LIVE: Vražda, smrt, thall. Humanity's Last Breath zakleli MeetFactory nejen k poslušnému headbangingu

Humanity's Last Breath, Vildhjarta, Enterprise Earth a Karmanjakah
Praha, MeetFactory
28. 9. 2026

Jako první dostali MeetFactory na starost stockholmští Karmanjakah, jejichž bubeník Sebastian Brydniak si publikum okamžitě získal úvodním slovem ve velmi kvalitní češtině. A přestože přijeli v rámci večera zasvěceného převážně hudebnímu zmaru, právě oni do něj přinesli podstatně víc světla.

Humanity's Last Breath provedli MeetFactory peklem, do kotle přikládali Karmanjakah, Enterprise Earth a Vildhjarta

Ostatně kontrasty mají Karmanjakah tak trochu v DNA. Svůj zvuk sami přirovnávají k opuštěné metropoli, kterou si bere zpátky příroda. Těžké polyrytmické riffy tak nechávají prorůstat melodickými, skoro až éterickými plochami. Vysoké čisté vokály Jonase Lundquista se nesly nad tím vším a celé to chvílemi působilo až příjemně ukolébávajícím dojmem.

Nenech se ale ukolébat moc. Rytmicky se pod tím vším pořád dělo tolik věcí, že pokus počítat doby by mohl skončit lehkou mozkovou příhodou. Karmanjakah zkrátka dokážou znít poklidně a komplikovaně zároveň, což byl před následujícími třemi kapelami vlastně docela příjemný falešný pocit bezpečí.

Mimochodem, už samotný název Karmanjakah odkazuje na Bratry Lví srdce Astrid Lindgrenové. Karmanjaka je v knize země ovládaná tyranem Tengilem. Na kapelu, jejíž hudba balancuje někde mezi metalovou tíhou a téměř pohádkovou atmosférou, docela příhodný původ.

Samostatnou disciplínou pak byl Lundquistův pohybový projev. Chvílemi připomínal taneční kreace ze Sherwoodu, ale… jak se má člověk vlastně hýbat na kapely typu Karmanjakah? Performance to každopádně byla poctivá a jako nejklidnější vstupní brána do večera fungovali Švédové skvěle. Pro kytaristu Vigga Örsana navíc pracovní večer zdaleka nekončil. Na pódium se měl ještě vrátit po boku Vildhjarty.

Pak přišli Enterprise Earth, někdo otočil kohoutkem s tlakem a pocit „bezpečí“ byl v prdeli. Američané byli proti svým předchůdcům podstatně přímočařejší fyzický zážitek. Hromadné screamy, synchronní headbanging a sestava, která při pohledu z publika nabízela mimo jiné nádhernou vlasovou kompozici: uprostřed pořádná hříva, po stranách dvě lesklé pleše. Deathcorová symetrie. Frontman Travis Worland navíc nastoupil v tílku The 1975, což je v zásadě skoro stejný žánr, takže všechno sedělo.

Prvních pár minut MeetFactory ještě statečně vstřebávala, co se na ni valí. Po zhruba čtvrthodině se ale konečně roztočil pit a Enterprise Earth mohli ukázat, proč jsou na podobných soupiskách tak vděčným jménem. Headbanging, poklepávání nožkou i chuť někoho poslat loktem do vedlejšího okresu se totiž dostavovaly často v rámci jednoho momentu.

Ostatně pestrost jim není cizí ani tematicky. Na desce Death: An Anthology se Worland rozhodl prozkoumat smrt snad ze všech myslitelných stran. Jednotlivé skladby tak řeší fyzické umírání a strach z něj, smrt vztahu nebo části vlastního já, ale i fantazie o tom, co může přijít potom. Veselé.

Byl to brutální, hudebně tísnivý zážitek. Worland přitom působil, že váží asi šedesát kilo i s mikrofonem, ale z útrob ze sebe dostával zvuky silou, která by podle běžných fyzikálních zákonů měla vyžadovat podstatně větší tělesnou schránku.

Po americké návštěvě přišlo opět zpomalení. A taky jeden z největších důvodů, proč byl tenhle večer tak speciální. Vildhjarta se na koncertní pódia vracejí po dlouhé pauze a kdyby to člověk nevěděl, z jejich výkonu by to nepoznal. Jestli jsem dobře rozuměl, zpěvák takhle „netouroval“ třináct let.

Jejich thallový labyrint fungoval naživo možná ještě podivněji než z nahrávky. Hluboké screamy, kytarové skluzové riffy, ambientní mezery a rytmy, při kterých mozek rezignuje na snahu předvídat, kam přijde další úder.

Nevím, jestli se na Vildhjartu dá klasicky tancovat. Osobně bych k tomu ale rád viděl vzniknout nějaký speciální druh jógy. Thallásana. Člověk se pomalu kroutí podle kytary, čeká na breakdown, který přijde úplně jindy, než očekával, a nakonec se smíří s vlastní bezvýznamností ve vesmíru. MeetFactory zvolila jednodušší řešení a vytvořila alespoň menší moshpit. A pak se na scénu zase vrátil Buster Odeholm. Tentokrát už ne za bicí Vildhjarty, ale s kytarou v ruce jako hlavní architekt Humanity's Last Breath.

Odeholm je ostatně tak trochu ústřední postavou celého tohohle hudebního vesmíru. Humanity's Last Breath založil už v roce 2009 a dodnes je jejich hlavním skladatelem, kytaristou a producentem. Ve Vildhjartě sedí za bicími, totéž dělá ve skvělých Thrown a vedle toho patří k vyhledávaným producentům a zvukovým inženýrům moderního metalu. Jeho rukama prošli třeba Silent Planet nebo Born of Osiris. Jestli tedy během večera začal člověk získávat pocit, že jednotlivé kapely spojuje víc než jen slovo „thall“ na plakátu, Buster je velká část odpovědi.

A právě u Humanity's Last Breath se jeho představa těžkosti ukazuje asi nejčistěji. Odeholm ji nestaví na bezhlavém zrychlování. Naopak pracuje s extrémně nízkým laděním, pomalými tempy, disonancemi a rytmickými údery, mezi kterými nechává dost prostoru, aby každý z nich mohl člověka pořádně trefit. Výsledkem nejsou riffy, u kterých čekáte, kam se skladba rozběhne. Spíš zvukové masy, které se pomalu sunou proti vám a pokaždé dopadnou přesně tam, kde to bolí.

Filip Danielsson k tomu místy zněl, jako kdyby mikrofon dostal The Seer z Vikingů. Ten slepý věštec v kápi, za kterým si Ragnar chodil pro nepříjemně kryptické předpovědi budoucnosti. Jen tentokrát žádné proroctví nepřišlo. Danielsson místo něj hlubokými growly patrně rovnou přivolával konec světa.

A MeetFactory se nechala poslušně uhranout. Od třetí skladby už se rozjel i moshpit a koncert začal připomínat krvavou vikingskou slavnost. Obětí se stala především suchost triček a čistota ušních bubínků. A nezůstalo jen u moshe. Humanity's Last Breath dokázali dav přimět i ke sborovému skákání, což u hudby znějící jako pomalý kolaps civilizace působilo skoro roztomile. Roztočily se pořádné circle pity a s blížícím se koncem rostla i ochota publika obětovat poslední zbytky energie.

Finální mosh už byl masivní. Vražda. Smrt. Zabití. Díky Obscure, úterý bude existenciálně náročné.

Text: Jakub Gerlich, foto: Vojtěch Chludil
Témata: Humanity's Last Breath, Vildhjarta, Enterprise Earth, Karmanjakah, Thall, Djent, Metal, Deathcore, Obscure Promotion, MeetFactory