Nova Rock: reportáž z festivalu, vol. 1

Festival Nova Rock
13. - 15. 6. Nickelsdorf, Rakousko

Nova Rock se každoročně koná u rakouského městečka Nickelsdorf. Letos ho navštívilo přes 160 000 fans a představilo se 54 kapel téměř z celého světa.

Bohužel jsme z technických důvodů nezastihly první účinkující, ale podvečerní show sólového projektu Jonathana Davise jsme si ujít už nenechaly. Playlist tvořily převážně skladby ze soundtracku k filmu Královna prokletých (Queen Of The Damned, 2002), na kterém se Jonathan podílel, a dále pak pochopitelně několik věcí od Korn. Doprovázela ho poměrně pestrá partička muzikantů a byl to nad očekávání skvělý hudební zážitek.
Američtí punkoví doyeni NOFX nás na vedlejší stagi přivítali improvizovaným songem Austria - speciálně pro zdejší krajany. Zazněly songy jak ze staršího, tak i z nového alba, kterými potěšili velmi početné publikum, které hltalo každý tón jejich divokého vystoupení.


Hlavní událostí prvního dne byli znovuoživlí Sex Pistols. Přes veškeré naděje vkládané do comebacku Sex Pistols to ale byl vcelku podprůměrný koncert. Johnny Rotten (vl. jménem John Lydon) se sice snažil zavzpomínat na mladá léta a patričně seodvázat, ale zejména díky jeho chabému zpěvu zněly Pistole spíš jako nepovedený revival. U publika (až na pár zaručených hitů) nevyvolávalo vystoupení velký ohlas. Řady pankáčů s přibývajícím časem řídly a ti, co se snažili vydržet do poslední minuty, už téměř usínali. Některé kapely by se zkrátka neměly opakovaně snažit nabýt ztracenou slávu, ale radši si v klidu užívat stáří a peněz na gauči.

Velmi očekávanou akvizicí tu byli němečtí Die Ärzte, kteří nás poctili dvouhodinovkou svých hitovek. Ač jsme o ně zrovna moc nestály, neměly jsme vzhledem k poloze našeho stanu na výběr. "Lékaři" je pro německy mluvící publikum řadu let doslova kultem, ale zbytku světa jejich projev neřekne zhola nic a lze je tak leda přirovnat k Chinaski s visáží Green Day.


V sobotu jsme za horkého počasí dorazily na vystoupení emo/indie partičky Fire In The Attic, která svou energickou show probrala i všechny rozespalé diváky. Po nich došlo na Kill Hannah z Chicaga, publikum však tvořilo jen pár zvědavců a hlouček skalních fanoušků. Kapela byla trochu zmatena, protože teprve půl hodiny před koncertem vystoupila z letadla, tudíž měla za to, že se stále nachází ve Vídni. Jejich vystoupení bylo nabité elektronickými melodiemi a pro oko velmi přitažlivou podívanou.
Při příchodu na druhou stage jsme se chvíli cítily jako doma, když jsme zaslechly české velvyslance Sunshine, kteří bavili rakouské publikum téměř hodinu.


K jedné z nejpřesvědčivějších kapel festivalu patřili nepochybně američtí Bad Religion. Pohled na šestici slušně vypadajících chlápků v nejlepších letech věštil rutinní punkové představení, ale už po prvním songu bylo všem jasné, že zdání klame. Bad Religion odehráli skvělý, hodinu a půl dlouhý koncert, na který se jen tak nezapomene. Poté následovala delší přestávka na přestavbu pódia pro švédské metalisty In Flames. Proč to trvalo tak dlouho, jsme poznaly bezprostředně po příchodu kapely, který byl doprovázen výbuchy raket a ohňostrojem. Ani po hudební stránce to nebyla žádná nuda. Předvedli přesně to, co se od In Flames. dalo očekávat.


Naopak vystoupení Motörhead bylo do značné míry zklamáním. Lemmyho sebranka působila až příliš nezúčastněně a jaksi bez zájmu. Přišli, odehráli, odešli. Vzhledem k pokročilé hodině to ale nějak zvlášť nevadilo, jelikož polovina publika byla ráda, že vůbec stojí. Večer vyvrcholil očekávaným setem The Verve, kteří se vrátili na pódium po víc jak desetileté pauze.

Netradiční spojení psychedelických prvků, dream popu, shoegazu a občasného noisového pískání dělá i dnes z The Verve jednu z mála originálních kytarovek. Zpěvák Richard Ashcroft se postaral i o komunikaci s publikem, které dokonale omámil svou hudbou. Zazněly hity jako Bittersweet Symphony nebo The Drugs Don’t Work, ale i ukázky z nového alba. Jejich vystoupení bylo tou nejlepší tečkou za nabitým sobotním programem.

text Lea Dorčáková a Selina Sazdová foto Selina Sazdová