Kensington interview: V Česku jsme měli vždycky ty nejlepší koncerty

Oba jste se připojili ke Kensington až pár let po založení, jak jste se ke kapele dostali?
Eloi: Myslím, že to bylo v roce 2007, hned poté, co jsem dokončil střední školu. Udělal jsem maturitu a začal jsem hrát v kapele.

LIVE: Kensington jsou na cestě mezi opravdu velké kapely

A s Casperem a Janem jste se znali už dříve?
Eloi: To je ve skutečnosti docela vtipná historka. Chodil jsem do školy s někým, s kým jsme se časem stali dobrými přáteli, a on hrál s Casperem fotbal za stejný tým. Představil mě Casperovi, tehdy jsem byl trochu silnější a on byl takový ten oblíbený kluk. Oba jsme na sebe koukali s pohledem "kdo to sakra je?" A bylo to fakt zvláštní, byli jsme naprosto odlišní a pak se mě ten kamarád zeptal, jestli s ním a dalšími dvěma lidmi nechci hrát v kapele. Hráli jsme něco jako crossover-hip hop-rock, taková zvláštní kapela, znamenalo to hlavně hodně pití piva, a ne tolik skládání hudby.

Takže klasická středoškolská kapela.
Eloi: Přesně. A potom jsem slyšel, protože Casper už tehdy kapelu měl, že se jejich kytarista chystá odejít. Pak jsem Jana, kterého jsem tehdy už taky znal, docela stalkoval a uháněl se slovy: "Hej, fakt chci být v tvojí kapele! Fakt chci být v tvojí kapele!" A připojil jsem se k nim jako kytarista. Pak přišel Casper a řekl mi: "Za šest dní máme koncert, můžeš se prosím… Musíš se naučit všechny písně za šest dní a taky musíš mít vlastní kytaru." No a já jsem tak trochu ukradl nějaké peníze ze svého spořícího účtu, který mi založili táta a máma, a koupil jsem si kytaru. A za šest dní jsem měl svůj první koncert.

vložte odkaz, text nemažte

A jak ses stal zpěvákem a frontmanem kapely?
Eloi: To se tak nějak vyvinulo postupně.

Zpíval v kapele tehdy někdo jiný?
Eloi: Ne ne, tehdy zpíval Casper v podstatě sám, nejen backvokály. Když jsem přišel, už jsem uměl spoustu harmonií. Když jsem vyrůstal se svojí sestrou, pořád jsme zpívali v harmoniích, a tak jsem se s tím rychle chytnul a chtěl jsem to uplatnit v kapele. A postupně jsem začal zpívat víc, byli jsme oba dva frontmani. Pak začal můj hlas tak nějak růst a získávat na síle, a tak jsme si pomysleli: "No, možná je na čase to změnit."

PRAVIDLA PŘI SKLÁDÁNÍ? ABY PÍSEŇ BYLA DOBRÁ

A co ty Nilesi, jak ses dostal do Kensington?
Niles: Myslím, že jsem se přidal ke kapele někdy začátkem roku 2007. Nahráli jsme tehdy EP se čtyřmi - pěti písněmi, to byly ty začátky.

Na festival Sziget přijedou Major Lazer, Tom Odell, Kensington a další. Do Silvestra seženete levnější vstupenky

Byli jste dva kytaristi, dva zpěváci, jak jste skládali? Každý nosil na zkoušky svoje nápady?
Eloi: Jo, většinou to tak funguje. Máme písně, které píšeme společně, máme písně, které začínají bicím loopem nebo basovou linkou, ale i ty, které píšu já sám a taky takové, které píše jen Casper, v podstatě žádná pravidla. Jenom ta, že když je ta píseň fakt dobrá, může pak být na desce.

Kensington hráli v plném Lucerna Music Baru. Foto: Čestmír Jíra

Takže se třeba ani nehádáte…
Eloi: Někdy jo, je pár písní, které třeba dva z nás mají rádi míň než ti druzí dva, a tak se o tom bavíme. Když se ale všem čtyřem ta píseň líbí, víme, že je dostatečně dobrá. Snažíme se skládat tak, aby se to nám všem líbilo a mohlo to tak fungovat.

A co se týče textů, předpokládám, že je to hlavně tvoje práce. Musím se zastavit u textu Sorry z nového alba - komu se touhle písní omlouváte?
Eloi: Je to někdo konkrétní a přemýšlel jsem o tom, že bych to vysvětlil, jen já sám dostávám tolik zpráv od lidí a každý má svoje vlastní vysvětlení. Myslím, že to je vůbec to nejstrašidelnější na napsání emotivní písně, když jí vydáš, už to vlastně není tvoje píseň, už nemá ten tvůj význam, ale každý má nějaký svůj vlastní. Takže si myslím, že by nebylo úplně vhodné doslova vysvětlovat můj význam.

TOLIK PŘÍBĚHŮ V JEDNÉ PÍSNI

To je na tom přece skvělé, že si každý najde svůj význam.
Eloi: Jo, o tom je pro mě hudba. A to je na tom to zvláštní, dát písničku lidem a oni si s ní vlastně můžou udělat, co chtějí. Někdo napíše: "Tohle je song, co jsem pustil na pohřbu svého nejlepšího kamaráda, který zrovna zemřel". Nebo "Tohle je song, který jsem poslal svojí přítelkyni, protože jsem jí podvedl." Tolik příběhů.

