LIVE: Stand Atlantic si v klubu Bike Jesus zahráli poprvé a naposledy

Stand Atlantic
Praha, Bike Jesus
26. 9. 2024

Tomu předcházely kratší vystoupení předskokanů Honey Revenge a Slowly Slowly, start hlavních hvězd večera se tak ve vyprodaném klubu Bike Jesus posunul bohužel až na půl desátou večer, což během pracovního týdne potěšilo málokoho. Skupinu nám v rámci své série sólových koncertů dovezli organizátoři Rock For People a na publiku to bylo znát. Kromě známých tváří jste si mohli všimnout i spousty lidí s merchem nakoupeným právě v hradeckém Parku 360.

Pop-punková úderka z australského Sydney si srdce posluchačů získala nejen svou muzikou, ale v případě frontwoman Bonnie Fraser i přihlášením se k LGBTQ+ komunitě, ostatně před pár lety randila i s Hannah Lee ze spřátelených a rovněž vynikajících Hot Milk. Při dotazu, kolik lidí v klubu se ke stejné komunitě hlásí, zvedla ruku dobrá čtvrtina z nich. O kvalitách skupiny však svědčí především odpověď na další otázku k davu. Na dotaz, zda už kapelu přítomní viděli někdy v minulosti, se zvedly ruce dobrých devadesáti pěti procent osazenstva, což je nevídaná přesila, u jiných kapel to většinou jsou maximálně dvě třetiny. I to ostatně svědčí o tom, že kdo už Stand Atlantic objevil, ví, že má smysl se na jejich show vracet. A na čem teď kapela musí jako celek pracovat tedy není kvalita koncertů či samotných písniček, nýbrž marketing.

Smečka čtyř tahounů na pódiu svůj set zahájila úvodní písní ze své nové - a skvělé - desky Was Here s názvem Wake Up-Sit Down-Shut Up a publikum okamžitě začalo skákat do rytmu. A nepřestalo s tím až do konce, protože Bonnie Fraser, mimochodem donedávna spekulovaná jako jedna z možných náhradnic Chestera Benningtona v Linkin Park, nedala divákům vydechnout. Zpomalovalo se leda před refrény, ale jinak co song, to rozbuška. Měnil se jen rytmus, v jakém se skákalo. Fanoušci kapelu přijali euforicky, celou dobu mávali rukama, tleskali do rytmu, v závěru si pár lidí i zaplavalo a zejména kotel nepřestával vytvářet wall of death a další koncertní kratochvíle.

Vyčítat tomu lze jen samotné technické vybavení, protože místy zpěvačku nebylo moc dobře slyšet a buď ji přehlušovaly ostatní nástroje, nebo zkrátka trochu chyběl větší výkon v reproduktorech. Na pořádných přístrojích by dynamika, jakou Stand Atlantic předvádějí, vyzněla o poznání lépe, snad si je tak už brzy zase budeme moc poslechnout třeba v Lucerna Music Baru, protože do Bike Jesus už by se více fanoušků opravdu nevešlo.

Těžko v tak nabitém setu vybrat nejlepší momenty, kapela totiž bez výjimek zůstala strhující od začátku do konce, a to i přesto, že si občas vypomohla předtočenými základy, do nichž se třeba v přídavkové Criminal schoval i hostující scream od spřátelených Polaris.

Pamatovat si ale určitě spousta lidí bude pro skupinu atypickou Sex On The Beach, v níž si zpěvačka nasadila na hlavu růžový kovbojský klobouk, Warzone, kdy slova „Say it to my face“ křičela fanouškům v prvních řadách do obličeje, nebo Kill(h)er, v níž předvedla svůj vlastní řev. Jedním z nečekaných vrcholů večera ale byla také jediná zařazená balada Toothpick, do níž kapela zapletla megahit Drops Of Jupiter od Train. Absolutní nádhera. Škoda, že ho v klubu skoro nikdo neznal a že po třetině písně se zpěvačka zase vrátila k původně hrané vlastní skladbě.

Obecně toho ale mnoho nenamluvila a když už ano, říkala totéž co na jiných koncertech, včetně třeba ponoukání k „udělání dalšího kroku“ v případě, že se mezi diváky nacházejí randící dvojice. Potěšilo také hostování hned několika kolegů, vůbec nejlépe zafungovala do růžova obarvená Devin Papadol z Honey Revenge v závěrečném hitu Girls. Zkrátka - skvělý večer.

Setlist: Wake Up-Sit Down-Shut Up, Hair Out, Jurassic Park, Warzone, Kissin' Killer Cobras, Switchblade, Blurry, Kill(h)er, Sex On The Beach, Lavender Bones, Hate Me (Sometimes), Toothpick / Drops Of Jupiter (Train cover) / Toothpick, Love U Anyway, Nose Bleed, Pity Party, Dumb, Criminal, Deathwish, Coffee At Midnight, Girls

Text: Jan Trávníček, foto: Rastislav Bača
Témata: Stand Atlantic, Honey Revenge, Slowly Slowly, Bonnie Fraser, Bike Jesus, pop punk