ROCKBLOG: 8 nejlepších historek Divokýho Billa

Divokej Bill letos slaví patnáct let

Mára

Můj příběh se odehrál v Brodě na RFP zhruba před deseti lety. Hrajeme, bubnuju jako o život a najednou začínám pociťovat strašnou žízeň... Před náma ještě asi sedm pecek a už vím, že dehydratace nade mnou vítězí. Jako na zavolanou se náhle za mnou objevuje kámoš Karel a na můj žíznivý výraz jen hlesl: "Jdu si pro jedno, přinesu ti taky." Záchrana. Jenže kdybych já věděl, co dělal doteď!!! S Billama jsme dohráli, já už měl fakt velkou žízeň a tak jsem šel hledat zrádce Karla. Pršelo, všude bahno a tak hledám, hledám a najednou vidím v hnědym mazlavym blátě dvě boty, po pár metrech i dvě ponožky a opodál jako třešnička na dortu Karel zabořenej obličejem do pole. Nezradil - už ale neměl sílu dojít! Kamarádi jsme dodnes...

Jack

Tenkrát jsme jeli menší šňůru po sousedních zemích. Myslim, že to bylo v Německu, dorazili jsme do tamního klubu s velkým předstihem a dlouhou chvíli jsme si krátili pivem a jointama. Ňák se to ale celý zvrhlo a my jsme si naložili víc, než bylo zdrávo. Strhlo se to v solidní kalbu, která se pak samozřejmě odrazila na koncertě, na kterým jsme v opojnym stavu spustili náš hlahol, kde spíš naše nástroje ovládali nás než my je. Pak najednou uprostřed pecky přestala hrát basa, koukáme, co se děje a to náš basák Jurda, opřenej ve stoje o zeď, tvrdě usnul. To s náma ještě hrával na bicí tehdejší bubeník Kiska, takže je to už docela dlouho.

Honza "Jack" BártlDivokej Bill na brněnské Riviéře

Roman

Asi v roce 2002 jsme jezdili hrát do Chorvatska, byl to takový týden s českýma kapelama u moře, byli jsme tam s Wohnoutama, Krucipüskama a Plexis. Samozřejmě se opravdu intenzivně popíjelo celý dny, celý týden a do toho jsme vždy každá kapela jeden večer hráli. A nastal den odjezdu, v tento rok jsme jeli vlastní dodávkou, kde jsme vezli kola a ostatní bagáž celý party. Náš harmonikář Pecan neustále pokračoval v pohodové kalbě, vše probíhalo v pohodě, v autě byla dobrá nálada, smáli jsme se zážitkům z dovolený až do chvíle, kdy jsme dorazili před slovinské hranice, zastavili jsme na benzínce, že si dáme lehčí pauzu. Najednou se Pecanovi udělalo špatně a to až tak, že - i když byl od sluníčka černej jak bota - byl najednou bílej jak čára na silnici. Někteří doběhli na benzínku zavolat sanitku (měli jsme o něj vážně strach) a jiní běželi do restaurace, jestli tam není nějaký doktor. Naštěstí tam doktor byl, přiběhl, pomohl nám dát Pecana do stabilizované polohy, do toho dorazila záchranka, proběhlo rychlé vyšetření a bylo nám řečeno, že je to nejspíš vyčerpáním, ale že bude v pořádku. Vše dopadlo nakonec dobře, Martin si lehnul do auta a spal až domů. Jen nám nebylo zbytek cesty moc do řeči, jak jsme z té situace byli mimo.

• RECENZE: Starej známej Divokej Bill už není pod zákonem

Štěpán

Asi v roce 2001 jsme byli na zájezdu v Chorvatsku s Wohnoutama, Krucipüskem a dalšíma kapelama. Náš basák Jurda vymyslel takovou hru, že místo pozdravu dal někomu facku a ten mu jí zas vrátil. Zanedlouho to normálně provozoval celej zájezd.. Když jsme se vrátili domu, hráli jsme koncert v Olomouci, který moderovala dvojice Aleš Háma a Jakub Wehrenberg. Když jsme přišli k podiu, tak nás Jakub vítal "nazdar kluci" a Jurda na něj "nazdar" a dal mu takovou facku, až mu spadly brejle. Chudák Jakub netušil, která bije.

