Vydáno 04.04.2012 | autor: redakce
Monkey Business a PSH: Každej máme v sobě kus zmrda
Pamatujete si, kdy jste se spolu poprvé opili?
Vladimir 518: Já si nepamatuju, kdy jsme se spolu neopili. Naposled zrovna teď.
Roman Holý: Já mám pocit, že to bylo na Českých Hradech.
Jak jste dávali dohromady společný repertoár na turné?
R:Na začátku jsme měli vizi, že se budeme střídat. Že kluci budou různě přicházet a odcházet, ale ve výsledku začínáme s pár songama my, pak přijdou PSH, které my nástrojově a vokálně doprovázíme, a nakonec dáme jednu společnou věc, kde se dá trochu jamovat.
V: Bohužel jsme zjistili, že se nám ten koncept nedaří vůbec komunikovat. Všichni to chápou jako společný turné dvou samostatných kapel. Ale pointa je v tom, že poprvé máme kapelu za zády.
R: Nejlíp kapelu poznáš, když nastuduješ její repertoár. Když rozebereš nějakou její písničku a začneš ji hrát. Zjistíš, co je tam za tóny, harmonie a získáš k ní úplně jinej vztah. Dost nás to baví. Třeba Ondra Brousek, kterej miluje fusion, jazz, vážnou hudbu a tak, hraje v jednom PSH songu celou dobu minimalistickej arpeggiator, jen tu tu tu tu tu a našel si v tom zalíbení (smích).
Kdy vůbec vznikla první spolupráce Bigg Boss a Monkey Business? Byla to Orikoule?
V: Přesně tak. To si vzpomínám, že jsme jeli s Orionem v autě, a on mi říkal, že má strašně dobrej beat od Romana Holýho. A plánujeme společný věci i nadále, já teď dělám sólovku, s Romanem počítám na dvě věci. Důležitý je říct, že jsme hlavně kamarádi, a ta spolupráce vyplývá až následně z toho.
R: Přesně, nás hlavně těší spolu bejt. Vláďa nám dělá třeba i obaly desek, prostě si rozumíme i v mnoha nehudebních věcech.
Jedete spolu turné, myslíte si, že mají vaše kapely společnou cílovku fanoušků?
V: Vlastně vůbec nevíme, jestli se naše cílový skupiny budou sčítat, nebo odečítat. Do toho nikdo nechápe, o co vlastně na tom turné jde, takže je to celé trochu jako experiment (smích).
Plánujete náhradu za zrušený společný koncert v Bratislavě?
R: Určitě, fanoušci na Slovensku nás budou mít možnost vidět v jiném termínu.
Když se zaměříme na vaše kapely, Romane, jak vnímáš, že byla Tonya Graves nominovaná po tolika letech jako objev roku na Andělech?
R: To je ten nejmenší problém týhle soutěže. Pánové z akademie si stanovili pravidlo, že se nesmí účastnit cizinci, který teď změnili. Samozřejmě o Tonye mnoho let věděli. Já osobně si myslím, že pokud se nestane něco opravdu zásadního, tato soutěž by měla skončit.
Letos vznikly k Andělům alternativy hudebních cen. Zajímáte se například o Apollo?
V: Nezajímám, aby pravdu řekl. Mě se maximálně dotkne cena, kterou třeba dostanu já a potom zvažuju, jestli tam půjdu nebo ne. Samozřejmě, že ti to udělá radost, ale pro ceny to nikdo z nás nedělá.
R: Anděl měl kdysi relativně dobrý období, kdy ho vedl pan Horáček, ale už to kleslo do takovýho dna, že to je extrém. Apollo působí sympaticky, respekt si ale nevybuduje během prvního ročníku. Cítím tam trochu elitářství, ale vlastně tomu rozumím, znechucení z Andělů je fakt silný.
Při pražském koncertě Jamiroquai v roce 2002, kde Monkey Business vystupovali jako předkapela, jste dostali nabídku jet s nimi celé turné. Nelitujete, že jste do toho tenkrát nešli?
R: Ne, to není moc zajímavá kapela. Z historickýho hlediska jsou ještě míň zajímavý než my (smích). Dostali jsme nabídku jet s nima turné po Anglii, protože se jim líbil náš koncert. Ale museli bychom si zaplatit veškerý náklady, včetně přelítávání z místa na místo. My jsme si to celkově spočítali asi na dva a půl miliónu, takže to by se nedalo finančně utáhnout.
