Příběh českého hitu: Tomáš Klus - Nina

Nina je postavou dramatu Racek Antona Pavloviče Čechova. Klus tuto hru studoval už jako herec na DAMU. "Coby Trigonin, jímž jsem byl v absolventském představení na DAMU, jsem byl na prknech divadla Disk do děje přímo zatažen a hra i samotný Čechov, jeho mistrovství nabídnout divákovi naprostou volnost, mi učarovali. Postavy, které mě jako Trigorina nejvíce ovlivnily, jsem promítl do příběhů mých čtyř spoluaktérů a písní - Trigorin, Nina, Arkadina a poslední je Treplev," svěřil se zpěvák do knihy Petra Čermáka s názvem Pane Bože, za co?

ROZHOVOR | Tomáš Klus: Posral mě pták, budu mít dnes štěstí aneb Z očí do očí na schodech pod Žižkovskou věží

A tak ve svém albu, jež příznačné jméno Racek, věnoval postavám Čechova hned několik písní. V nich vycházel ze svého vlastního vztahu k nim: "Nemůžu říct, že by to byly přímo hlavní postavy, ale jelikož jsem hrál v Rackovi v absolventském představení DAMU postavu Trigorina, jsou to postavy, se kterými jsem se nejvíce střetával."  Racek ho navíc provází téměř celým životem – byla to první kniha, kterou z ruské literatury přečetl, a která ho přivedla k ruské kultuře a literatuře obecně.

Anton Pavlovič Čechov je znám pro své detailní vykreslování postav. A možná i díky Tomáši Klusovi jim jeho čtenáři nyní mohou lépe porozumět. Píseň Nina je koncipována jako dopis Trigorinovi, kterého dívka bezmezně miluje. "Jsem bytost z vodních par, živa jenom z tvého dechu..."

Nina se mu v nich svěřuje se svými niternými pocity, obrací se na něj, vyznává se ze své lásky, vyjadřuje své trápení i naději. "Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran, ačkoli nechci, jsi ve mně uschován..."

Tomáš Klus v jednom z rozhovorů vysvětluje: „Asi nikdy se nedokážu vcítit do role Niny, čili dívky bezmezně milující člověka, který je evidentně trochu lump a trochu ztracenec. Ona ho zřejmě miluje právě proto, že takový je.“ 
Právě na písni Nina pracoval nejdéle. Chtěl se dle svých slov ubránit patosu a měl velkou snahu neudělat z ní prostý kýč o lásce, i když si je vědom, že i kýče mohou být pěkné a pro posluchače žádané.

Dramatický příběh ruského dramatika ale není jediným důvodem, proč se na album rozhodl zpracovat tyto postavy. „Denně je potkávám, mnohými jsem já sám.“ Právě Čechovova práce s postavami, to jak je dokázal vystihnout a podat, byla základem pro vznik tohoto přelomového alba plného poetické krásy, lyričnosti, pochopení pro "ruskou duši" a vyzrálosti autora.

Text: Alena Kaňová, foto: Iveta Valentová

Témata: Tomáš Klus, Racek, Nina, Anton Pavlovič Čechov