SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL:Cliff Burton (21.)

Vydáno 12.02.2012 | autor: redakce

10. února by oslavil padesáté narozeniny. Nešťastná dopravní nehoda však způsobila, že se Clifford Lee Burton tohoto věku nedožil a svět spolu s Metallicou tak přišel o jednoho z nejtalentovanějších baskytaristů.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL:Cliff Burton (21.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL:Cliff Burton (21.)


cliffgal14V BRATROVÝCH ŠLÉPĚJÍCH
Už od nejútlejšího věku se projevuje jako velmi moudrý tvor. Podle vzpomínek rodičů měl už téměř dva roky a ještě „neuměl“ chodit. Nastalé obavy záhy vyvrátil dětský lékař, který tvrdil, že Cliff je jen chytrý a plně využívá jejich rodičovskou podporu a lásku. O pár let později se již jako školák podrobí spolu s ostatními testu inteligence, z nějž vyjde jasně najevo, že své spolužáky nechává daleko za sebou. K tomu jistě přispěl i fakt, že jen sporadicky využívá volného času ke hrám se svými vrstevníky, ale naopak radši sedí doma a fanaticky čte knihy a poslouchá hudbu. Takto pokojně mohlo plynout několik dalších Cliffových jinošských let a po skončení školy ho mohla třeba čekat poklidná kariéra bankovního úředníčka... Kdyby však nebylo smrti jeho staršího bratra v roce 1975, který rovněž hrával, a to prý dost dobře, na baskytaru, Cliff tehdy prohlásil: „Chci být stejně dobrým basákem, jako byl můj bratr!“ K překvapení všech zainteresovaných se tato sentence neukázala být jen chvilkovým poblázněním, zapříčiněným náhlým skonem bráchy, ale naprosto vážným úmyslem a jedním z prvních dokladů jeho z nejsilnějších charakterových vlastností - zdravě pevné vůle. Nikdy se nevzdával a k smrti rád dotahoval to, pro co se rozhodl, až do úplného konce. Vystřídal několik učitelů, které po krátké době zcela převálcoval, než konečně kápl na toho pravého. Na starého jazzového učitele. Ten postupně mění jeho hudební orientaci, Cliff se dostává k poslechu a studiu díla Johanna Sebastiana Bacha a Ludwiga Van Beethovena.

METACLIFFA
V roce 1977 zakládá spolu s přáteli svou první důležitější kapelu s názvem EZ Street, v niž se kluci prezentují vlastními, poněkud úletově laděnými skladbami. Burtona v té době nejvíce zasahují a ovlivňují hudebníci jako Geezer Butler, Phil Lynnot, Geddy Lee, Lemmy či Jimi Hendrix. O tři roky později již nastupuje do sanfranciského tělesa Trauma, které je v onom katastru poměrně známé a často koncertuje. Na jednom z vystoupení (přesně 21. srpna 1982 v losangeleském Keystone Clubu) jej poprvé na vlastní oči a uši zažijí Lars Ulrich a James Hetfield, kteří v té době rozbíhají jakousi skupinu Metallica. Cliff je v obrovské formě, hraje skvěle a přidává i nespoutaný jevištní projev, dvojice je přímo uhranutá a nabízí mu angažmá. Cliff zpočátku váhá. Aby nakonec rozhodl stále silnější pocit o komerčních tendencích Traumy. 27. prosince 1982 konečně souhlasí a u baskytary nahrazuje v Metallice McGovneye. Až ve spolupráci se svými novými kumpány (bubeník Ulrich a kytaristé Hetfield a Mustaine, z nichž posledně jmenovaného záhy samozřejmě vystřídá Kirk Hammett) dosahuje jeho výjimečný talent vrcholu. Hrou na basu se velmi odlišuje od stávajících kolegů z branže, kteří sází na rozdíl od něj pouze na stále stejné, strnulé basové linky. Konečně se může prezentovat tak, jak o tom vždy snil. Jako sólo baskytarista a ne jen pouhopouhý doprovazeč, jak slyšno z dnes již klasických skladeb Anesthesia (Pulling Teeth), Orion, Master Of Puppets či Damage Inc. Stává se z něj muzikant, který vdechuje metalové baskytaře zcela jiný, nový význam.

Metallica-con-Cliff-BurtonBěhem období svého aktivního účinkování v Metallice (1982-86) je při nahráváni jedné demokazety, jednoho singlu, čtyř minialb a tři velkých desek. Z každé z nich se stává milník doby, hudební skvost: Kill ‘Em All (1983), Ride The Lightning (1984) a Master Of Puppets (1986). Kapela několikrát “oběhne“ zeměkouli a bezpočtukrát až po strop zaplní haly či stadiónové arény. I když každou další nahranou deskou jejich sláva a popularita roste vpravdě geometrickou řadou, Cliff zůstává stále stejně tichým a skromným hudebníkem - jaký to protiklad k jeho koncertnímu projevu! Nenávidí pozérství všeho druhu, vždycky si najde čas pro své nejbližší přátele M. Donata, J. Martina (Faith No More) a Corinne Lynn, stále cvičí pilně a neúnavně několik hodin denně, vyžívá se v přípravách kulinářských specialit a snaží se oplácet pomoc svým rodičům, kteří mu tak pomohli při jeho hudebních začátcích.

ŽÍT ZNAMENÁ ZEMŘÍT
Po vydání alba Master Of Puppets absolvuje kapela v květnu 1986 turné po USA (společně s Ozzym, tento zátah je zmapován na videokazetě Cliff ‘Em All) a v září stejného roku odjíždí na evropskou část šňůry Damage Tour Inc. Po desítce koncertů ve Velké Británii, Norsku a Švédsku ji čeká přesun ze Stockholmu do dánské Kodaně a Cliffovi začínají odtikávat poslední minuty života. Za svítání, v sobotu 27. záři 1986, na dálnici E4 (mezi jihošvédskými městy Ljungby a Värnämo) změní jeden ze dvou tourbusů kapely neočekávaně směr, narazí do svodidel a po osmnácti-metrovém “letu“ do opačného jízdního kruhu je skrz přední okno krutě vymrštěn a na místě mrtev jeden z cestujících - Cliff Burton...

Cliff, Kirk, James, and LarsVinou osmačtyřicetiletého řidiče a rovněž vinou nedostatečně upraveného dálkového autobusu anglické CK LWT tak přichází rodiče Burtonovi už o svého druhého syna, Lars, James a Kirk o svého spoluhráče a velkého přítele, Corinne Lynn o svou lásku a celý metalový svět o jednoho z nejlepších instrumentalistů své historie. O tom svědčí i několikerá Cliffova prvenství v různých rockových a metalových anketách. O necelé dva roky vydává kapela jako poctu tragicky zemřelému již vzpomenuté home video Cliff ‘Em All a na albu ...And Justice For All (1988) se objevuje píseň To Live Is To Die, jejíž název (Žít znamená zemřít) se stává smutnou připomínkou Cliffova životního kréda. Jeho smrt je o to tragičtější a bolestnější, že se nepodobá typickým drogovým či sebevražedným odchodům ze scény jiných hudebníků. Metallica hraje v Solnahallen poslední písničku, jíž je Star Spangled Banner, baskytaristou upravená verze hymny USA. Cliff hraje svou poslední skladbu v životě. Je těsně před půlnocí, pátek 26. září 1986. Za svítáni následujícího dne...

V příštím dílu v pondělí 20. února se dočtete o životním příběhu Kurta Cobaina z Nirvany.

Text Igor Mišík, foto: archiv


Kopie (2) - tumblr_kznt4oe1hN1qa7q5ao1_500

 

zavřít