Vydáno 22.01.2026 | autor: iREPORT
Kdo ze zahraničních interpretů nahrál nejlepší píseň roku 2025? V našem přehledu najdete hned dvakrát Yungbluda, přičemž jednou jde o jeho verzi písně Ozzyho Osbourna, Parachute od Hayley Williams nebo Unravelling od Muse. Nevynechali jsme ani Young & Dumb od Avril Lavigne a Simple Plan, 12 to 12 od rostoucí hvězdy Sombra či i A Moment od "nových" Kensington. Dejte nám vědět, jaká song byl loni ten nejlepší za vás. Hlasovat pro něj můžete v anketě Žebřík.
TOP 15 zahraničních písní roku 2025 podle redakce iREPORTu. Zombie od Yungbluda, Unravelling od Muse nebo Edge of Infinity skotských Bleed From Within
Sáhnout po písni Changes od Black Sabbath chce odvahu, ale v případě Dominica tenhle výběr vlastně dává dokonalý smysl. Je to intimní, křehká píseň, která stojí hlavně na emocích, ne na velkém gestu. Yungblud k ní ale přistupuje s překvapivým respektem. Nesnaží se Ozzymu konkurovat, ale spíš ji předává dál a dává písni nový život v jiné generaci. Slyšet tuhle píseň v podání Yungbluda naživo způsobilo husí kůži snad celému sálu.
Poslouchám ji stále dokola. Něžná, smutná píseň s dojemným textem, který se dotýká zranění a umírání. Není to žádná levná skladba s prvoplánovým textem. Zasáhne každého, kdo kdy čelil nemocem spojeným se stářím u svých blízkých a/nebo pracuje v sociálních službách. Nejde o téma, o kterém by se v naší společnosti mluvilo často a rádo, proto Yungbludovi ty čtyři minuty dejte. Druhé místo si za mě zaslouží End of You od tří silných zpěvaček: Amy Lee, Poppy a Courtney LaPlante. Dámy obarvily vlasy načerno a nazpívaly žánrově smíšenou, ale velmi koherentní skladbu. V ní každá z autorek využívá své síly. Dostaneme tak melancholický baladový začátek, scream Poppy i společný refrén.
(Natálie Štrbáková)
Nové album frontwoman kapely Paramore rozhodně patří mezi mé letošní hudební highlighty, avšak singl Parachute opravdu vyniká. Pokud jste někdo, komu jde při poslechu hudby o hluboký emocionální zážitek, tato píseň bude nejspíš pro vás. Parachute totiž umí pořádně stisknout srdce. Sama Williams v nahrávce zní, jako by jen marně potlačovala slzy, když zpívá o promarněných příležitostech a o lásce, která neskončila happyendem. Není to ale tuctový song o rozchodu, pracuje s metaforami a vyhýbá se zbytečným klišé. Navíc Hayley Williams je velmi silná vokalistka a dokazuje to v této písni, navzdory silným emocím, které jsou v jejím hlase slyšet. Parachute je srdcervoucí, ale obdivuhodný hudební zážitek.
Píseň je o sebeodpuštění, osobním růstu i skládání sebe sama dohromady. Zároveň se jedná o jeden z nejvydařenějších songů na nejnovějším albu ALL IS BEAUTIFUL… BECAUSE WE'RE DOOMED. Brilantně kombinuje metalový sound s popovým refrénem.
Při poslechu skladeb londýnské kapely caroline cítím vždy takový příjemný klid. Nejinak tomu je i u jejich poslední desky, a zvláště u písně Total Euphoria, která celé album otevírá. Je to taková brána k vnitřnímu klidu, kterou vždy poslouchám ve stresovém období. Pokud mě tento rok něco mrzí, tak to, že jsem se nemohl zúčastnit jejich koncertu v MeetFactory. Potěšilo mě, když jsem právě tuto skladbu zahlédl v žebříčku The 100 Best Songs of 2025 od Pitchforku. A videoklip má taky super vibe.
