Vydáno 16.05.2016 | autor: redakce
Finský akordeonista Kimmo Pohjonen zachází se svým nástrojem způsobem typickým spíš pro extrémní sporty než pro hudbu. Hudební experimentátor, který si též vysloužil příměr "akordeonový samuraj", představí v pražském Divadle Archa 23. května svou aktuální desku Sensitive Skin. Na scéně ho doplní jeho zpívající dcery a instrumentalistky Inka a Saana.
Kimmo Pohjonen umí s akordeonem velké věci
Jedna ze světově proslulých postav finské progresivní scény, akordeonista Kimmo Pohjonen, se na scénu Archy vrací po šestnácti letech. V roce 2000, kdy zde vystoupil, šlo o jeho vůbec první koncertní premiéru před českým publikem. Klasicky vzdělaný Pohjonen si svým revolučním přístupem ke zvuku, hraní a kompozici za třicet let na hudební scéně vysloužil přízviska "digitální harmonikář" či "Jimi Hendrix akordeonu".
Jak se klube jaro (IV.): Návrat CocoRosie i Marka Lanegana
Pohjonen kontinuálně rozvíjí možnosti vystupování s knoflíkovou harmonikou. Pomocí elektroniky její zvuk zkresluje, používá ji i jako bicí nástroj, nechává ji znít ve smyčkách a v živé improvizaci vrství její zvuk. Svou tvorbu propojuje s hudebníky z jiných žánrů, což je případ desek Uniko i aktuální Sensitive Skin, které natočil spolu s hvězdami klasické hudby Kronos Quartetem. Sestavu hostů, kteří se na poslední, velmi kladně hodnocené desce podíleli, doplňuje Samuli Kosminen, vynikající finský houslista Arto Järvelä i Pohjonenovy dcery Inka a Saana, které v Arše po boku Kimma vystoupí.
Vedle inovativního zvuku vytváří Pohjonen i paralelní partitury pro osvětlení. Jeho živá vystoupení jsou scénické události - důmyslnou světelnou show uhranul publikum Strun podzimu. Na festivalu Colours of Ostrava vystoupil v roce 2012 spolu s Kronos Quartetem. Pohjonenův věhlas dokládá účinkování na festivalech a scénách po celém světě, mezi kterými nechybí Meltdown, WOMAD, The Roskilde, London Jazz Festival, Carnegie Hall, Lincoln Centre a řada dalších.
"Finsko je výjimečné, protože už od třicátých let máme tradici akordeonu jako skoro národního nástroje. Ta popularita mu vydržela dlouho, zhruba do doby, než jsem začal hrát já. V mojí vesničce jsme měli akordeonový klub, kde jsem byl nejmladší. Chodili tam staří páni a chtěli slyšet lidové písně, valčíky z války a muziku, která se hrála v restauracích. Vztah mladších lidí k akordeonu se obnovil, až když Finsko začalo investovat do školství a kultury," řekl Kimmo Pohjonen v rozhovoru pro Hospodářské noviny v roce 2014.
tz, jm
