LIVE: V tundrách ukrytí Hey Elbow a na prosluněných kopcích jezdící Pablo Nouvelle

HEY ELBOW
Potrvá, Praha
26. 3. 2016

V štábu showcaseového podniku se chystá ročník 2016, který proběhne na přelomu září a října, stále však můžeme slyšet dozvuky loňského programu. Jeden z hlavních headlinerů Oddisee vydal volně dostupné EP Alwasta, na květen chystá novou desku The Odd Tape. Na regulérní pražské koncerty se k nám vrátili z Polska Bokka (1. dubna vystupují v Brně) i písničkář Fismoll. Nyní se do Prahy přijeli prezentovat premiérově také švédští Hey Elbow. Ti získali svůj název díky zahřívacímu procesu předcházejícímu vystoupení The Knife, již neexistujících kolegů z Göteborgu.

Jak se klube jaro (I.): Chystají se na vás japonské math-rockerky Tricot i taneční hvězda Art Department

Od nich se nenechali inspirovat pouze k pojmenování, ale zřejmě také ve stylizaci. Bohužel lesklé bombery příliš nevystihují náladu a vyznění skladeb. Naštěstí jednoduchý stejnokroj nikterak nenarušuje zážitek z hudby, kterou dokáže trojice živě prezentovat bravurně. Precizní údery a určování rytmu Liama Amnera uchvátilo zejména ve skladbě Alice.

Ellena Petersson zase fascinovala dvojím ovládáním kláves a křídlovky zároveň. Ta dokáže udělat ve skladbách hodně, až z té monumentálnosti někdy naskočí husí kůže. Pódium okupují ale stále pouze tři osoby. Poslední členkou a hlasem skupiny je Julia Ringdahl, jejíž projev charakterizuje Hey Elbow. Bohužel se nedá říct, že by vždy plně pozvedával originální tvorbu. Její způsob zpěvu a intonace má šamanský nádech a někdy, jako například při Blanca nebo Finn, dokáže přiblížit skladbu k atmosférickému vyprávění vycházejícího z nitra druidského lesa. Svou polohu ovšem dokáže stěží převést a někdy tak mohou jednotlivé písně splývat, přestože podklad je dostatečně odlišný.

PABLO NOUVELLE
La Loca, Praha
29. 3. 2016

Pokud disponují Hey Elbow dávkou originality spojenou s tajemnou monumentalitou, obrací se Pablo Nouvelle nejvíce k mainstreamovým polohám kombinujícím styly náležící interpretům jako Bonobo nebo Chet Faker. Přitom to neznamená, že by od nich vyloženě opisoval, například s Fakerem se dostal na scénu v podobný čas. Připodobnění k těmto hudebníkům naznačuje, že klasického rádiového posluchače hudba Pabla Nouvelle nezasáhne. A je to škoda. Zaplnit se nepodařilo nyní dokonce ani nevelký prostor La Loca. Zatímco někteří muzikanti dokážou s poloviční produkcí roztancovat tisícihlavý sál, v Praze se i napodruhé obecenstvo trochu zdráhalo.

Přitom pódiová sestava s kytaristou a perkusionistou, kteří oba skvěle doplňují na polovinu písní také svým zpěvem, toho nabízí daleko více. Skladbám to dodává autenticitu a v propojení s živě koordinovanými samply a beaty poskytují fanouškům originální zážitek.

Ani tetokrát se nepodařilo vyzdvihnout akci, která má daleko větší potenciál. Samozřejmě takových akcí probíhá během roku v Praze nespočet, ovšem s takto přístupným materiálem se soulovou duší a hravým r'n'b tělem je to škoda. Hey Elbow se podařilo malý prostor Potrvá zaplnit obstojně, s vervou, jakou do představení dávají, by ale zvládli i daleko rozsáhlejší publikum. Se svým třičtvrtěhodinovým setem by nejvíce vynikli na festivalu. A možná by podobná zkušenost pomohla k prolomení ledů i švýcarskému electrokorzárovi. Snad nás příště bude víc.

text: Ondřej Bambas, foto: Jan Kuča (Hey Elbow), Carlo Maximilian Speidel (Pablo Nouvelle)