Vydáno 12.03.2025 | autor: Šárka Blahoňovská
Pokud jste někdy toužili po hudebním zážitku, který vás přenese do jiné dimenze, pak jste měli být 11. března 2025 v pražské MeetFactory. Irská post-rocková formace God Is An Astronaut zde totiž odehrála zastávku svého evropského turné k nejnovější desce Embers. Jako předskokanku si muzikanti zvolili britskou violoncellistku Jo Quail, s níž nahráli i několik společných skladeb.
LIVE: Zavři oči a otevři duši. God Is An Astronaut pozvali MeetFactory do jiné dimenze
Jo Quail si pro přítomné, a že byl v osm večer klub už docela zaplněný, připravila jen čtyři skladby. Je to logické, protože její tvorba se neskládá z tříminutových položek, ale rozsáhlých kousků. Každý z nich uvedla, aby lidem v sále vysvětlila kontext jejich vzniku. Pak už se člověku přece jen lépe chápalo, proč se Quail někdy rozhodně, že její violoncello je vlastně skrytá metalová kytara.
God Is An Astronaut naservírovali v MeetFactory řádný nášup post-rocku, hostovala cellistka Jo Quail
Novinková skladba Embrace místy zněla jako část Unforgiven od skupiny Metallica. Ale ne v tom apocalyptickém, ale jemnějším, elegantnějším stylu. Quail si totiž spíš než na agresivní řezání cella smyčcem potrpí na krátké tahy. Občas na horní část svého nástroje poklepe, někdy na něj vůbec nehraje a nechá prostorem rozlínat další zvuky, které její hudbu doprovázejí.
Závěrem hudebnice ocenila prostor, který jí návštěvníci koncertu dali, a nezapomněla poděkovat svému týmu. Jako poslední zahrála Forge, jíž označila jako „úplný chaos“, a předem návštěvníkům MeetFactory doporučila, ať si obě její verze najdou pro jistotu na YouTube.
Krátce před devátou hodinou přišli do akce God is an Astronaut. Ti jsou za dobu svého působení na hudební scéně známí svou schopností vytvářet podmanivé zvukové krajiny. Bratři Kinsellové a jejich spoluhráč Lloyd Haney k tomu nepotřebují zpěv, na pódiu si vystačí s kytarou, baskytarou a bicími. Na kontě mají už jedenáct studiových nahrávek. Tu aktuální z roku 2024 s názvem Embers pak přivezli českým fanouškům, aby ji namixovali i se staršími, avšak stěžejními skladbami ze své diskografie. Jmenujme například Frozen Twilight, Seance Room nebo All is Violent, All is Bright ze stejnojmenné desky z roku 2005. Z ní zazněly rovnou tři písně, jinak se trio rozhodlo zahrát jen po jednom kousku z vybraných alb.
To se však netýkalo novinky Embers – hned na úvod setu God is an Astronaut totiž zazněla Odyssey, jež přináší orientální nádech a připomíná hudební doprovod k dobře známé epické cestě řeckého hrdiny. O emotivní moment se postaralo uvedení písně Falling Leaves. „Tuto skladbu jsme napsali na počest našeho otce, který v listopadu zemřel,“ pronesl jeden ze zakládajících členů, načež se v sále rozhostilo několikasekundové ticho.
Nutno říci, že kapela patří mezi ty nevýřečné skupiny, jež za sebe nechávají raději mluvit svou hudbu. Sem tam v ní uslyšíte netradiční nástroje, jako jsou sitár nebo tanpura, ale spíše se necháte unášet tóny, jež vás nutí zavřít oči a putovat v mysli někam dál, nebo se naopak zastavit. Pokud člověk na józe posílá otravné myšlenky s povděkem pryč, aby procítil přítomný okamžik, tak na koncertě God is An Astronaut pronikne rovnou do jiné dimenze.
Když zavře oči, otevře duši a dostane se na místa, kde je jen harmonie a klid. A také hřejivý pocit plynoucí z toho, že patříte mezi vyvolené, kteří tyto post-rockové legendy mohou slyšet naživo. Diváci v sále proto nijak nebouřili, spíše se pohupovali do rytmu, mnozí právě se zavřenýma očima. Ačkoliv se promovaly i vizuální efekty, jednalo se spíš o sem tam barevné osvícení jinak statických muzikantů, kteří se svěšenými hlavami věnují maximální pozornost svým nástrojům.
Celkově šlo o set plný melancholie, který ale nepostrádal dynamiku. Završila jej čtveřice skladeb Oscillation, Embers, Fragile a From Dust to the Beyond odehraných společně s již zmíněnou Jo Quail. „Teď na chvilku zhasnou světla, my přijdeme a vy budete dělat překvapené,“ zaznělo od jednoho z mikrofonů. A tak se také před přídavky stalo. Celá záležitost trvala dohromady asi tři vteřiny, což jen umocnilo fakt, že pánové na svých vystoupeních nepotřebují slova a okázalá gesta. Pokud jste tedy hledali koncert, který vás vezme na cestu mimo shon světa na Zemi, pak God Is an Astronaut v pražské MeetFactory byli tou správnou volbou. A pokud jste tam nebyli, běžte to napravit aspoň skrze Spotify.
Text: Šárka Blahoňovská, foto: Vojtěch Chludil
Témata: God Is An Astronaut, Jo Quail, Post-rock, MeetFactory, Rock for People
0,00
čtenáři
hlasuj