V: My jsme takhle dostali nabídku od Lucie, jet s nima turné, to bylo v období Repertoáru. Po dlouhým rozmýšlení jsme si řekli, že to zkusíme. Načež nám řekli, že to pojedeme zadarmo, a musíme si platit náklady. Tohle kdybysme věděli na začátku, tak jsme o tom ani neuvažovali. Takže takhle jsem se seznámil s Davidem Kollerem (smích).
Natočí Monkey Business slibovanou desku v češtině?
R: Ne. Deska nakonec nebude nikdy v češtině. Vyzkoušeli jsme opravdu mnoho parádních textařů a nic z toho. Pan Uhlíř na to má jednu krásnou frázi, že to musí bejt „splavný“. A ono to splavný nikdy nebylo.
Vláďo, co říkáš tomu, že bulvár kompletně ignoruje českou hip hopovou scénu?
V: Díkybohu, že tomu tak je. Při představě, že by nás měli otravovat tihle lidi… občas děláme hrozný píčoviny, a představa, že na to někdo čeká, a že mě někdo pozoruje, co dělám, to by bylo opravdu na první stránku (smích). Ať se snažím být sebelepším, každej občas uděláme blbost a každej máme v sobě kus zmrda.
R: Tak. Každej to má v sobě, a jenom čeká, kdy to vyskočí (smích). Mně se dost líbí systém v Británii. Když člověk nechce, a nezačne spolupracovat, tak o něm nepíšou. Ale jak s nima jednou začneš péct, tak tě už natíraj kdy chtěj. Tady tě natřou na prvním mejdanu, když ti omylem vykoukne varle z kalhot, a neptaj se, jestli to o tobě můžou psát. To je velkej rozdíl.
V: Navíc my máme svý média a kanály, kde si o nás fanoušci můžou zjišťovat informace. Tihle lidi, co se tam často objevujou, třeba jiný média nemaj, než bulvár.
Dovedete si představit, co budete dělat třeba po padesátce? Přece jenom je vaše hudba spíš pro mladší publikum.
R: Já o hudbě nepřemýšlím, jestli je pro mladý nebo pro starce. Mě vždycky zajímalo, jestli je hudba dobrá nebo špatná. Horší to budou mít tady kluci, ti za deset patnáct let budou možná muset trochu přehodnotit strategii. My můžem pořád tlouct do nástrojů, ale pozice slavnýho hiphopera v šedesáti se jeví trošku jako že to není úplně ono.
V: Zároveň v Americe vznikaj studie o relevantních raperech ve hře. Je to jmenovitě Snoop Dogg, Too $hort nebo E-40. To jsou lidi, kteří se blíží k padesátce a jsou pořád ve hře. Já si úplně nemyslím, že budem muset něco přehodnocovat, pokud se úplně neshodíme. Věřím, že rap jde dělat zajímavým způsobem do nekonečna, je to práce s řečí. Naopak mě baví rapeři, kteří zůstávají relevantní, i když stárnou. Navíc mě nikdy nezajímalo na někoho cílit. Důležitý je, ale abych s tím, co dělám, byl já sám spokojenej. Nás poslouchaj i starší lidi, ale ti mladší mají víc potřebu chodit do klubu, jsou víc vidět.
R: Hůř než naše dvě kapely stárnou metalový kapely. Když máš pódiovou prezentaci založenou na tom, že metáš kozelce a salta, tak to jednoho dne přestane jít.
Pracujete momentálně i na jiných projektech?
R: Pro Mňágu a Žďorp jsme teď s Monkey Business udělali předělávku písně Chceš mě? Chci tě!, Letos budu produkovat desku Tereze Černochové, a můj vysněný projekt je volné navázání na desku Crushing Bliss. Bude se jednat o pokračování filmový hudby, která bude podmořsko-temno-symfonicko-elektronická-cokoliv, prostě půjdeme hlavně po atmosféře. Chtěli bychom spolupracovat s mými dvěma velmi oblíbenými zpěváky, které jsem si pustil do srdce. Je to Brendan Perry, zpěvák Dead Can Dance, která tady shodou okolností letos bude hrát. A jednu věc bude možná zpívat můj úplně největší hrdina, a to je David Sylvian. A v jedný skladbě, aby se to tenkou nití propojilo, bude opět Ema Brabcová, která s námi spolupracovala na Crushing Bliss.
Chcete něco vzkázat fanouškům?
R: Naučte se mít rádi sami sebe.Taky bych chtěl říct, že kluci z PSH parádně rapujou a holky z Jablonce říkaly, že jim to s Mankáčema dost sluší.
