Vydáno 05.06.2024 | autor: Aleš Materna
Koncerty Stinga bývají vždy velkým tahákem pro pořadatele i pro fanoušky. Jde o jednoho z mála světových umělců, u nějž je téměř stoprocentní jistota, že nezklame. Nejinak tomu bylo v Plzni, kde se svými dvěma spoluhráči předvedl jistý a precizní výkon plný citlivých a chytlavých písniček, mapujících celou jeho dlouhou kariéru. Fanoušci nejen u nás jej stále milují a jeho show ukázala, že mají proč.
LIVE: Sting v Plzni překvapil, polovinu koncertu věnoval The Police
Britský zpěvák a skladatel Gordon Matthew Thomas Sumner, přezdívaný a všeobecně známý pod jménem Sting, je v Česku stále častějším hostem. Přestože mu na podzim bude už 73 let, neustále křižuje a vyprodává se svou hudbou světová pódia. Koncert v amfiteátru Lochotín byl jeho již čtvrtým vystoupením u nás za poslední dva. Pouze v doprovodu kytaristy Dominica Millera a bubeníka Chrise Maase zařadil do svého playlistu nejen ty nejznámější písně ze sólové kariéry, ale docela překvapivě i velké množství hitů The Police, kteří na scéně působili v letech 1977 až 1986. Snad největší porci, kterou v posledních letech Sting z tohoto období kdy zahrál.
Sting učaroval Plzni. Amfiteátrem Lochotín zněly hity od The Police i z jeho sólové kariéry
Chemie mezi kapelou fungovala od samého počátku. Téměř jako by skutečně evokovali The Police – ať už svým tříčlenným obsazením, tak zařazením několika písní této legendární britské skupiny hned na úvod. Zmiňovaná chemie se od samého počátku přelila z pódia do hlediště a propojila s fanoušky, z nichž většina seděla na dřevěných lavičkách vyprodaného a skutečně obřího lochotínského amfiteátru. Kouzlo koncertů pod otevřeným nebem je zcela jiné než například při Stingově koncertu v pražské O2 areně, jde až o magickou a mystickou věc. Obzvlášť, když vyjde počasí a zapadající sluníčko ozařuje pódium a postupně tmavnoucí kontury proměňují celý areál a tisicové davy v jednolitou masu nadšených lidí.
Už od úvodní repetetivní skladby Voices In My Head z třetí studiovky The Police Zenyatta Mondatta (1980), a nasledujících Synchronicity II a Message In A Bottle z druhého LP Reggatta de Blanc se posluchači skvěle bavili a známé refrény si prozpěvovali s muzikanty. Poté již došlo k postupnému prolínání "policejních" skladeb se sólovými songy, takže nechyběly If I Ever Lose My Faith In You, Fields Of Gold či Shape Of My Heart ze Stingova alba Ten Summoner´s Tales z roku 1993.
Pochopitelně se dostalo i na jeho první sólový hit Englishman in New York z desky ...Nothing Like the Sun z roku 1987, ale taktéž na další významné připomínky éry The Police Walking on the Moon a Every Breath You Take. Pouze v Desert Rose, pro někoho možná až příliš komerční skladbě z Brand New Day z roku 1999, zazněla předtočená smyčka charakteristického orientálního nápěvu, jinak si kapela vystačila po celý koncert jen ve třech a se třemi nástroji.
RETRO 90s | Sting poprvé v Česku. Praha konečně slyšela Roxanne i další hity The Police
V přídavcích pak vyšlehla stadionová Roxanne a křehká a dojemná Fragile, kdy Sting znovu připomněl, že není jen výborný baskytarista a zpěvák, ale dokáže mistrně ovládat i akustickou kytaru. Celkem dvacet dva písníček, spravedlivě na dvě poloviny rozdělených na songy The Police a hity ze Stingových sólových nahrávek, a téměř dvě hodiny čistého času.
Koncert Stinga ukázal, že je stále a již dlouhodobě ve vrcholné formě, jeho hlas i přes neuprosný ortel času je stále tím charakteristickým jemně nakřáplým poznávacím znamením, na správných místech procítěným a v rychlejších pasážích pulzující ve vyšších polohách. Bezchybná je i jeho hra na baskytaru, a díky svému hudebnímu, skladatelskému a muzikantskému umu výborně zvládá i akustickou kytaru. Další dva členové kapely ukázali, že dokáží skvěle zastoupit bývalé členy The Police, aniž by je doslova kopírovali, jejich hra byla živá a energická, kytara bublala i kvílela, ze všeho nejvíc byla ale až jazzově úsporná, bicí i díky skvělému nazvučení a bravurní hře pestré a držící často dosti složité skladby pohromadě a určující jejich formu a strukturu.
Sting, jak je jeho zvykem, příliš mezi skladbami nemluvil, pouze snad ve dvou či třech písních se snažil publikum rozezpívávat táhlým „ijóóó“, což se mu velice dařilo a fanoušci byli za toto emocionální napojení vděční. Nicméně muzikant vlastně ani nepotřebuje mluvit, nepotřebuje tříštit a rozmělňovat pozornost, neponechává prostor k tomu, aby se diváci a posluchači mohli jakkoliv nudit, koncert je i díky tomu jedna velká sevřená hudební událost. Zkrátka, za Stinga hovoří místo jakýchkoliv prázdných slov a proklamací jeho hudba plná úžasných textů a kouzelné atmosféry.
Text: Aleš Materna, foto: Martin Hanáček
Témata: Sting, The Police, Lochotín, Plzeň
0,00
čtenáři
hlasuj
