Aneta Langerová: Bude to plné emocí, melancholie a nadhledu

Čím je pro tebe tohle turné Pár míst jiné?
Plním si jeden z velkých snů. Zazpívám výběr písní ze všech tří desek v doprovodu smyčcového tria, piana a své kytary. A možná občas vezmu do ruky i jiný nástroj, na který jsem ještě nikdy předtím nehrála, jako je třeba foukací harmonika nebo kalimba. Pár míst je výjimečné hlavně svojí atmosférou, která vyplývá z aranží písní. Všechny jsou plně přizpůsobené složení kapely, což je opravdu kolikrát velká změna. Tím, že jsem si vysnila hrát se smyčcovým triem, musela jsem najít ještě dva nové muzikanty, kteří by ho tvořili. To se povedlo dle mých představ a na pódiu se se mnou objeví violoncellistka Dorota Barová a violista Vladan Malinjak. Kromě nich budu mít za zády část své kapely, houslistku Veroniku Vališovou a pianistu Jakuba Zitka. Všichni jsou to skvělí muzikanti a také fajn lidi. Je to pro mě další z povedených spoluprací. Také jsme s bráchou vytipovali pouze pár míst, tedy měst a prostor v nich, ve kterých jsem ještě nikdy nehrála a které se svojí atmosférou k těmto koncertům hodí. Například Praha, kde budeme hrát na Letní scéně Vyšehrad, nebo Valtice, kde budeme na nádvoří zámku, a také v krásném Amfíku Bukovina u Uherského Hradiště.

Jak probíhaly přípravy na turné?
V půlce léta minulého roku jsem si uvědomila, že pokud už čtyři roky přemýšlím nad tím, že bych chtěla jet akustické koncerty se smyčci, není již na co čekat. Má představa byla čím dál jasnější, ale trápila jsem se tím, kdo mi pomůže rozepisovat party pro smyčce. V tom opravdu nejsem znalá a vůbec přemýšlení a skladba smyčcového tria tak, aby tvořili krásnou harmonii, na které by celá píseň mohla stát, to bylo pro mě úplně nové. Nakonec jsem nemusela chodit daleko. S aranžemi mi pomohl právě Jakub Zitko, můj pianista. Řekla jsem mu svoji představu, co chci, aby jednotlivé písně vyjadřovaly, společně jsme pak dumali nad tím, jak by mohly znít a už to jelo :). Kuba se toho chopil opravdu skvěle, přicházel s nápady, které mě moc bavily. Vždy něco udělal, poslal mi to tzv. v midi, to znamená, že jsem mu mohla posílat zpět upravené verze, když mě k tomu ještě něco napadlo, nebo mi někde něco nesedělo ke zpěvu. V tom byla pro mě tato spolupráce velmi důležitá, protože jsem se do toho mohla zapojovat, upravovat věci podle svého, tudíž jsem se na tom díky Kubovi hodně věcí naučila. Začalo mě to strašně bavit, vytvářet harmonie, nálady, vyjadřovat tímto způsobem atmosféru každého slova.

Jak jste k sobě se členy smyčcového tria přišli?
Jsou to velmi milí a dobří muzikanti. Asi hlavní z nich je Jakub Zitko, který se mnou hraje jako klavírista už tři roky. Díky našemu projektu jsem zjistila, co v něm všechno dřímá – právě on zaranžoval většinu písní. Další členové tria jsou Dorka Barová, úžasná violoncellistka a zpěvačka, která má svoje projekty typu Tara Fuki a dalších, Vladan Malinjak, což je violista ze Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a Veronika Vališová, houslistka ze Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Na vyhlášení cen Žebřík převzala Aneta charitativní cenu pro Nadaci SvětluškaZměnilo se pro tebe něco ve zpívání nebo hraní na kytaru?
Změnilo se toho hodně, vždy jsem na kytaru hrávala jen tak zvaně beglajt, neboli doprovodnou kytaru, složitější party hraje v mé kapele kytarista, ale tady hraju, kromě jedné písně, na kytaru pouze já, takže jsem to musela trochu začít pilovat. Hrát třeba složitější part pod zpěv, což znamená rozdělit hlavu na dvě části, bylo pro mě trochu komplikovanější. Ale už jsem to jednou zažila, když jsem hrála na koncertech v některých písních na basu. Vím, že to jde, tak jsem se k tomu odhodlala i tentokrát, ale na kytaru. A co se týče zpěvu, tak to je také docela změna. Ve své kapele mám housle, které můj zpěv podporují, do toho však mám za zády rytmiku, takže nemusím myslet na tempo písní, ale tady jsou to hned tři smyčcové nástroje, žádné bicí, takže se na jednu stranu cítím jako v ráji, ale zároveň je to pro všechny těžší technicky, protože musíme držet tempo a spoléhat se na svůj cit, abychom nikam neutíkali. Budu se na koncertech muset hodně soustředit, abych stačila tak dobrým muzikantům, které jsem si vybrala. Další výzva v mém životě, na kterou se strašně těším, ale zároveň z ní mám velký respekt.

