LIVE: Bez keců a rovnou na věc. Skotší Bleed from Within přivezli do MeetFactory výtečnou desku

Bleed From Within
Praha, MeetFactory
24. 9. 2025

Great American Ghost jsou takové bostonské přízraky, které nám až z Ameriky přijely ukázat, jak se dělá tvrdá muzika za oceánem. Poctivě. Soudě už podle hezky zaplněné MeetFactory si to přítomní mysleli také. After the Burial pak ke svým groove-heavy riffům přidali pár poznámek o stárnutí a od fanoušků v první řadě dostali záhadný dárek. Co to bylo, se dozvěděli jen oni – pro nás ostatní to zůstalo tajemstvím. Nebo moje boty na deseticentimetrové platformě nebyly dostatečně vysoké, aby to moje oko mohlo v klidu zaznamenat. Na konci setu After the Burial za mnou jeden hoch tančil macarenu. Krásná podívaná.

Metalcoroví Polaris otřásli pražskou MeetFactory, jejich hosty byli Great American Ghost

Bez keců a rovnou na věc

Před hlavní hvězdou večera došlo na klasické „přestavbové karaoke“. Z repráků se valili Bon Jovi, System of a Down a – pozor – Shania Twain. Ve chvíli, kdy světla zablikala a všichni byli připraveni na nástup Bleed From Within, ozval se místo kytar jen hlásek americké zpěvačky. Pár lidí opravdu nadšeně vyjeklo, jako by kapela právě nastoupila. Ale místo toho dostali song z devadesátek od ženy, která připravila Taylor Swift půdu pro to, aby udělala country zase cool.

Metalcorový nářez v MeetFactory. Bleed From Within představili fanouškům nové album

Bleed From Within na pódium naběhli jako buldozer kolem půl desáté večer. Žádné zbytečné řeči na úvod se nekonaly, úvodní trojice Violent Nature, Zenith a Sovereign šla ven bez mrknutí oka. Uvítání jsme dostali až později: klasické zvolání „Je skvělé být zpátky!“ nemohlo chybět, ale jinak frontman Scott Kennedy díky bohu nezabředl do žádného hlubokého filozofování. Spíš jen předal pár rychlých vzkazů, což bylo osvěžující. Vyjádřil například vděk za to, že podporujeme živou muziku, kupujeme lístky a díky tomu to celé dává smysl.

Setlist Bleed from Within se logicky opíral hlavně o novinku Zenith. I Am Damnation, Stand Down nebo Crown of Misery zněly přesně tak těžce, jak mají. Výtečnou A Hope in Hell kapela věnovala těm, kteří ji vidí naživo poprvé. Publikum po celou dobu kopírovalo rytmus kapely – občas se zvětšil moshpit, jindy stačilo jen kývání hlavou nebo zavřít oči a užít si to, že tvrdá hudba může mít skoro meditativní účinek. Nevím, jestli by měla takový efekt třeba na moji mámu, ale whatever.

Kontrast jako víno

Vrchol večera mohl nastat s písní Edge of Infinity. Jinak epičtější skladba s intrem a až andělským vokálem kytaristy Stevena Jonese skoro nabádá k tomu, abyste si sedli do lotosového květu, dali ruce na kolena a vaše ukazováčky se dotkly palců. Jenže Bleed From Within tuto skladbu pro účely živého hraní očividně nechtěli roztáhnout do velkoleposti, a tak ji raději zkrátili. Frontman po jejím ukončení až s odzbrojující upřímností zahlásil: „Je čas zahodit ty posraný akustický kytary!“ Hned na to přišla The End of All We Know, jedna z největších vypalovaček v repertoáru kapely. Kontrast jako víno – a přesně proto to fungovalo.

Když pak zazněla závěrečná In Place of Your Halo, bylo jasné, že Zenith Tour je pro kapelu opravdu tím, co sama hlásá: vyvrcholením tříleté práce. Bez nuceného šoumanství, miliardy sprostých, ale vyprázdněných slov. Kennedy navíc působil jako obyčejný chlap, který klidně přizná problémy s hlasivkami. Na pódiu ale pobíhal sem a tam, navazoval oční kontakt s fanoušky, ukazoval na ty, co zrovna natáčeli, a obcházel i kouty MeetFactory, kam jiní muzikanti často ani nepáchnou. Metalisté jsou zkrátka líbezní tvorové. Koneckonců, kdo jiný by po brutálních riffech tančil na Macarenu?

Setlist: Violent Nature, Zenith, Sovereign, I Am Damnation, Stand Down, A Hope in Hell, Crown of Misery, Levitate, Night Crossing, Dying Sun, God Complex, Hands of Sin, Edge of Infinity, The End of All We Know, In Place Of Your Halo