LIVE: Glen Hansard si ve vyprodaném Divadle Archa omotal diváky kolem prstu

GLEN HANSARD
DIVADLO ARCHA, PRAHA
18. 11. 2019

Návrat Glena Hansarda do Archy uvedla nejprve Nina Hynes. Jak sama řekla, v Praze byla poprvé a naposledy v roce 2008 a tehdy měla sotva měsíční dceru. Její teskné, tklivé, klavírní balady příjemně rozehřály, ale jistě u nich nejednoho návštěvníka vyprodaného vystoupení napadlo – vždyť zpívá a hraje úplně jako Markéta...

Glen Hansard jako pohanský bůh si v Divadle Archa připíjel pivem

Hlavní hvězdu uvedl průvodním slovem z balkónů Jiří Černý. Legendární hudební publicista prozradil, že Ira považuje za nejmilejšího a nejtalentovanějšího muzikanta, kterého za šestapadesát let své kariéry potkal. Ostatně je prý pojí osmnáctileté přátelství a vypili spolu nejednu flašku slivovice.

Glen Hansard navíc stále může Českou republiku považovat za svůj druhý domov. Prožil tady velkou část svého života a všichni dobře víme, že nebýt seznámení se s Markétou Irglovou, nevznikl by film Once, nedržel by v ruce Oscara a nejspíš by si ani nezahrál ve slavné Opeře v Sydney. Tento zážitek divákům přiblížil asi v půlce vystoupení, když říkal, že tehdy hráli v Austrálii ve stejném termínu, jako tam měl koncert Leonard Cohen. A že proto na vlastním koncertě dali jen jeden přídavek, z haly vyběhli rovnou do taxíku a jeli přes celou Sydney do arény, kde vystupoval. Z jeho skoro čtyřhodinové show tak stihli zhruba půlku a ovlivněni tím zážitkem mu v letadle složili skladbu Her Mercy. A to ještě vůbec netušili, že Leonardův kytarista se k nim zanedlouho přidá.

Černý i Hansard úvodem připomněli, že nebýt Sametové revoluce, těžko by k nám dnes mohl tak často jezdit a koncert byl zahájen úvodním singlem I'll Be You, Be Me z nové desky This Wild Willing. Ta sice nepatří mezi jeho nejlepší díla, je ale určitě kvalitnější, než loňská kolekce odřezků s názvem Between Two Shores. A jak je Glenovým zvykem, už od úvodní skladby si užíval opatrné úvodní krůčky s jemnými popěvky, které se s každým dalším refrénem díky početné skvadře muzikantů postupně mění v sonickou bouři a strhující finiš.

Brněnskému Sonu popřál k narozeninám Glen Hansard, přivezl tříhodinový koncert

To byla vždycky Hansardova silná stránka a snad nikdo neumí skladby vygradovat tak geniálně, jako právě on a jeho spoluhráči. Prostě když se hraje jemně, slyšeli byste spadnout špendlík, když naplno, je třeba do toho mikrofonu řvát jako tur. Hlavní ale je to pořádně procítit. A přesně v tom je písničkář nedostižný. Pokaždé, když ho vidíte, jak se mu zkřiví tvář bolestí a čtete mu ty jizvy z obličeje, víte, že je to upřímné. Nic na vás nehraje. Jen se do té písně naplno položí a znovu ji s vámi prožije tak, že už ji z přehrávače nikdy neuslyšíte stejně. V tom má ostatně leccos společného s blues-rockovou zpěvačkou Beth Hart, jejíž pražské vystoupení už je za dveřmi. Také ona své koncerty prožívá jako málokdo.

Perfektním zvukem podpořené výkony spoluhráčů zdobila neúnavná sóla, jedno lepší, než druhé. Ale teprve u When You're Mind's Made Up ze zmiňovaného snímku ale začali zpívat diváci i s Glenem. Až tehdy se prolomily ledy, od nichž jsme se mohli odrazit vstříc domácké atmosféře a řadě dalších, neméně zajímavých historek.

LIVE: Glen Hansard v Brně ve velkém zakončil turné. Zpíval ještě niterněji a s ještě větší vervou

Muzikant se například pochlubil, že souzní s názorem Eddieho Veddera, který v reakci na proslov Grety Thunberg prohlásil, že všichni jeho současní hrdinové mají pod osmnáct let. Nebo sál uchvátil úžasnou historkou o tom, jak ho kamarád a zároveň kapitán lodi ukecal, aby se na jeho bárce vydali vstříc divokému moři a on se tak poprvé v životě přiblížil k dobrodružství z knih Jacka Keruaca, které má tak rád. „Když vám někdo navrhne fakt šílený plán, tak nad ničím neváhejte a, kur*a, řekněte: Ano!", sdělil publiku svou radu do života. A protože mu právě na takové lodi o rok později tento kamarád zemřel, napsal pro něj skladbu Leave A Light. Tu nejlepší, které jeho nové album může nabídnout.

Vysoká škola muzikanství byla k vidění na každém kroku. V Didn't He Ramble devatačtyřicetiletý bard vyměnil děravou španělku za elektrickou kytaru, s níž jej často nevídáme, a v sólu ji předal regulérnímu kytaristovi. Baladu Birds Of Sorrow pro změnu neopakovatelně emotivním způsobem prezentoval pouze on sám. Na The World se vrátila na scénu Nina Hynes a jelikož se jednalo o poslední koncert aktuálního turné, rozloučili se s námi pánové a dámy přípitkem z asi desíti tupláků piva.

Falling Slowly tentokrát výjimečně zazpíval Glen bez ženského doprovodu, ale i tak to mělo sílu. Jedinou výtku na téměř tříhodinovém koncertě nacházíme ve zkrácením už zmíněné Her Mercy a navázáním hned další písně, protože ten singl je dokonalý přesně tak, jak byl nahrán. Nepotřebuje tak ani zkracovat, ani experimentovat se sólem na saxofon jako v tomto případě. Jinak to ale bylo naprosto dokonalé. Bez diskuze jeden z pěti nejlepších koncertů tohoto roku.

Text: Jan Trávníček, foto: Michal Köpping

Témata: Glen Hansard, Divadlo Archa, koncert, Praha, recenze