Intro: Jaké byly festivaly

Až se budeme ohlížet za rokem 2009, určitě zazní poznámky o době složité, nejisté, nepředvídatelné, nevyrovnané, frustrující, pro někoho až tragické, Přesto všechno nám ale nakonec nejspíš utkví v paměti hlavně pozitivních zážitky a při vzpomínkách na to, kolik radosti a zábavy jsme si užili, naskočí úsměv. Podobné hodnocení pasuje i na končící sezónu festivalů. Na stránkách, které jsme jim věnovali, se sice většina promotérů prsí, jak bylo všechno ok, ale jako zainteresovaní účastníci, vidící často až do kuchyně, víme, že to tak úplně není.     

Už začátek roku signalizoval odliv reklamních partnerů. Navíc stálice, cílící na fesťáky jako na nepochybně obrovský fenomén a osvědčený marketingový nástroj - jež se bohužel dají spočítat na prstech jedné ruky - „zkrouhly“ rozpočty, a tak to i ty nejvýznamnější a nejzavedenější podniky měly těžší než loni. Jsem mile překvapen, že přes černé prognózy se úbytek peněz od sponzorů a hlubší kapsa fanoušků nijak markantně na finální podobě akcí nepodepsaly. Ani na návštěvnosti, ani na kvalitě provedení. Neutuchající česko-slovenská festivalománie a zúročené zkušenosti organizátorů se v těžké době hodily.

Co se týká programové atraktivity, ta je stále o stupeň nižší ve srovnání s okolními zeměmi, nemůžeme ji však připisovat jenom ekonomické situaci. Typický festivalový fanoušek se od toho německého, rakouského nebo maďarského liší v tom, že při rozhodování, kam a zda vůbec vyrazit, koncentraci hvězd obvykle nestaví na první místo. Hlavním kritériem je prostředí, ubytovací a hygienický standard, finanční dostupnost a obecná míra „zábavnosti“. „Jen aby to nebylo daleko a moc drahé, velké světové kapely si radši dáme samostatně v Praze, než se za nimi pachtit od pódia k pódiu, aby nakonec hrály kratší set, s horším zvukem a s minimem nových skladeb,“ slýcháváme často.

V konečném důsledku jsou pak úspěšnější pořadatelé, sázející na jistotu v podobě účasti tuzemských populárů, byť je vídáme skoro každý víkend, a na široký servis nehudebních služeb, než ti, co sem vozí světově proslulá jména. Recese udělala z byznysmenů ještě větší pragmatiky: „Je fajn, když se o vás píše, že děláte osvětu, chcete se od ostatních odlišit, jdete s novými trendy a inspirujete se v zahraničí, ale pak nepřijde dost lidí a vy se topíte v dluzích.“        

V našich zeměpisných šířkách se vyplatí volit zlatou střední cestou, ale ono se to řekne… I ten nejobezřetnější promotér je totiž krátký na nevyzpytatelnost počasí, které letos na festivalech zasáhlo ekonomiku, psychiku a dokonce i lidské životy hodně nesmlouvavě. 
 

Jarda Hudec, vydavatel