Takže si chceš nechat původní význam pro sebe.
Eloi: Původní význam je v textu. Když si poslechneš text, víš, o čem to je. A moje osobní historka, která je za tím, už není důležitá, protože každý má tu svoji. A to je pro mě asi to nejpodstatnější.

Kensington interview: Coldplay dostali naše video mezi 9 milionů lidí

Máte nějaké předkoncertní rituály?
Eloi: Občas nějaký metal.
Niles: Jo, většinou něco posloucháme.

A co v tvém případě, něco tvrdšího?
Niles: Jo, docela tvrdé věci, jako Mastodon nebo Gojira.

Viděl jsem vás poprvé na Szigetu 2015 před několika tisíci lidmi, a taky si vybavím váš minulý pražský koncert v Rock Café pro několik stovek fanoušků. Cítíte se jinak při hraní takhle rozdílných koncertů?
Eloi: Myslím, že zrovna konkrétně v případě Szigetu to má nějakým způsobem docela podobnou atmosféru jako v malém klubu, je to tam přeplněné, fakt horko a takové osobní. My hrajeme na Szigetu stejně jako v klubu. Proto ten festival miluju, miluju Sziget, protože každý tam blázní stejně, jako kdyby byl v malé přeplněné místnosti a viděl tam svojí oblíbenou kapelu.
Niles: Pak tu jsou stadionóvé koncerty, třeba Ziggo Dome, a to jsou jiné typy akcí než v klubech, ale v klubech je to prostě více osobní.

Minulý rok jste vydali nové album Control, které zní při porovnání s předchozím Riddles trochu depresivněji a texty mají větší hloubku. Byl to záměr při vytváření alba?
Eloi: Vždycky jsem si myslel, že když někoho ve svém životě poznáš, potkáte se a je to hned "Čau, jak se máš?", je to takové povrchní. Můžeš ho mít třeba hodně rád, ale ani ho pořádně neznáš. A ty tři předchozí alba před tímhle byly kroky k tomu nás poznat. A pak bys měl taky poznat i něčí stinnou stránku. A to se stane, nebo si řekneš: "Oh, tohle je na mě moc, já chci jenom tu zábavnou stránku." Ale jen když akceptuješ i tu stinnou stránku, pak se teprve můžete stát spřízněnými dušemi. Pak tu pro sebe můžete být po celý zbytek života a to stejné si myslím i o fanoušcích. Pokud rozumíte těmhle písním, pokud rozumíte jejich významu, můžete nám být fakt blízcí a poznat tak všechno z našich osobností, můžete vidět tu pravdu za tím vším. A samozřejmě to můžeš nazvat trochu temnějším albem, pořád to ale má i ty lehčí momenty, protože u nás to musí být vždycky tak nějak vyvážené. A teď to opravdu je trochu temnejší, ale je to opravdové, a tak s tím lidi fakt souzní a oceňují, když takhle odhalíš svoji duši.

SPOLUPRACOVNÍKY VYBÍRÁME PODLE ENTUSIASMU

Na předchozích albech jste často spolupracovali se známými a zkušenými muzikanty a producenty. Stojí někdo takový i za vznikem Control?
Niles: Ano, tentokrát jsme oslovili Michaela Beinhorna, je to producent z USA a dělal nahrávky pro Korn, Marilyna Mansona a taky Soundgarden. Oslovili jsme ho, protože jsme chtěli pracovat s někým pro nás novým, aby to stále bylo "fresh". Jeho jméno pak vyskakovalo čím dál častěji, poslechl si naše demo nahrávky a byl jedním z lidí, co na to říkali: "Okay, tíhle se mi fakt líbí."

Takže jste se na spolupráci s ním shodli všichni čtyři?
Niles: Jo.
Eloi: Lidi, se kterými chceme spolupracovat, vybíráme vždy nějakým způsobem, a tím je skutečný entusiasmus pro tu hudbu. Vždy posíláme dema producentům, kteří se nám líbí, někdy přijde zpět jen cena a žádná odpověď na tu hudbu. On byl tentokrát jediný, který opravdu řekl: "Myslím si, že tohle je fakt zajímavá hudba a moc rád bych s vámi spolupracoval." A poté byl on ten první, který se nám ozval zpátky a ptal se, jak se věci mají. A pak jsme si řekli: "Tohle je to, co chceme." Samozřejmě jsme věděli, že některé z těch songů budou temnější, a když se podíváš na práci, jakou udělal na Superunknown od Soundgarden, to je jedno z mých všeobecně nejoblíbenějších alb, je v tom tolik emocí. To samé platí pro Korn a Marilyna Mansona. Proto jsme věděli, že to bude drsnější, a to jsme tentokrát chtěli.

Nahrávali jste tedy album v Americe?
Eloi: V Římě. Pronajali jsme si na dva měsíce studio v Římě, a byla to zajímavá volba.
Niles: Byla to docela výzva.

A na konec, máte nějaké zážitky nebo vzpomínky na koncerty v České republice, na které nezapomenete?
Eloi: Vždycky jsme tu měli ty nejlepší koncerty.
Niles: Jo, co si vždycky zapamatuju je, že hned když se ukážeme a zahrajeme první song, energie od lidí už je TAKHLE obrovská. Běžně když hrajeme velký koncert třeba v Holandsku, lidi se do té show nejdříve musí dostat a možná když hraješ svoje hity, tak z nich sálá víc energie, ale tady, tady je to hned od začátku fakt super.

text: Matěj Chalupa, foto: Čestmír Jíra (koncert), promo

Témata: Kensington, Control, koncerty, Lucerna Music Bar