Simple Plan interview: Když vypustíš drogy, máš víc času na sex a rock and roll

Vracíte se do Prahy po roce. Co jste za tu dobu prožili?
Poslední rok byl fantastický. Oslavovali jsme patnácté výročí od vydání našeho prvního alba No Pads, No Helmets… Just Balls. Oslavovali jsme to velkým turné po Americe i Evropě. Je to obrovský moment, svým způsobem nostalgický, ale na druhou stranu lidé chtěli slyšet i nové věci. Bylo také skvělé vidět lidi, kteří byli s námi celých těch patnáct let. Za ten rok jsme zažili spoustu lásky, zábavy a krásných momentů.

FOTOREPORT: Pražský Aerodrome festival: Linkin Park se po deseti letech vrátili do Prahy, hráli i Simple Plan nebo Enter Shikari

A jak se máš ty osobně?
Je to o dost lepší než minulý rok, vlastně se mám teď skvěle!

Co se změnilo?
Co se změnilo? Moje přemýšlení! Konečně se mi daří lépe vybalancovat svůj pracovní život s osobním. Je to ale docela složité. Zkrátka když jsi doma, řešíš neustále věci, které se týkají natáčení a turné, a když jsi na turné, řešíš neustále věci, které se dějí doma. Takže je to dost výzva, aby to fungovalo, ale dost jsem se v tom zlepšil.

LIVE: Simple Plan své české ovečky přivedli na pokraj šílenství

V PRAZE JSME VIDĚLI SPOUSTU BARŮ

Když jsme spolu mluvili loni, říkal jsi, že jste doposud neměli šanci pořádně vidět Prahu a chtěl sis jít zaběhat, abys ji lépe poznal. Podařilo se to?
Povedlo! Běhali jsme po barech (smích). Vlastně musím říct, že jediné, co jsem z Prahy minule viděl, byla spousta barů. Byla to fakt zábava. Ale tentokrát tu máme celý den volna, takže bude šance si Prahu pořádně prohlédnout.

vložte odkaz, text nemažte

Zkusil jsi i české pivo?
No jasně! Vypil jsem všechno, co v Praze máte! Nic nezůstalo! (smích)

Simple Plan patřili k hvězdám Aerodrome festivalu v Praze. Foto: Jaroslav Noska

Hodně vašich songů je o problémech v dospívání. Jak probíhala tvoje puberta?
Většina našich songů je o tom, co jsme prožili, takže jsme si samozřejmě v mládí prošli nějakými problémy. Řešili jsme neshody s holkama, s rodiči, problémy se sháněním práce, s uplatněním v životě. Já osobně jsem měl s rodiči spoustu konfliktů, chtěl jsem být muzikantem, ale oni chtěli, abych dělal něco víc zodpovědného. Nechápali, proč chci dělat něco, co mi zničí život (smích). Každý dospívající musí řešit něco podobného a je to děsivé. V tak nízkém věku myslet na to, co z nás jednou bude, rozhodnout se pro celý život… Je to stresující a přináší to spoustu tlaku. A v dnešní době je to ještě horší.

Co tobě pomohlo toto období překonat?
Samozřejmě muzika. Muzika byla středobodem mého života, poslouchal jsem ji strašně moc. Všechny peníze jsem utratil za cédéčka, hrál jsem v kapelách, cvičil jsem na kytaru a snažil jsem se udělat si z toho smysl života.

Simple Plan interview: Na turné blbneme, jako bychom pořád byli na střední!

Zažil jsi někdy období ve stylu sex, drogy a rock and roll?
Sex drogy a rock and roll… No, když vypustíš ty drogy, tak máš víc času na sex a rock and roll. A to bylo moje motto (smích).

NESMÍME SE PODDÁVAT STRACHU

Určitě víš o teroristických útocích v Manchesteru na koncertě Ariany Grande, nebo před dvěma lety v pařížském Bataclanu na show Eagles Of Death Metal. Míváš strach jít na stage?
Je to divné, ale nebojím se. V Bataclanu jsme vlastně nedávno hráli. Bylo to velmi symbolické. Lidé se spojili dohromady, aby viděli svoji oblíbenou kapelu, aby sdíleli svoji vášeň pro hudbu.

