LIVE: Čechomor roztleskal dostihovou arénu v Chuchli, Lucie Bílá dojímala nadpozemským hlasem a pokorou

Vydáno 29.06.2023 | autor: Aleš Materna

Tohle spojení bylo skutečně geniální. Ač jsem byl před dvojkoncertem Čechomor a Lucie Bílé mírně skeptický, ukázalo se, že šlo o doslova mistrný tah. Muzikantka nejenže dokázala, že je stále bez debat naší nejlepší zpěvačkou, ale ve spojení s hudbou Čechomoru vynikly další její rysy – skromnost, pokora a procítěnost, díky kterým zcela organicky splynula s „lidovkami“ této svitavsko-pražské sestavy. Vzájemné souznění bylo evidentní, což vycítili i fanoušci, kteří byli nadšeni a často i dojati.

LIVE: Čechomor roztleskal dostihovou arénu v Chuchli, Lucie Bílá dojímala nadpozemským hlasem a pokorou LIVE: Čechomor roztleskal dostihovou arénu v Chuchli, Lucie Bílá dojímala nadpozemským hlasem a pokorou

Čechomor a Lucie Bílá
Praha, Velká Chuchle
28. 6. 2023

Bláznivá středa v Praze – tak by se dal nazvat den, kdy se ve stejný čas odehrálo v okruhu několika kilometrů hned pět koncertů – kromě Čechomoru s Lucií Bílou to bylo vystoupení Divokýho Billa v Tróji, Pokáč hrál a zpíval v Ledárnách Braník, americká kapela Foals ve Žlutých lázních a Dan Bárta s Illustratospherou u Sovových mlýnů. A to jsem ještě možná na někoho zapomněl. To aby se jeden rozkrájel... Nebo si vybral to, co uzná za nejdůležitější. A na rovinu mohu říct, že jsem si vybral dobře, stejně jaké tisíce dalších lidí, kteří se sešli na dostihové dráze ve Velké Chuchli.

Čechomor a Lucie Bílá rozezpívali Velkou Chuchli

Koncert Čechomor a Lucie Bílé s hosty v předprogramu (ale i v průběhu toho hlavního) Circus Brothers dokázal všechny přítomné přesvědčit o tom, že sestava kolem Karla Holase a Františka Černého k 35. výročí nadělila sobě i ostatním ten nejlepší možný dárek - spojení se zpěvačkou, která se jen těžko vejde do nějaké škatulky a jejíž hudební aktivity oscilují mezi muzikálem, metalem, popem i lidovou písní, a přesto dokáže být v každé této oblasti zcela jedinečná, osobitá a ryzí.

„Osobně jsme se poznali před dvanácti lety v noci na benzínce,“ prozradila mi po koncertě zpěvačka o spojení se skupinou Čechomor. „Celou tu dobu jsme o sobě věděli, ale až teď nastal ten správný čas k vzájemnému propojení. Zavolali mi Karel s Frantou a já okamžitě řekla ano,“ doplnila s tím, jak euforické má po koncertě pocity.

Při příchodu do areálu dostihového závodiště mě překvapil obrovský dav lidí, které toto spojení přilákalo. Vystoupení Circus Brothers jsem bohužel neviděl, jen zdálky jsem zaslechl část poslední písničky, ale vzhledem k událostem budoucím bylo jasné, že fanoušky na hlavní vrchol večera naladili velmi dobře. Samotný koncert Čechomoru  a Lucie Bílé začal krátce před půl osmou, a to ještě nikdo z přítomných netušil, že si pro ně muzikanti připravili opravdu velkou porci téměř třiceti písniček.

Začali a skončili úplně stejnou skladbou, kterou mají tak rádi nejen oni, ale i fanoušci - Ej lásko lásko. Nejen u ní, ale i dalších třech společných Do kostela zvonili, Hanička a František a citlivé Maria a Svatá Anna vyniklo, s jakou pokorou k této hudbě Lucie Bílá přistoupila – nebylo to vůbec o ní, ale pouze o jejím hlasu, skromnosti a citlivém projevu, s jakým s hudbou Čechomoru splynula – vůbec se netlačila nikam dopředu, nesnažila se upozadit ostatní, naopak – sama zůstala organickou součástí skvělé kapely a sloužila krásným písním, nikoliv ony jí. Což vycítili i diváci a posluchači, kteří často jen s otevřenými ústy nevěřícně koukali a poslouchali tuto nádhernou synchronizaci.