Roman "Prochajda" Procházka

Štěpán Karbulka

Adam

V rámci jednoho velkého halové turné jsme zavítali také do libercké Tipsport arény. Jelikož se tyto koncerty nesou ve znamení dlouhých časových prostojů a čekání, vozili jsme "míč proti trudomyslnosti". Hokejová hala má tribuny, kde je z druhé strany chodba a šatny. Chodba logicky kopíruje tribunu, tz. je zde šikmý strop, který se zvedá přímo od podlahy. V tomto prostoru jsme se rozhodli uspořádat zápas. Říkáme Jackovi: "Pojď si kopnout." Jack na to: "Jasně kluci, jako kluk jsem hrál dost dobře." Rozeběhl se, udělal tři kroky, napálil hlavou do nosníku tribuny, přisedl si nohu, kterou si zlomil a bylo vymalováno. Koncert odehrál po fixaci nohy v sedě a se strašnými bolestmi. Míč už jsme potom nikdy nevzali.

Jurda

V roce 2009 jsme jeli akustickou šňůru, kdy jeden z koncertů byl v až v Aši. Klub Klubíčko s jedním vchodem a zároveň východem byl naplněnej k prasknutí, když v tom někdo v polovině koncertu vhodil do placu slznej plyn. Bylo jasný, že je po koncertě, protože ten kulturák s jedním vchodnem se nedal vyvětrat. Nakonec vše dopadlo skvěle, skončilo to našim muzicírováním na přilehlé zahrádce, kde jsme bez aparatury v obležení asi šestiset fanoušků a za jejich silné hlasové podpory koncert v klidu dohráli. Atmosféra to byla báječná, jako když se sejde velká parta u táboráku. Rád na to vzpomínám, protože tenhle koncert z akustické šňůry byl opravdu jediný, který byl doslova a do písmene akustický.

Adam Karlík

Jurda

Vašek

Je to pár let, co jsme hráli v silvestrovský Noci s Andělem. V jedenáct jsme to měli za sebou, rychle jsme sbalili a mazali na mejdan na Sázavu, kde už zbytek ouvalský party pařil a čekal na nás. Měl jsem Lagunu v kombiku, byla naložená aparátem, zima v plnym proudu. Posádka: já - řidič, Jurda na spolujezdci a vzadu Štěpán. Proletěli jsme Jevany, v rádiu nám hrál Krucipüsk, Police fuck you (skladba Musim do Mexika, pozn. autora). Tak kilák za Jevanama je takový esíčko, už při vjezdu do něj nám všem bylo jasný, že jsme v prdeli. Laguna jela, kam chtěla, a my po dlouhým smyku vletěli mezi stromy z asi 4 metry vysokýho srázu. Ticho, jenom zvířenej sníh, kytary po lese, ale všichni v pořádku. Tak jsme si oddechli a zavolali ABBU. Mysleli jsme, že přijede ta odtahovka, ale přijela ta kapela a začali normálně hrát, v dálce za kopcema bouchali rachejtle, jak lidi slavili půlnoc a my se objali uprostřed těch lesů a byli rádi, že jsme celí.

Vašek Bláha

Pecan

Jeden z prvních koncertů odehrál DB v malém klubu v Kostelci nad Černými lesy. Koncem vystoupení se do klubu vřítilo asi deset plešounů, začali si "půjčovat" naše nástroje, lezli za bicí a když jsme vynášeli věci do auta, přišla jejich chvíle. Část jich naháněla kluky po náměstí a mně obstoupilo 5 bezmozků a začali mě tlouct. Kryl jsem se marně kytarou a na závěr mi o čelo rozbili bytelný půllitr s uchem. Jen spatřili krev, statečně vzali nohy na ramena! Je to již 15let, snad jim kromě vlasů dorostly i mozkové buňky!

Martin "Pecan" Pecka

Divokej Bill na brněnské Riviéře

Divokej Bill, foto: Romana Šlapáková