Dlouho mě žádná skladba nechytla za srdce tak jako tahle. Pokud vás baví songy, kvůli kterým se cítíte naživu, tahle je přímo pro vás. Indie folk nepatří k těm nejoblíbenějším žánrům, ale rozhodně umí probudit emoce. Vždy, když mi hraje v uších, mám chuť vyjet na roadtrip s otevřeným okýnkem a zpívat z plných plic. „Co bys řekl, kdybychom večer odjeli a nechali vše za sebou?“ ANO, ano a ano. Tak by zněla odpověď na boží text, který ve vás utkví.
Uběhl další rok a prog kapela Muse nám představila nový singl, příjemně překvapující hutností i atmosférou, přesahující její běžný styl. Výborně kombinuje melodický motiv, technické riffy i silný konec, příjemně posunující spíše rockovější tvorbu téměř až k hlubinám progresivního metalu. Jsem zvědav, zda kapela v tomto směru bude pokračovat, a jaké bude případné album.
Závěr Rock for People patřil Muse, Nothing But Thieves i Nova Twins
Madmans Espirit dokazují, že korejská hudba není jen k-pop. Ve své tvorbě spojují mimo jiné metal a visual key, což odráží i jejich estetické volby. Tahle parta má zkrátka smysl pro drama a při poslechu Please Stop Loving Me snad ani na nic jiného myslet nelze. Hudebně nás provede od pomalého, intenzivního intra až k refrénu, který je postupně zpíván s odevzdaností, agresí a únavou.
Please Stop Loving Me se dá interpretovat různě – v klipu využívá kapela křesťanskou symboliku se zpěvákem s trnovou korunou, což podporuje text o glorifikaci schované za vyznáním lásky. Pak je zde samozřejmě vrstva s parasociálními fanoušky, dnes aktuálnější než kdykoliv jindy… V tom je ta krása, můžete to brát jako hluboce osobní text nebo obžalobu celé společnosti. Nebo, jste-li na cokoliv jiného příliš unavení, se jenom nechat unést skvěle vyváženou, nikdy však předvídatelnou hudbou. Za mě je tohle zatím vrchol tvorby Madmans Espirit. V posledních letech zažili velký boom, v roce 2026 dokonce plánují tour po Evropě (můžete je vidět i v Bratislavě) a moc se těším, co nám v budoucnu předvedou.
(Andrea Hupková)
Velký finální track letošní božské desky Zenith, který v sobě míchá jemné akustické intro, emocionální čisté vokály, obří (skoro orchestrální) momenty a následně těžkotonážní nástupy tak plynule, až se vám z toho chce ronit slzy štěstím. Já prostě miluju to vybrnkávání na začátku, pak nástup andělského (a orgasmického) hlasu kytaristy Stevena Jonese, a tu gradaci, kdy to vypadá, že při zpěvu „I feel nothing, I feel nothing“ začne řvát, aby ho vzápětí přeřval hlavní vokalista Scott Kennedy. A pak nám tito skotští chlapci ještě naservírují kytarové sólo par excellance sólo a perfektní klávesy… To je prostě tak epic, že to ve svém žebříčku epičnosti řadím hned za skladbu Wintersun – Time, která v něm lebedí už sedm let o vagon před ostatními. Ale možná ji Edge of Infinity brzy předběhne, protože je to přesně ta píseň, jež roste s každým poslechem. Naživo navíc krásně ukáže ten kontrast jako víno: sotva vás zhoupne do skoro meditativní polohy, už vám kapela bez milosti připomene, že je čas zahodit „ty pos*aný akustický kytary“ a vrátit se do reality. I LOVE IT.
LIVE: Bez keců a rovnou na věc. Skotší Bleed from Within přivezli do MeetFactory výtečnou desku
Žánrově spadá skladba do indie a alternativního popu. Za poslechnutí ale stojí celé album, pro které je typický akustický kytarový základ, klidnější tempo a melancholické texty. Píseň Ego se zabývá pocity nejistoty a pochybnostmi, které přichází, když se snažíš dát vztahu celou svou energii a nevíš, jestli je opětovaná. Skladba funguje jako reflexe toho, jak naše ego ovlivňuje způsob, jak vnímáme naši lásku a nejistotu ve vztazích. Po hudební stránce je vytvořená jemnými synťáky a jednoduchým beatem.
