LIVE: Hluční A Place To Bury Strangers v Praze týrali kytary a nepromluvili jediné slovo

A PLACE TO BURY STRANGERS
MEETFACTORY
16. 11. 2015

A Place To Bury Strangers jdou jen velice těžko někam žánrově zařadit. Pokud se spokojíme s označením kytarového alternativního roku, tak vyvstává taková jedna velká a záludná otázka. Pro kytaristu je jeho nástroj svátost, nedopustí jediný škrábanec, a když spadne na zem, tak je veliké ouvej. To, co předváděl Oliver Ackermann, ale přivádělo k hrůze nejednoho milovníka hudebních nástrojů. Kytara na zemi nebyla žádný problém. Otravný a pisklavý zvuk vazby? To byla součást hudební aranže. Když se kácí les, létají třísky. To přesně demonstrovali APTBS při jejich další lekci toho, jak udělat velký hluk.

Newyorští A Place To Bury Strangers pohltili MeetFactory

Vystoupení proběhlo bez jediného slova. "Ahoj, Praho, jak se máte," tedy rozhodně nezaznělo. APTBS se řídili jasným a srozumitelným krédem. Přijeli hrát, ne kecat. Možná pak díky této odtažitosti některé diváky odpudili, ale získali si je pak zpět tím, co umí nejlíp. Hudbou. Možná by se jimi měli inspirovat jiní umělci, kteří místo hraní dávají přednost prázdným motivačním proslovům a trapným historkám z backstage. Tihle brooklynští týpci tak trochu připomínali stroj. Stroj na hluk. Přišli, udělali bez zbytečných průtahů, co je třeba, a beze slova zmizeli v těžké mlze.

A právě mlha v kombinaci se světly tvořila mimo jejich hlukový generátor podstatnou část atmosféry večera. Jakmile se jejich set převalil do druhé půlky, bylo občas velmi obtížné vůbec americkou trojici na pódiu zahlédnout. Jen občas pročísl těžký dým krk kytary nebo kousek kabelu. A z oné těžké mlhy se ozývaly skřeky ztýraných kytar, které byly hnány dopředu údernými bicími. Vrcholem jejich vizuální show bylo, když směrem od zvukaře volně plulo laserové svítítko, jež působilo jako hvězda, co každou chvíli exploduje. Laser si pak vzal Oliver a za zvuku nadupané taneční muziky s ním dělal kreace na pódiu a jejím světlem prořezával hustý a ionizovaný vzduch v sále.

Na studiových nahrávkách občas APTBS znějí jako alternativa největšího kalibru. Živě paradoxně zní mnohem přitažlivěji a v jistém smyslu přístupněji. A Place To Bury Strangers by ale měli popřemýšlet nad varováním na jejich plakátech. Takový nápis "Pozor, trháme ušní bubínky" by nebyl vůbec od věci. Někteří návštěvníci možná teď vstřebávají zážitky z koncertu v čekárně na ušním oddělení.

A Place To Bury Strangers novou desku Transfixiation představili více než s grácií. Pokud si teda pod onou grácií představíte totální kytarový masakr plný ztěžklých a špinavých basových tónů, mrazivě temných riffů a rázných úderů do bubnů. Smíchov se tak díky expedici z New Yorku bude otřásat ještě dlouho.

text: David Stoklas, foto: Marek Holoubek