLASH

WORLD ON FIRE
Warner Music
17 trax / 77:32 min

Tracklist: World On Fire, Shadow Life, Automatic Overdrive, Wicked Stone, 30 Years To Life, Bent To Fly, Stone Blind, Too Far Gone, Beneath The Savage Sun, Withered Delilah, Battleground, Dirty Girl, Iris Of The Storm, Avalon, The Dissident, Safari Inn, The Unholy

Páně Hudsonův kolektiv v podstatě pokračuje v předchozí společnou kolekcí nastolené cestě, nekomplikuje si život ani živnost objevováním nových hudebních obzorů a erudovaně hraje, co je jejich srdcím evidentně nejbližší, tedy zemitý a přitom nenásilný, svižný rock postavený na řízných riffech a spanilých sólech. Nicméně kytara nikterak sebestředně nevyčnívá (pochopitelně s výjimkou vyšperkované instrumentálky Safari Inn), tahle parta je naprosto celistvá a vypíchnuté Slashovo přízvisko tu působí de facto jen jako obchodní značka. Stejně tak by World On Fire mohlo existovat pod vývěsním štítem Kennedy či The Conspirators, jen s "drobnou" nevýhodou: nevzbudilo by tolik pozornosti. Přitom si ji beze sporu zaslouží, podobně řemeslně zdařilých a přitom po celou stopáž vyrovnaných alb není nazbyt. Navíc jej korunuje skvělý zvuk, zdůrazňující živočišnost tryskající z kapely a zároveň každý zahraný detail.


Avšak právě ona konstantnost je na neskromné ploše World On Fire slabinou. Nadstandardní délka alba by v podstatě měla být snem každého posluchače, jenže pouze za předpokladu, že materiál bude překypovat skladatelskou a aranžérskou nápaditostí. A tak tomu zde není. Zásadní výtka směřuje k citelné Slashově melodické impotenci. Konzistentní přímočarý materiál totiž postrádá výrazných momentů, které by jej povyšovaly nad pouhý průtok - byť kvalitní - muziky bez hitové nadstavby.

Co naplat, že písně obohacuje výborný zpěv Mylese Kennedyho, excelující třeba v Bent To Fly, ojedinělém to poklidnějším zářezu, když jsou vesměs poměrně snadno zaměnitelné. Slash a spol. bezděky zabředli do paradoxní situace, kdy jednotlivými aspekty zajímavé skladby v souhrnu utopili v šedi stereotypu.

BEST TRAX: World On Fire, Wicked Stone, Beneath The Savage Sun
ZKUS TAKY: Alter Bridge - Fortress, Doogie White - As Yet Untitled, Chickenfoot - III


Daniel Folprecht

4/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít