LIVE: Jak laserové ukazovátko v O2 areně málem předčasně ukončilo fantastickou premiéru Jonas Brothers

Jonas Brothers (+ Mimi Webb)
Praha, O2 arena
15. 10. 2024

Mimi Webb je typ zpěvačky, kterou když vidíte za jedno léto na třech různých festivalech, pokaždé vypadá úplně jinak. Účes, šaty, celková image, všechno. S trochou nadsázky byste málem nepoznali, že se jedná o stejného člověka. Především je to ale opravdová popová zpěvačka, na rozdíl od mnoha dalších, slavnějších kolegyň, totiž zpívá naživo. Tříčlenná kapela jí sice hrála do podkladů s backvokály, svůj zpěv ale nijak nešidí. V O2 areně ji sledovalo zatím vlažné publikum a ve studené hale i ona sama nepůsobila tak vřelým dojmem jako na prosluněných festivalových pódiích. Více emocí vyvolal devadesátkový hit Backstreet's Back puštěný DJem Mikeyem Deleasou o přestávce. Mimi si ale české publikum teprve testovala a dostane-li další šanci třeba někdy v klubu, určitě ukáže všechno, co umí.

Mezi devíti vydařenými skladbami se nově objevil nejnovější singl Erase You z chystané druhé desky, tradičně potěšily hity House On Fire a Red Flags, druhý zmíněný ale zazněl v dunivém remixu, který jeho síle ublížil. A totéž platí i o zvuku v hale – ten byl tak přebasovaný, že kdybyste její písničky neznali nazpaměť, patrně byste ani nepoznali, která z nich právě hraje. Škoda jen, že na někdejší předskokanku Eda Sheerana dorazilo o poznání méně lidí než na hlavní hvězdy – ty koukaly na zhruba ze dvou třetin zaplněnou arénu, což je daň za to, že si v Česku v dobách své největší slávy nevybudovali fanouškovskou základnu svými koncerty.  Na Mimi Webb ale byla hala zaplněná sotva z půlky a vypadalo to na průšvih. Snad ji k nám organizátoři ještě přivezou, v O2 areně totiž zdaleka neukázala svůj plný potenciál.  

Její koncert si však viditelně užíval i v sektoru 112 sedící Honza Bendig, který svého času právě zpíval v dabované verzi Camp Rocku s Ewou Farnou titulní song Stejný cíl mám dál, k dnešnímu dni bohužel pro něj nadále platí, že tento do češtiny přezpívaný hit je i to nejlepší, čím domácí hudební scénu dosud obohatil. Rodák z Hradce Králové si upřímně užíval i vystoupení hlavních hvězd, ze zhruba dvou a půl hodinového koncertu ale přesto odešel ještě před jeho koncem.

LIVE: Jonas Brothers vzali Vídeň zpátky do minulosti, neopomněli ale ani své současné hity

Chlapecké, dívčí, i smíšené popové skupiny mnohdy čelí zaslouženému posměchu náročnějších posluchačů s, řekněme, vybranějším hudebním vkusem, a nutno uznat, že tomu tak bývá zaslouženě. Kolikrát se spíše než o koncert jedná o taneční představení plné playbacku, kde byste živé nástroje hledali marně. Tím spíš, pokud se daná formace vrací na scénu po mnoha letech.

Před Jonas Brothers je ale potřeba smeknout. Do Prahy totiž přijeli s poctivým, staromilským programem, v němž se zcela vykašlali na konfety, jiskry či jinou pyrotechniku a místo obřích obrazovek dovezli asi ty nejmenší, jaké kdy v O2 areně byly k vidění. Místo pestrých projekcí na nich až na pár drobností promítali především dění na scéně a za svými zády tak neměli gigantické obrázky, nýbrž členité řady světel mířících na jejich dvanáctičlennou (!!!) živou kapelu. Boyband s tak obrovským hudebním tělesem díky tomu bral dech. V celém vystoupení byste tak nenašli jediný přednahraný zvuk, užívat jste si mohli sóla na perkuse, saxofón, elektrickou kytaru nebo dokonce klávesovou foukací harmoniku. Ohromující a naprosto nečekané. Škoda jen nadále nezvládnutého zvuku, který takto bohaté hudební těleso nezvládl dostatečně zkorigovat a arena tak nadále nadbytečně duněla. I tak ale šlo o fenomenální hudební zážitek bez jinými tolik zneužívaných berliček.

Jediným kontroverzním pomocníčkem tak zůstaly čtecí obrazovky. Neznamená to však, že by do nich zpěváci měli potřebu kdovíjak často koukat. Přece jen šlo o předposlední koncert jejich více než devadesátizastávkového turné, nacvičené už tak měli nejen texty, ale i to, kdy má kdo kde stát a tak chodili po značkách v plánovaných intervalech.

A když se bratři se všemi doprovodnými muzikanty pustili po intru Wings do úvodní Celebrate!, mimochodem nejlepší písně, kterou po svém comebacku složili, cítili jste se jako na obrovské funky oslavě kdesi v ulicích Lousiany. Většina ječících slečen v hale v tu chvíli zapomněla na to, že má lístky k sezení a radostně tančila více jak dvě hodiny i na ochozech. Fantastickou atmosféru na pódiu se schodištěm a dvěma moly koncipovanými do tvaru písmene Y i kolem něj podporovaly pěvecké výkony bratrů Jonasových. Žádný z nich nikdy nedisponoval kdovíjak zajímavou barvou hlasu, zejména Nick a Joe to ale vynahrazovali léty pilovanými přechody do falzetů, a tak v průběhu koncertu předváděli takové vokální exhibice, že by i Ryan Tedder s Adamem Levinem koukali.

Program koncertu byl rozdělen na sekce věnované jednotlivým albům, mezi něž se vždy vmísila jedna či dvě ukázky z nejnovější, páté studiovky nazvané prostě jen The Album, což je mimochodem i nejlepší kolekce, jakou dosud vydali. Pro řadu starších skladeb platí, že samy o sobě nejsou příliš nosné, patrně i proto je bratři mnohdy spojovali do v tomto případě vzácně dobře vymyšlených medley, i mezi nimi se však nachází popové klenoty. Není jich, pravda, mnoho, ale pár přece jen.

Kupříkladu jejich nejlepší balada When You Look Me In The Eyes má dodnes takovou sílu, že to v hale bylo doslova hmatatelné. Bratři ji odprezentovali na menším B-pódiu v zadní části haly, a kde by jiné kapely přistoupily ke konfetám či dešti jisker, oni nemuseli udělat vůbec nic. Ta píseň je stále natolik silná, že její refrén i po tolika letech dokázal strhnout a dojmout.

Obdobný efekt měl jejich první větší hit S.O.S., úryvek singlu Paranoid, ale třeba i dvojice coverů, v nichž zavzpomínali nejprve na hit Year 3000, který v roce 2006 zařadili na druhé album Jonas Brothers, od britských kolegů a svých předchůdců Busted, a následně i Locked Out Of Heaven od Bruna Marse. Toho si Nick a Joe dali s velkou chutí a vůbec mu neudělali ostudu. Nemělo by také zapadnout, že všichni tři hned několikrát vzali do ruky kytaru, introvert Kevin ji měl kolem krku většinu koncertu, sám Nick si dokonce zahrál i pár jednoduchých tónů na piáno. Opět platí, že je to v kategorii boybandů věc takřka nevídaná.

Laserové ukazovátko a přerušení koncertu

K tomu ale došlo až poté, co se koncert zdramatizoval. V úvodu původně plánované a nakonec neodehrané hitovky A Little Bit Longer totiž Nick Jonas nakonec hystericky utíkal z B pódia pryč do zákulisí a na své kolegy signalizoval rukama time-out. Pódium se tak náhle v mžiku vyprázdnilo, kompletní skvadra muzikantů rovněž zmizela do zákulisí a diváci zmateně koukali, co se to vlastně stalo. Ze sektoru 113 nebylo dost dobře vidět na to, co přesně se odehrálo, následně ale na pódium přišel jeden z pořadatelů s tím, že se nesmí používat laserové ukazovátka, a že pokud to někdo poruší, koncert bude předčasně ukončen.

