LIVE: Black Stone Cherry v MeetFactory vyzývali svět k míru

Black Stone Cherry 
Praha, MeetFactory
15. 9. 2026

Každá hardrocková kapela, která se nebojí ve svém setu osobitým coverem připomenout Nirvanu, hraje si s atmosférou v intrech a outrech a nadto ještě sama o sobě nabízí solidní písničky amerického, místy krapet megalomanského střihu se špetkou patosu, si zaslouží palec nahoru. Už jen z principu.

Vždyť doba všech těch 3 Doors Down, Fuel, Saliva, Staind, Seether a dalších part, které svou kariéru postavily na poctivosti, ozvěnách post-grunge a alternativního rocku, s nímž se před dvaceti lety dalo dostat bez větších problémů na soundtracky k tehdejším nejen superhrdinským blockbusterům a tím se proslavit, je už dávno pryč ba s ní i vize života ve světlech reflektorů.

LIVE: Shinedown v Praze - gesto, póza, póza, gesto, póza

Je proto vždy potěšující vidět, že ještě můžete dokonce i na českých pódiích - o čemž si fandové podobné muziky mohli nechat dlouho zdát - tu a tam někoho z podobného ranku zažít.

 A nepříliš známí 10 Years, kteří v jakž takž zaplněném MeetFactory otevírali večer, si pozornost zaslouží. Nehrají nic, co byste už neslyšeli třicetkrát jinde a lépe, ale hlavní je, že vůbec existují, jsou mladí, nejsou vůbec marní a tu dnes už trochu porouchanou káru táhnou dál.

Půlhodina v jejich společnosti spíše mužské publikum ve středním, ale i pokročilém věku sice z logiky věci nijak zvlášť nerozhýbala, ale souhlasné pokyvování, spokojené mručení a poměrně hlasitý potlesk dávaly tušit, že si řada lidí našla další kapelu, které na Spotify s chutí zaklikne Sleduješ.

Black Stone Cherry už jsou harcovníci a fanouškovskou základnu budují už od roku 2001. Jejich hardrock s občasnou příměsí jižanské šťavnatosti se k nám za čtvrtstoletí existence mockrát nepodíval, většinou nás svými turné spíše míjeli. I proto nepřekvapilo, že se při velkém a dost možná i vůbec nejlepším hitu Me And Mary Jane v devět hodin večer klub zaplnil hlavně cizinci a v sále jste si mohli všimnout triček z německého Wackenu. Nejen tam, ale třeba i na Rock im Parku nebo rakouském Nova Rocku jsou tito čtyři muzikanti, které tu a tam doplňuje jejich technik v roli perkusionisty častými hosty.

Rockový večer v O2 universu. Energii rozdávali Alter Bridge, Halestorm i Mammoth WVH

Vokál Chrise Robertse byl sebejistý, pevný a bez problémů zvládal i na hlasivky náročnější pasáže, což je už dlouho jedna z hlavních devíz skupiny. Už ve čtvrté skladbě Out Of Pocket spolupracoval jako správný frontman i s publikem a roztleskal jejich dlaně poprvé a zdaleka ne naposledy nad jejich hlavami.

Pokračovalo se i v následující skladbě Celebrate, která dala jméno letošnímu EPčku, k němuž kvarteto právě jede turné. Na něm se jednak zpívá o konsensuální souloži (Caught Up In The Up Down), alkoholu (Neon Eyes) ale také o mnohem smutnějším tématu. Zpěvákovi totiž nedávno předčasně zemřel otec a on se tak ve svých šestatřiceti letech musel srovnat s tím, že nejstarším mužem v pokolení rodu Robertsonů je momentálně už jen on sám. Podle svých slov v rozhovoru pro časopis Classic Rock mu to opět rozjelo depresivní stavy, a tak o tom nazpíval skladbu I’m Fine, která se do programu bohužel nedostala, při koncertě ale zazněla také mimořádně dobře zazpívaná balada s výmluvným názvem Things My Father Said, u nichž snad zjihla srdce i dvou fanoušků, kteří se dožadovali kousků, které jim Chris zamítl, že dnes nebudou. Jel totiž stejný program, jako na zbytku evropského turné. Nicméně - další z mnoha vrcholů večera.

Teprve druhá česká zastávka v historii formace pomocí přehrání snadno zapamatovatelné skladby Stay ukázala, že osudově znějící písně ve stylu například Goo Goo Dolls uměla psát už okolo roku 2011.

Drobné výtky (bubenické sólo mohlo být kratší a zvuk v klubu zase lepší) nemohly zastřít, že kapela, u jejíhož poslechu vždycky odněkud začnou vonět žebra a barbeque omáčka, má stále co nabídnout. Kytarista Ben Wells v tričku s logem Nine Inch Nails si vystoupení viditelně užíval a naběhal toho ze všech nejvíc, drobná chybka v podání jeho kolegy, basáka, ale i příležitostného kytaristy Stevea Jewella v úvodu skladby Lonely Train spíše přítomné rozesmála, než že by snad někoho urazila.

S koncem hodně nabroušeného, ale přitom nesmírně příjemného setu se po desáté večerní našli i první odvážlivci toužící po surfování. Mělké vlny ale tentokrát stačily jen na drobné povození se. Frontman v tričku odkazujícím na rané nahrávky hiphopových OutKast z devadesátek divákům slovy letitého klišé "nedal vydechnout" celých devadesát minut. A rozloučil se s tím, co dle něj svět nyní potřebuje ze všeho nejvíc. Baladou s všeříkajícím názvem Peace Is Free.

LIVE: Rock for People, den pátý. Na Iron Maiden dorazil prezident, Alter Bridge kradl zvuk nemilosrdný vítr, Alice & Dan Bárta málem neslezli z pódia

Dal do ní obrovské emoce, za které by si v SuperStar vysloužil vstupenku minimálně až do finále a přidal další životní moudra spočívající v tom, že život je příliš krátký na to, abyste nemilovali. Abyste nebyli šťastní. A vyzval všechny, aby s posledním refrénem vykřičeli všechny starosti do nebe. Upřímné. Silné. Ale především velký hudební zážitek, který vystoupení zakončil nejlépe, jak jen mohl.

Snad je Rock For People, který akci pořádal, doveze v létě i do Hradce Králové. Bylo by moc fajn, kdyby si - podobně jako třeba stejnou trajektorii momentálně zažívající Shinedown - zažili zasloužené objevení u početnějšího publika než jen u toho, které v úterý večer vyrazilo do smíchovského klubu.

Setlist: Me And Mary Jane, Burnin’, Again, Out Of Pocket, Celebrate, Deep, Stay, Like I Roll, Hell And High Water, Things My Father Said, Cheaper To Drink Alone, Neon Eyes, In My Blood, White Trash Millionaire, Blame It On The Boom Boom, Lonely Train, Peace Is Free

Text: Jan Trávníček, foto: Nicole / Silverangel Photography (archiv kapely / ilustrační)
Témata: Black Stone Cherry, Chris Robertson, Ben Wells, John Fred Young, Steve Jewell Jr., 10 Years, MeetFactory