Vydáno 02.08.2015 | autor: Hedvika Pajerová
Vydání knihy Příliš pozdě zemřít mladý se stalo českou literární událostí jara 2015. Vyprávění o svém životě a práci sepsal Ivo Pospíšil, známý hudebník předrevolučního období, společně s Vladimírem Juráskem.
IVO POSPÍŠIL
PŘÍLIŠ POZDĚ ZEMŘÍT MLADÝ
BIGGBOSS
328 stran, 30 kapitol
Na první pohled zaujme tato kniha už svým vzhledem. Oranžovo–růžovo–zeleno–černobílé desky pokrývá několik citací autorovi blízkých lidí. V nich se čtenář dozvídá o jejich vztahu nebo o názoru na publikaci, kterou právě drží v ruce. Koláž dotváří dobové snímky a jednoduchá titulní strana s názvem knihy a černobílým snímkem. Fotografie a ilustrace jsou zde ostatně velmi důležitým prvkem. V knize jich je několik desítek a výborně dokreslují vyprávění příběhu.
Ten se soustředí téměř výlučně na Pospíšilovy nejaktivnější roky v hudebním světě. Období dětství a dospívání je zmíněno jen okrajově, stejně jako devadesátá léta a současnost. Mezi tím se čtenář seznamuje s Pospíšilovými aktivitami, na pozadí příběhu je vykreslena nelehká předrevoluční doba sledování, zatýkání, byrokracie a občas také strachu.
Autor přináší cenné svědectví o kapelách DG 307, Plastic People of the Universe, Garáž, Půlnoc, Classic Rock'n'Roll Band, Ivanovi Královi a spoustě dalších hudebnících, které v životě potkal. Kromě hraní se totiž věnoval i managementu, promotérské činnosti a produkci. Pospíšil podrobně líčí nejen vznik a dění kolem skupin Garáž a Půlnoc, které měl v jejich nejaktivnějším období na starosti, ale také jejich zahraniční koncerty nebo třeba rekonstrukci a otevření známého klubu Radost FX.
Malou kaňkou na celkovém dojmu jsou jen občasné gramatické chyby a překlepy. Nehudební fanoušci nebo lidé narození kolem revoluce se možná někdy budou ztrácet v záplavě jmen. V knize s totiž objeví stovky osob, jejichž osudy se prolínají. Sledování dějové linie to však neohrozí a v době moderních technologií je dohledání podrobností o neznámém jméně otázkou několika minut.
Příliš pozdě zemřít mladý se čte lehce a velmi rychle. A to i lidem, kteří popisovanou dobu nezažili. Přispívá k tomu nejen otevřený styl vyprávění, ale hlavně autorova nezaujatost k dobovým skutečnostem. I když se v knize čtenář několikrát dozvídá o křivdách, které se Pospíšilovi během života staly, jsou zmíněny věcně a bez sebemenší zášti.
ZKUS TAKY: Jan Pelc - ...a bude hůř, Ivan Martin Jirous – Pravdivý příběh Plastic People, Vladimir 518 (vedoucí projektu) – KMENY 0
Hedvika Pajerová
6/7
0,00
čtenáři
hlasuj