Avril Lavigne se spojila s kapelou Simple Plan a v písni se navrátili do mládí rockových hvězd, do hudebních začátků. Zpívají o tom, jak si před dvaceti lety připadali skvěle - byli slavní, užívali si život a věděli všechno nejlíp. Na druhou stranu střídají vzpomínky z mládí se současností a tím, že se vlastně nic nezměnilo. Že stále žijí svůj nejlepší život, jen už nejsou až tak "mladí a hloupí".
Jsem opravdu na vážkách, zda napsat Garden of Eden od Lady Gaga nebo 12 to 12 od Sombra. Ale vzhledem k tomu, že Lady Gaga se zasloužila v mém hodnocení uplynulého roku o místo už v albu roku, dám zde prostor právě Sombrovi. Stejně jako jeho další tvorba vás píseň 12 to 12 vtáhne do problémů dnešních teenagerů. A tak se jednoduše může stát, že jste zamilovaní do někoho, kdo je ve stejné místnosti jako vy, a najednou v hlavě slyšíte chytlavou linku: „In a room full of people i look for you“ a myslíte si: "ten kluk zažívá úplně to stejné co já." A to je podle mého to, co mladí lidé v roce 2025 očekávají od svých hudebních idolů. Pocit pochopení a vcítění se do toho, že i oni zažívají ty stejné problémy. Takže ano, moje zahraniční píseň roku 2025 je nejspíš 12 to 12 od Sombra. A ten kluk mě fakt baví! (A jako honorable mention tu uvedu i Chappel Roan, které jsem letos přišla docela na chuť, hlavně díky písni The Subway)
Když Kensington ohlásili návrat s novým zpěvákem, všichni, co je dlouhé roky sledujeme, jsme se báli. Nahradit jedinečný vokál Eloie Yousseffa se zdálo podobně nemožné, jako najít novou tvář pro Linkin Park. Už první zveřejněný singl A Moment nahraný v nové sestavě však udal roku 2025 jasný směr a společně s bez přeháněním celým Nizozemskem jsme se těšili, co přinese nová deska, z níž jsme celý rok odkrývali kousek za kouskem. Vyšla teprve před pár dny a je to obrovská indie-rocková událost.
LIVE: Kensington - Když nejlepší nizozemská kapela dobývá Česko
Celá deska Cursed od Paleface Swiss patří bez debat k největším highlightům letošního roku. Skladbou, která se mě ale dotkla úplně nejvíc, je jednoznačně River of Sorrow. Nese v sobě obrovské množství bolesti, ale zároveň i zvláštní klid, který člověka okamžitě pohltí.
Text tě na jednu stranu nemilosrdně roztrhá na kousky, na druhou tě ale obejme a pohladí — stejně jako Zelliho nepopsatelné vokály. Když tohle všechno zasadíš do roku, který byl po mnoha stránkách náročný, máš chuť se v té temnotě na chvíli ztratit a projít skrze ni ke klidu. Není proto možný spočítat, kolikrát mi tenhle song jel letos na loop. Celkově jde o extrémně silný a intenzivní track, který jen potvrzuje, že Paleface Swiss patří mezi nejvýraznější jména současného hardcore beatdownu.
Jonas Brothers vydali minulý rok nové album Greetings From Your Hometown. A od jejich comebackové desky Happiness Begins jde bezesporu o jejich nejlepší počin. Jak přiznali, nepočítali s tím, že by píseň Backwards mohla slavit takový úspěch, jakého se jí dostává. Měli jiné tipy na hity. Jenže skladba si žila svým životem a nyní už je nedílnou součástí koncertního setlistu. Nahrávky s nádechem osmdesátek a devadesátek momentálně táhnou a ten Backwards jistě má. Zhodnoťte sami.
LIVE: Jonas Brothers vzali Vídeň zpátky do minulosti, neopomněli ale ani své současné hity
Text: redakce iREPORTu, foto: Patrik Früštök, Michal Benák, Pavla Dolanská, Vojtěch Chludil
Témata: Yungblud, Hayley Williams, We Came As Romans, caroline, Buffalo Traffic Jam, Muse, Madmans Espirit, Bleed From Within, Garrett Sparrow, Avril Lavigne, Simple Plan, Sombr, Kensington, Paleface Swiss, Jonas Brothers