Poté přišlo na řadu střídání, kdy na nějakou dobu Čechomor nahradila skupina Petra Maláska, a set Lucie Bílé jako sólové zpěvačky. A nutno konstatovat, že i v této roli zpěvačka excelovala. Vždy dokázala citlivě skloubit své pódiové vystoupení a prezentaci s danou písničkou, takže zatímco u předělávky australských heavymetalových AC/DC s názvem Tygřice jako skutečná tygřice i řádila, tak u většiny ostatních skladeb ze svého repertoáru zůstala věrná své pokornější a citlivější části osobnosti a zpívala je s přednesem, u kterého se ježily chlupy na rukou a její hlas se doslova zařezával pod kůži, aby zasáhl často přímo samotné srdce.

Ať to byla úvodní roztančená Čarodějka, ve které láska, ta je v šupinách ptáků, ve větvích máků a na křídlech psů, rock´n´rollový Amor Magor, který nazdařbůh střílí šípy do světa, rockovější Zpíváš mi requiem, žijem a nežijem, když vystačí nám tvůj příjem, tak víno pijem, nebo s klavírním doprovodem procítěný Most přes minulost, kde pravda je horší než lež, a pak už jen snům věřit chceš, či relativně nový Fénix, v němž Bůh je snad chytřejší než my a ví, proč rozdává rány nám – všude vždy sloužila Lucie Bílá svým výrazem daným písničkám a jejich nádherným textům, nikoliv naopak. Když bylo třeba, přidala na důrazu, jindy zase zpívala až skoro šeptem, jako v případě další skvostné písničky Nevěřím, kterou jak podotkla, věnovala svému synovi Filipovi s tím, že se jí skutečně nechce věřit tomu, že tak rychle vyrostl a již mu je osmadvacet let.

Po onom opravdu výborně zahraném, zazpívaném a hlavně velice citlivě vybraném bloku písniček, kdy každá jednotlivá sklízela ohromný aplaus, přišla opět na řadu skupina Čechomor, tentokrát v samostatném zhruba padesát minut trvajícím bloku písniček. A opět to byla něco, na co se bude dlouho vzpomínat – jakoby právě přítomnost Lucie Bílé a ono vzájemné magické propojení dodalo skupině nevídanou energii a vitalitu, s jakou spustili svou směs lidových či svých vlastních písní ovlivněných právě lidovkami. Prim hráli dva lídří skupiny Karel Holas se svými houslemi a Franta Černý na elektrickou kytaru, oba s nádherně nakřáplými hlasy tak skvěle se hodícími právě pro tento typ hudby. Mezi mnoha zazněly velmi oblíbené Hruška, Kdyby mě tak bylo, Pivničková, Dobře ti je Janku nebo Mezi horami, na poslední tři písničky Až já půjdu, Včelín a Voják si pozvali své hosty Circus Brothers, kteří ve spojení s Čechomorem dodali těmto songům ještě větší šťávu.

A pak už se dostalo i na závěrečný blok sedmi písniček, kde se po bok Čechomoru přidala i Lucie Bílá – ať už to byly skladby Ach bože z nebe, Seděm nocí, Husičky či jedna z nejoblíbenějších písní Lucie Bílé, Já se vdávat nebudu, všechny dokázaly posluchače nejen rozezpívat, ale i roztančit, až vše vyústilo v závěrečný zcela nečekaný a netradiční vrchol – legendární písničku Lucie Bílé Láska je láska, ovšem ve zcela novém a netradičním podání s kapelou Čechomor, a propojením s jejich písní Goralé. Zcela nečekané, unikátní a téměř neuvěřitelné spojení fungovalo na výbornou – celý dav fanoušků pod pódiem v tu chvíli skákal radostí, a na téměř zcela zaplněných tribunách a ochozech dostihové dráhy skoro všichni povstali a poskakoval a tančili - mladí i staří, dospělí i nedospělí, nadaní zcela znenadání, mistrové i tovaryši, všichni spolem zpívali -  to vám byla taková nádhera, až se to popsat nedá.

Samozřejmě, že se ještě vrátili. A samozřejmě, tři písně přidali. Jednou z nich byly Ty velické zvony... a pak ještě jednou Já se vdávat nebudu... a tak jak začali, tak i skončili – za zpěvu opravdu všech - Ej lásko lásko.

Byl to vskutku nezapomenutelný večer. Nezapomenutelné a zcela jedinečné spojení, které úkazalo, že odvaha je často více než rozum. Na první pohled by se totiž mohlo zdát spojení skupiny Čechomor a Lucie Bíle jako čiré bláznovství... a vlastně ano, ono to bláznovství v bláznivé středě v Praze skutečně bylo. Nádherné a unikátní bláznovství, které jen tak z paměti nevymizí.

Text: Aleš Materna, foto: Jiří Linhart, Patrik Černoch
Témata: Čechomor, Lucie Bílá, Velká Chuchle, Praha

0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

zavřít