Vydáno včera | autor: Jan Trávníček
Třetí česká návštěva rockerů ze Shinedown nabídla rozhodně poctivou nálož kvalitní muziky. Chválit by se toho dala spousta, nicméně co z toho, když vám po návratu z Fora Karlín třeští hlava jako opilcovi.
LIVE: Shinedown mohli plnit dávné sny. Překazil jim to ale mamlas zvukař
„Ty bláho, to je fantastická písnička!“ zajásal jsem krátce po osmé hodině večerní, když jsem ještě od šaten ve vyprodaném Foru Karlín přicházel po schodišti dolů do sálu. Tam už se nedalo hnout, což jen svědčí o tom, že These Damn Crowes, které jsem, já hlupák, neznal, nehráli v Praze coby předkapela na vyplnění čekání, ale v roli reálného lákadla k právě probíhajícímu rockovému večeru. Ta písnička se jmenovala Blink Of An Eye, zpěvák se u ní doprovodil na klavír a výsledek zněl jako to nejlepší od Journey. Škoda jen, že hned ta následující, poměrně nevýrazná skladba Sin On Skin, už kraťoučký set uzavírala. Tak či tak to ale vypadá na nutnost dovzdělání se.
U Shinedown už se naopak vnímám trošku jako jejich tuzemský ambasador, protože článků na téma, že v mainstreamovém rocku najdete jen málo lepších kapel, už jsem v minulosti vytvořil hned několik. Pražský koncert měl být splněným snem pro všechny pamětníky, kteří si už od roku 2012, kdy u nás hráli poprvé v Lucerna Music Baru, přáli zažít v Česku jejich velkou halovou produkci, jakou vozí po USA - zvlášť když post-covidové turné tehdy nevyšlo a následná vystoupení na Rock for People (kde mimochodem předvedli jednu z nejlepších show celého festivalu a extrémně je to u nás zviditelnilo) měla přece jen festivalové mantinely. Především z pohledu stopáže, do níž se řada písniček nevešla. Teď konečně došlo na plnohodnotný samostatný koncert.
Start byl přesně ve 20:55 a hned od prvních vteřin Safe and Sound bylo jasné, že Forum Karlín už je jim malé. Dav lidí v kapelních tričkách dorazil nejen z tuzemska, kde se namlsal v Hradci Králové, ale také z Rakouska a Německa, kde už kapela dávno platí za velké jméno. Okamžitá macho energie, svalnaté pózy frontmana Brenta Smithe, čtyři řady barevných stroboskopů, spousta dalších světel, hromada plamenů různého druhu a rachejtle. A k tomu ještě chlapík z obrazovkou místo hlavy, který jako by vypadl z komiksové série Sága, který to celé odstartoval. Ostatně šlo o prvek, který se vracel i během pauz v podobě zvuku ladění staré televize.
Pro aktuální turné platí, že co koncert, to jiná skladba písní, přičemž Shinedown jsou v tomto směru natolik odvážní, že ani u jejich dost možná největšího hitu Second Chance nemáte mnohdy jistotu, že skutečně zazní. Mezi pomyslné rarity, z nichž mohou mít fanoušci radost, tak tentokrát můžeme zařadit Bully, baladu 45, relativně nový singl Young Again, v němž se vzácně hraje na klávesy nebo třeba Planet Zero, kterou naposledy hráli ještě v rámci americké části turné. Naopak chyběla oblíbená hitovka Unity nebo docela překvapivě i singl Dance, Kid, Dance z aktuální studiovky Ei8ht, který patrně drtivá většina publika považovala za jistotu.
Jak ale dlouholetí fanoušci, kteří ještě Brenta pamatují s dlouhými vlasy vědí, jedinou opravdovou jistotou v setlistu zůstává cover Simple Man od Lynyrd Skynyrd. Což je song, který v Česku zdaleka nerezonuje tolik, co za humny, z dosavadních tří vystoupení na domácí půdě to ale bylo tentokrát poprvé, co se ve chvílích určených pro sborový zpěv přidalo dostatek lidí a nepůsobilo to tak trapně jako minule a předminule.
Zemřel zpěvák 3 Doors Down Brad Arnold, ve 47 letech podlehl rakovině ledvin
Potěšila i další položka, kterou od únorové smrti zpěváka Brada Arnolda v programu nemůže chybět, a sice úryvek Kryptonite z jeho domovské kapely 3 Doors Down, která stála Shinedown dlouhé roky coby jedna z největších muzikantských inspirací. V Česku se o tom moc neví, ale v žánru rádiově přívětivého post-grunge s příchutí mainstreamového rocku amerického střihu platí předčasný odchod frontmana konkurenční skupiny za obdobně tragickou událost, jakou zažili příznivci nu-metalu v případě Chestera Benningtona.
O smrti se ostatně i tentokrát Brent rozpovídal před Three Six Five a podobně jako v Hradci Králové fanoušky vyzýval k zavření očí. Škoda jen, že v dalších proslovech už tak sdílný nebyl a spíše se držel tradičních hecovacích koncertních klišé. Jistě by bylo zajímavé slyšet více například o vzniku nejnovějších přírůstků do diskografie.
Obsah večera, kde během dvou hodin zaznělo opravdu spoustu vynikajících písniček, nasazení kapely i jejich pěvecké i muzikantské výkony a rovněž i samotná show snesly ty nejpřísnější parametry. Vyloženě by se tak dalo hovořit o dlouholetém splněném snu.
Jen ten zvuk to celé srážel – Shinedown mají se svým zvukařem problém dlouhodobě, což jejich věrní, kteří je viděli i v zahraničí, dávno ví a ve Foru Karlín se to bohužel znovu potvrdilo. Velkého halového koncertu jsme se sice konečně dočkali, ale teď to chce reparát. Tak snad brzy znovu na viděnou!
Setlist: Safe and Sound, Devour, Diamond Eyes (Boom-Lay Boom-Lay Boom), How Did You Love, Three Six Five, Devil, Searchlight, Enemies, Call Me, The Crow & the Butterfly, Bully, 45, Planet Zero, Young Again, A Symptom of Being Human, Cut the Cord, Monsters, Kryptonite (3 Doors Down cover), Simple Man (Lynyrd Skynyrd cover), Sound of Madness, Second Chance
Líbí se vám tento článek?
Veškerý obsah iREPORTu tvoříme s nadšením a pro všechny zdarma.
Pokud si naší práce ceníte, budeme rádi, když nás podpoříte drobným příspěvkem.
Zabere to jen vteřinu přes QR kód.
Číslo účtu 2374284369/0800Díky, že nás čtete a podporujete!
Text: Jan Trávníček, foto: Carter Louthian / archiv Shinedown
Témata: Shinedown, These Damn Crowes, 3 Doors Down, Barry Kerch, Brent Smith, Zach Myers, Eric Bass, hard rock
3,50
čtenáři
hlasuj