Takže ses cítil v Bataclanu bezpečně?
Neřekl bych bezpečně. Říkal jsem, že jsem neměl strach. Když jsme vešli do Bataclanu, bylo to mrazivé a velmi zvláštní. Po tom teroristickém útoku tam zůstala jakási aura, cítíš, že se tam stalo něco příšerného. Ale během naší show jsem na to zapomněl. Fanoušci byli skvělí, koncert měl obrovskou energii a já si to užíval. Ale nedávno jsme měli problém na festivalu Rock am Ring. Byli jsme tam ve chvíli, kdy někdo nahlásil teroristický útok, a všechny nás evakuovali. V tu chvíli byla ta hrozba najednou opravdu blízko mě a zdálo se to reálné. To mě donutilo přemýšlet o tomto problému trochu víc.

Myslíš, že se proti terorismu dá bojovat, nebo se to prostě stává normální součástí našich životů?
Zajímavý dotaz... Terorismus by se nikdy neměl stát normálním. Nikdy bychom neměli znehodnocovat vážnost situace. O tomto problému by se mělo pořád mluvit a hlavně bychom se neměli nechat zastrašit. Musíme chodit na koncerty, na jídlo do restaurací, vídat se s přáteli. Čemu pomůže, že se zavřeme doma? I tam můžeme umřít, třeba při zemětřesení. Nesmíme se poddávat strachu.

Myslíš, že bys to cítil stejně, kdyby se něco podobného stalo na vašem koncertě?
Rozhodně ne! Byl bych vyděšený k smrti! Když tohle vidíš v televizi, jsi od toho hrozně daleko. Ale když evakuují show kvůli hrozícímu teroristickému útoku, je to najednou opravdové. V tu chvíli by se asi ukázala moje odvaha. Ale mám kamarády, kteří tehdy byli na koncertě v Bataclanu a zažili tu hrůzu. Pořád chodí na koncerty a žijí svoje životy. Takže doufám, že bych to také dokázal.

SLÁVU JSME NEZÍSKALI PŘES NOC

OK, zpátky k veselejším tématům. Simple Plan existují už téměř dvacet let. Pamatuješ si ještě, o čem jste snili na začátku?
Jasně! Když jsem byl teenager, viděl jsem v televizi záznam z Monsters Of Rock, což byl festival ve Velké Británii. Strašně jsem toužil tam jednou hrát! A teď se mi to konečně splnilo, jako hodně dalších snů. Ale na mém seznamu přání pořád přibývají nová…

Kde vidíš Simple Plan za dalších dvacet let?
Chci, aby naše kapela i nadále fungovala a aby byla ještě větší než doposud. Je to v našich rukou. Pořád na sobě musíme pracovat a dělat lepší a lepší muziku, aby se to opravdu stalo. Ale těžko říct, kde budeme za dalších patnáct, dvacet let a jestli budou Simple Plan ještě fungovat.

Před lety jste řekli, že jste kapelu založili proto, že to byl jednoduchý plán, jak mít nějakou práci. Když se ohlédneš zpátky, bylo to vážně tak jednoduché?
Ani náhodou to nebylo tak snadné! Když jsme vydali naši první desku, byli jsme si jistí, že ji všichni budou kupovat. Jenže to trvalo dva nebo tři roky a nic se nedělo. Pak jsme natočili píseň Perfect a tím se všechno změnilo. Ale byly to těžké časy. Musíš svoji kapelu udržet, musíš jezdit na turné… Zažili jsme koncert v Německu, kde jsme hráli pro dvanáct lidí. Zažili jsme dokonce koncerty v divných zemích východní Evropy, kam na nás nepřišel doslova nikdo! Ale nevzdali jsme to a výsledek stojí za to. Naše kapela ale každopádně nezískala slávu přes noc.

A na závěr nesmí chybět klasická otázka: Co vás čeká teď?
Víš, jak to chodí, dokončíme turné a začneme pracovat na nové desce. Takhle je to vlastně pořád dokola, buď jsi na turné, nebo točíš nové album. Ale já to mám rád. Vlastně ne rád. Miluju to!

text: Marta Pušová, foto: Jaroslav Noska (Aerodrome festival, promo)

Témata: Simple Plan, Aerodrome festival, koncerty