Podle reakcí přijali fanoušci tví novou hudební polohu dobře...
Určitě. Navíc se zjevili fanoušci úplně noví, což je pozitivní. Už dlouho jsme hledali novou podobu koncertů, třeba kde by diváci mohli sedět, zkrátka aby to celé bylo klidnější. Po několika letech jsme tuhle myšlenku konečně zrealizovali a chodí na nás posluchači všech generací. Je to milé.

Někteří původní fanoušci ti neubyli?
Myslím, že ne. Samozřejmě jsou takoví, kteří chtějí na koncertech dovádět a skákat, slyšet plnou, hlasitou kapelu a tohle všechno si užívat ve stoje – a to se teď na našich koncertech neděje. Tito lidé ale zase vidí jinou polohu mých písní, takže jim to snad nevadí.

Na co se nejvíce těšíš?
Vzhledem k tomu, že jsme tyto koncerty absolvovali už i loni v prosinci a letos na jaře, tak nějak tuším, co nás čeká a na co se nejvíce těšit. V první řadě se nejvíce těším na okamžik, kdy to všechno, na čem jsme loni pracovali a co se mi už čtyři roky honí hlavou, zahrajeme živě lidem. V kapele a vůbec v celém týmu panuje vždy před prvním koncertem velká nervozita, jestli to všechno dopadne tak, jak by mělo. Tahle nálada ovšem dodává koncertu neuvěřitelný náboj, alespoň pro mě je to vždy šílený adrenalin. Těším se také na to, jak to celé přijme publikum. Myslím, že je velmi důležité, aby to lidé vnímali jako koncert, na kterém se nebude zrovna skákat, ale kde si v klidu sednou v příjemném prostředí a budou poslouchat melodie, které znají, podpořené právě smyčcovým triem. Je to koncert akustický, ale to neznamená, že bude ponurý nebo smutný. Nové aranže jsou plné života, emocí, melancholie, nadhledu, zkrátka si myslím, že je to vyvážené, že každý bude mít šanci najít si to své, co má rád.

Co je naopak na turné největší otrava?
Nenazvala bych to otravou, ale samozřejmě, stejně tak jako u každé jiné práce, jsou věci, které člověku vezmou hodně času a vypadají zpočátku jako nedůležité, ale opak je pravdou, vše se pak odrazí až v konečném výsledku. Štěstí přeje připraveným, tak doufám, že jsme se natolik připravili, že koncerty už s sebou ponesou jen radost.

Co jiného z české hudby tě v poslední době zaujalo?
Tak třeba poslední deska Tata Bojs se mi moc líbí, mám Tatáče hodně ráda, takže to není nic překvapivého. Ale již nějaký čas poslouchám také klasickou hudbu, to je i jeden z důvodů, proč jedu turné se smyčcovým triem. Snažím se v klasice trochu zorientovat a nedávno jsem dostala desku Pavel Haas quartet a jejich interpretaci Dvořáka, která je naprosto nádherná.

Na čem teď pracuješ?
Skládám nové písně, ráda bych totiž na jaře příštího roku vydala další desku, ale to ještě chvíli potrvá. Na konci roku 2012 bych chtěla vyjet na mini turné, kde bych nové písně poprvé představila posluchačům živě. Uvidíme, jak mi půjde skládání, zatím mám asi osm písní rozpracovaných, ale mám pocit, že jsem stále na začátku. Tvorba je krásná, ale vyžaduje svůj čas.

 

Aktuální termíny koncertů turné Pár míst 2012
10.8. Praha, Letní scéna Vyšehrad
11.8. Popovice u Uh. Hradiště, Amfík Bukovina
12.8. Státní zámek Valtice
18.8. Královské Poříčí, Statek Bernard
21.9. Jablonné v Podještědí, Státní zámek Lemberk
26.9. Tábor, Divadlo Oskara Nedbala Tábor
6.10. Vysoké Veselí, Kulturní dům
31.10. Hranice, Divadlo Stará střelnice
2.11. Krásná Hora nad Vltavou, Kulturní dům

zdroj: TZ, map, foto Petr Tibi, Bára Tichá, archiv

---