I KDYŽ ze srdcí tuzemských teenagerů rozverné hochy z GREEN DAY zřejmě už definitivně vytěsnili mnohem drsnější a důvěryhodnější Offspring a také zámořské prodeje ani zdaleka nedosahují čísel veleúspěšného alba Dookie, americká pop-punková kapela se stále ještě drží ve svrchních patrech showbyznysu. Zvolila jakousi udržovací strategii, která by se dala charakterirovat i slovy "stále stejná písnička". Deska za deskou, píseň za písní, závažné odchylky se stejně jako na výrobním pásu netolerují. Říkám tomu syndrom AC/DC - recenzent vlastně ani nemá co řešit a může si povšimnout nanejvýš několka drobných, nepříliš podstatných nuancí. Jaké jsou tentokrát? Inu, Green Day si po albu Nimrod zřejmě uvědomili, že všeho moc škodí, a tak ponechali stopáž novinky na vcelku rozumných čtyřiceti minutách. Příležitostně také odlehčování řízného kytarového soundu, což dokládá nejen úvodní poloakustická skladbička, která dala desce jméno. Warning je v tomto směru možná vůbec nejpestřejším, ale ani takové konstatování neznamená zásadní změnu zavedených pořádků. Ty zůstávají velmi stabilní - jedna výrazně melodická písnička střídá druhou, přičemž efektu je dosaženo s velmi úspornou instrumentací, Billy Joe Armstrong zní stále stejně klackovitě a tak dále a tak dále. Výsledek ale nepůsobí zcela nepříjemně. Už mnohokrát bylo vyřčeno, že Green Day jsou pouhý pop převlečený do punkově přímočarých riffů, že je to jen taková neškodná hra na vzpouru a provokaci, ale skupina se přece nikdy nepokoušela nabízet nic jiného. Proti takové formě popmusic alespoň já osobně nic nenamítám.
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím
GREEN DAY - Warning
0,00
