LIVE: Cameron Carpenter proměnil Fórum Karlín v chrám

STRUNY PODZIMU: CAMERON CARPENTER
Fórum Karlín, Praha
25. 10. 2015

Už na první pohled nepůsobí jako tradiční hudebník hrající klasiku. Dnes se ovšem hranice stírají, žánry propojují a příležitostí, jak ukázat lidem krásy hudby – například vážné, přibývá. Cameron Carpenter se snaží o propagaci hudby hrané na varhany prostřednictvím svých cestovních varhan (tzv. ITO – International Touring Organ) a neotřelého způsobu hraní, v němž umně kombinuje klasickou tvorbu Bacha nebo Wagnera s vlastním pojetím možností hry na varhany.

Cameron se už v rozhovoru pro veřejnoprávní televizi vyjádřil, že varhany jsou nejuniverzálnější nástroj. To dokázal během své pražské premiéry. A nejen že divákům, kteří z části jistě nejsou pravidelnými posluchači varhanní hudby, ukázal variabilitu a mnohoznačnost, ale také díky svému unikátnímu nástroji předvedl, jak zábavně může být hra podána. Jak bylo již od nástupu na pódium viditelné, součástí Carpenterovy prezentace je také jeho image, které nechybí určitá kontroverze, alespoň co se intencí vážné hudby týče.



Styl a cesta, kterou si hudebník vybral, je teprve v počátcích. Do cíle, v němž by Carpenter rád viděl (stejně jako česká varhanice Kateřina Chroboková zvaná KATT, která vystoupila v přídavkové části) varhany s navýšeným počtem fanoušků, a zejména kde by byla digitální forma nástroje normována, je zatím v nedohlednu. I na pražském vystoupení se ale ukázalo, že přístup není vůbec špatný. Dokáže totiž zabavit i nezaujatého člověka. Během koncertu přitom nevyužíval zažitého zvuku kostelních varhan tak často. Naopak používal netradiční zvuky a tóny, v improvizacích dokonce sáhl po nahraných zvucích bicí. Druhý přídavek tak více než mši připomněl free-jazzovou hru, kterou by v dnešní době rozjely showmanské hvězdy své doby Wolfgang A. Mozart či Ferenc Liszt.

LIVE: Nils Frahm se opravdu zbláznil

Stejně poutavá jako samotná hra varhaníka byla podívaná na pódiu. Kromě dominantních varhan dotvářely scénu reproduktory, jichž vtipně Cameron využil k odložení darované kytice na konci vystoupení. V prostoru moderního sálu Fóra Karlín tak celá stage připomínala vystoupení z vesmírné lodě. Už jen díky faktu, že v sále žádné varhany instalovány nejsou.

Kdo má zájem o objevování nových stylů a inovativních přístupů v kultuře, tento večer Strun podzimu ocenil. Poslech varhanních kompozic není nejsnazší, díky takovýmto interpretům se ale může hudba zpopularizovat podobně, jak se to již několik let daří například Nilsi Frahmovi s klavírní hrou. Alespoň si pak budou lidé pamatovat zvuk nástroje i odjinud, než jen z kostela a filmové hudby, ve které je také často využíván. Ale jak říká sám Cameron Carpenter, zapojit se musí i kostelní a koncertní varhaníci nevlastníci svůj nástroj.

text: Ondřej Bambas, foto: oficiální Facebook Strun podzimu