Vydáno 14.06.2015 | autor: redakce
Dva roky po smrti Filipa Topola a přesně 50 let po jeho narození se v Divadle Archa sešli hudebníci, aby zavzpomínali na zásadní osobnost české hudební scény. Zároveň ale také ukázali, jak může odkaz umělce fungovat v roce 2015.
LIVE: Filip Topol a jeho písně jsou věčné
SBOHEM A ŘETĚZ
Divadlo Archa, Praha
12. 6. 2015
Psí vojáci nepatřili na veřejnosti k tam známým uskupením jako The Plastic People Of The Universe. Zatímco u nich existence i po personálních proměnách a smutných odchodech důležitých osobností Mejly Hlavsy nebo Magora Jirouse nadále pokračuje, po úmrtí Filipa Topola již další fungování Psích vojáků nebylo možné. Jak se zdá, odkaz a památka žije nadále a o šíření zásadních děl českého undergroundu se starají i mladší interpreti.
V Arše, kde se během více jak čtyř hodin představilo na patnáct uskupení, se vedle zajetých formací jako Znouzectnost, Zuby nehty nebo jmenovaných Plastiků představili právě zástupci mladší generace. Svými interpretacemi přispěli do programu svébytní písničkáři Martin Kyšperský ze skupiny Květy a Nikola Mucha nebo duo Tvrdý/Havelka. Jako první z uvedené trojice vystoupila brněnská zpěvačka Mucha a to pouze za doprovodu vlastní kytary, piana a občasných vokálů spoluhráče Ondřeje Kyase. Zazněla i píseň oslavující zemřelé hudebníky z Klubu 27, vedle nichž zmínila také Filipa Topola, nejlépe ukázala sílu tvůrčího charakteru zpěvačky, pro který si ji v posledních dvou letech lidé tolik oblíbili.
Mucha se včetně klavíristy Kyase připojila také k vystoupení Martina Kyšperského. Přestože svým hlasem známým zejména díky formaci Květy je Topolovu projevu hodně vzdálen, k cítění svého téměř na den přesně patnáct let staršího kolegy se hodí bezvadně. Když pak spustil píseň Volá mi známá zařazenou na právě vydanou kompilaci Sbohem a řetěz, rozdíl mezi originálem a Kyšperského verzí byl znatelný, nikomu z přítomných to však nevadilo a kdekdo se k refrénu přidal. Takových momentů bylo během večera více, publikum přesto zůstalo nejvěrnější klasice.
Projektu U nás v garáži se naskytla zajímavá příležitost představit své interpretace "zaujatému" publiku. Možná díky sboru Elpida si tak užili netradiční pojetí Žiletek nebo Sbohem a řetěz více, než při poslechu studiových verzí. Sympatické dámy již dlouhodobě spolupracující s Václavem Havelkou jsou na pódiu okouzlující za každé situace.
Zaplněná Archa v pátek 12. června opětovně ukázala, jak žil v posledních třiceti letech undergound na našem území. Z ukázek šlo vysledovat, nakolik zásadní tato hudba je a kde se bere unikátní styl, který má na poli české hudby stále své místo, přitom ze světové scény je máločemu podobný. Večer trpěl několika malými chybami (zejména moderování v mezičasech), na druhou stranu výměny na pódiu probíhaly velice rychle a celý program měl spád. Spousta návštěvníků brala navíc událost jako příležitost potkat se se známými a zavzpomínat na hudbu a zážitky, kterou nám (nejen) Filip dal. Sbohem a řetěz.
text: Ondřej Bambas, foto: Vojtěch Kubec / koule.cz
0,00
čtenáři
hlasuj
