REEL SKILLZ: OPRAVDOVÉ KUMŠTY

Akce jako stvořená pro prostory klubu nabídla bohatý, avšak místy kulhající program

Na prkna, co znamenají rap, se toho večera jako první postavil Karviňák DBS, vděčící zájmu o svou osobu především tomu, že vydal desku v období hiphopového sucha. A proto nebylo divu, že jediný, kdo mezi publikem „pařil“ byl Gipsy. Člověk neznalý problémů „6ky“ se mohl jen ztěží dopátrat toho, proč DBS tak máchá rukama a v tváři má výraz masového vraha. Rozumět mu bylo totiž každé páté slovo.

Trochu slunce do temného sálu vnesl Kunny s D.Real.C. Sebevědomý projev, pekelnou flow i vhodně vybrané parties instrumentálky DJ Omara shazovala pouze poněkud přízemní lyrika.Na druhou stranu Kunny jako první dokázal frigidní dav konečně rozehřát a připravit tak výborné zázemí pro Syndrom Snopp. „Gipsyho můžeš mít buď rád, nebo ho nenávidět,“ ozývalo se z hloučku vášnivě diskutujících „skejťáků“ a nekritické ucho posluchače jim musí dát zelenou. Pokud opomeneme Gipsyho morální kázání mezi skladbami o upřímnosti, které mimochodem působí spíše směšně než výchovně, zbude nám jen holý fakt, že Gipsy je více showman než výborný MC. Jenže hiphop je především o zábavě a s tou si Syndrom tykají.

Blížilo se první kropení kompaktu a s tím spojený Marpo. MC, který se do podvědomí posluchačů dostal jako „ten, co dissoval do Hacka“. Málokdo tehdy tušil, že se nejedná o nic jiného, než o laciný trik. Budiž. Hack aka Hugo Toxxx si vystřihl i jednu hostovačku (Velrybí bolest) a opět podtrhl tlustým fixem svojí neotřesitelnou pozici. Marpo vyjma pár klopýtnutí předvedl opravdu výborný rap a až dopiluje textovou stránku, mohl by se konečně vyhoupnout do první ligy. Křest číslo dvě a Grammatik. Nálada opět klesla, lidí ubylo, ale jednalo se o důstojnou tečku za živými vystoupeními.

Celý program ještě doplňovaly doprovodné akce. Řada snowboardových velkoplošných projekcí rozhodně celý prostor jen zpestřila. Venkovní snowdecks show na sněhu však příliš adrenalinového vzrušení nenabídla. Avizovanou velkolepou módní přehlídku se slibným začátkem zase pohřbila předlouhá a úmorná propagace klubu amerického fotbalu. Škoda. Vše jako by bylo na půl cesty... Ještě, že mírné zklamání z mimohudební části v přízemí rychle napravily výživné groovy excelujícího DJe Mika a jeho funky kolegů.

Jelikož Reel Skillz měly v podtitulu poznámku "vol. I", dá se předpokládat, že v dohledné době se můžeme těšit na další pokračování. Prostor klubu nabízí velkou škálu možností a pořadatelé mají v zásobě nepochybně spoustu dobrých nápadů. Určitě nebudeme chybět. (pozn. redakce)