LIVE: Dead Can Dance jako Děti slunce přivezli do Prahy labyrint plný emocí

Dead Can Dance
Praha, Kongresové centrum
3. 5. 2022

V roli předskokana se oproti prvnímu koncertu, který uvedla skotská klávesistka Astrid Williamson, představil další ze současné koncertní sestavy Dead Can Dance, zpívající klavírista Jules Maxwell. Tento Ir je známým hudebníkem skládajícím pro film i divadlo, zároveň má bohaté koncertní zkušenosti od poloviny devadesátých let, kdy s Peacefrogs, Disreali Gears či Ianem Archerem předskakovali takovým umělcům jako David Bowie, Inxs, Van Morrison či The Cranberries.

Ve svém zhruba půlhodinovém bloku představil písničky ze svých svých sólových alb, Nocturnes z loňského roku a Cycles, které vyšlo letos v březnu. Zároveň loni vydal společné album Burn s hlavní ženskou pěveckou postavou Dead Can Dance, Lisou Gerrard. Ve svém komorním krátkém bloku zaujal až melancholickou atmosférou písniček, upomínající na Arta Garfunkela i irský folklor, a písničkami Don´t Look For Miracles, Blowtorch či závěrečnou Lizzie Graham ze staršího alba Songs from the Cultural Backwater, pojednávající o jeho babičce, jež v Belfastu jako malá mávala v přístavu odplouvajícímu Titanicu.

Dead Can Dance se vrátili do pražského Kongresového centra, předskakovala jim Astrid Williamson

Po zhruba dvaceti minutové pauze nastoupili na pódium Dead Can Dance v sedmičlenné sestavě, kde hlavní vokálně-instrumentální duo Lisa Gerrad a Brendan Perry doplnili zkušení multiinstrumentalisté, střídající si navzájem rozličné nástroje. Zaujalo také na první dojem střídmě řešené pódium, ovšem v průběhu koncertu se stále výraznějším pozadím, na jehož plátně se střídaly barvy a motivy podle nálad a atmosféry písní, což dokreslovalo a umocňovalo jedinečný zážitek.

Dead Can Dance začali stylově letitým hitem Yulunga (Spirit Dance), pocházejícím z jednoho z nejznámějších alb skupiny Into the Labyrint z roku 1993, a pokračovali dalšími známými songy Amnesia a Mesmerism. Hlavní vokální protagonisté si pravidelně střídali své role, Lisa Gerrard se svým kontraaltem a zpěvem textů ve starých často již vymizelých jazycích s motivy perské, arabské či indiánské hudby, Brendan Perry svým chrámovým barytonem plným středověké mystiky. Velkou roli hráli již zmiňovaní doprovodní muzikanti, bez jejichž neuvěřitelné sehranosti, procítěnosti a výrazu by živé vystoupení Dead Can Dance nedokázalo rozeznít niterné struny lidské duše.

V průběhu téměř dvou hodin zaznělo patnáct písníček, nemohly chybět The Carnival Is Over, Opium či Black Sun, v dlouho vytleskávaném a skandovaném přídavku pak Children of the Sun, procítěná irská The Wind That Shakes the Barley s uhrančivým přednesem Lisy Gerrard za kouzelného doprovodu flétny a jemným podkresem kláves, a závěrečná Severance, jejíž motiv zněl v uších posluchačů ještě dlouho i při jízdě metrem noční Prahou.

Dead Can Dance, kterou založili v Melbourne v roce 1981 Lisa a Brendan, oba s irskými kořeny a v posledních letech hlavně v Evropě usídlení, pojali koncert jako příležitost přiblížit i svou starší tvorbu a rovnoměrně představili téměř všechna svá alba. Bez jediného slova mezi písničkami, se soustředěností na samotnou hudební a vokální stránku vystoupení, působili v dnešní době trochu jako zjevení. Přesto, nebo právě proto je fanoušci milují. Přesto, nebo právě proto jsou jejich hudba a živá vystoupení strhujícím až mystickým zážitkem.

Text: Aleš Materna, foto: David Webr, Eva Vintrová
Témata: Dead Can Dance, Lisa Gerrard, Brendan Perry, Kongresové centrum, Praha