Po přibližně deseti minutové pauze, kvůli níž nakonec nedošlo ani na plánovanou a nakonec vynechanou Take a Breath, se všichni na scénu vrátili a koncert pokračoval jakoby nic. Těžko soudit, co přesně Nicka Jonase tak vyděsilo, zda se bál víc o svůj zrak nebo zda se lekl, že by mohlo jít o zaměřovač pistole, v každém případě ale dotyčný/á majitel/ka laserového ukazovátka nenapomohl/a tomu, aby se do Prahy skupina vrátila i příště a pořadatelům situaci zbytečně zkomplikovala. Po vyvedení dotyčné osoby z haly se mohlo pokračovat. Budiž to pro všechny ponaučením.

V druhé půli večera potěšily i sólo hity obou bratrů, zejména Cake By The Ocean od Joeovy krátkodeché skupiny DNCE rozpoutal v aréně opravdové euforické šílenství. Takto vysočanská hala nadšením dlouho nebouřila.

Výtku si kromě zvuku, který jakýmsi podivným chrčením zlobil ještě u skladby Lovebug, zaslouží snad jen omezená komunikace s publikem, přes všechny ty písničky na ni jaksi nezbýval čas a po neplánovaném intermezzu snad už ani chuť. Bývalý přítel Taylor Swift, Demi Lovato, Gigi Hadid a od září už i oficiálně bývalý manžel Sophie Turner také postrádal větší entuziasmus, po pódiu chodil trochu bez života a na rozdíl od mladších bratrů vypadal, že svou práci sice odvede, ale na poskakování a jančení, kterým by rozjařené pop-rockové písničky ještě více prodal, už ho v jeho pětatřiceti neužije. Možná se Joe víc třese na svou chystanou druhou sólovku.

Megahit Sucker těsně před koncem potvrdil své kvality i naživo, na vesele znějící písničku doprovázenou Joeovým pískáním už v té době tancovala snad celá hala. Česká premiéra Jonas Brothers se tak v letos poměrně chudé podzimní koncertní sezóně stala až na pár drobností nečekaným trumfem a kdo ji propásl, může si rvát vlasy. Vážně to bylo naprosto fenomenální.

A kdo i přes výše zmíněné stále křiví obličej v nesouhlasném šklebu nad pozitivním vyznění reportáže o skvělém koncertu s poctivým, staromilským přístupem a bratrskému triu se nepřestává posmívat, tomu je potřeba doporučit speciál Jonas Brothers Family Roast na Netflixu. V třeskutě vtipné show se totiž dozvíte, že největší srandu z Jonas Brothers mají její samotní členové. A že nejsou zhýčkané primadony, ale naopak dospělí chlapi, kteří milují ten nejčernější, nejdrsnější a co možná nejvíc sebezhazovačný humor, jaký existuje. A jestli v jejich světě existuje někdo, komu se dá smát, jsou to především oni sami. Garantujeme vám, že pokud na ně po zhlédnutí téhle show naprosto neproměníte svůj názor, pak už to nikdy nic nezmění.

Setlist: Wings (instrumentální intro), Celebrate!, What A Man Gotta Do, S.O.S., Hold On, Goodnight And Goodbye, That's Just The Way We Roll, Still In Love With You/Australia/Hollywod/Just Friends/Games, Hello Beautiful, Take A Breath, When You Look Me In The Eyes, Year 3000 (Busted cover), Summer Baby, Vacation Eyes, Gotta Find You/Introducing Me, Play My Music, přerušení show, BB Good/Shelf/Got Me Going Crazy/Video Girl/One Man Show/Pushin' Me Away/Tonight, Lovebug, Burnin' Up, Waffle House, Fly With Me, Hey Baby/Poison Ivy/Don't Speak/Much Better/World War III/What Did I Do To Your Hear/Paranoid, Locked Out Of Heaven (Bruno Mars cover), Jealous (Nick Jonas cover), Cake By The Ocean (DNCE cover), Only Human, Comeback/Rollercoaster/Strangers/Used To Be, Cool, I Believe, Sucker, Leave Before You Love Me (Marshmello & Jonas Brothers)

Text: Jan Trávníček, foto: Pavla Hartmanová / jonasbrothers.com, IG Mimi Webb (ilustrační)
Témata: Jonas Brothers, Nick Jonas, Joe Jonas, Kevin Jonas, Mimi Webb, O2 arena