LIVE: Vojta Dyk a B-Side Band složili v Brně skvělou show z předělávek. Vzpomínali i na oběti z Paříže

VOJTA DYK & B-SIDE BAND
SONO CENTRUM, BRNO
14. 11. 2015

Na počátku koncertu, který začal zhruba s dvacetiminutovým zpožděním, dala kapela vzpomenout na úvodní vystoupení festivalu v podání Electro Deluxe a odstartovala jejich hitem Let’s Go To Work. Už v něm se projevila zkušenost a muzikantská vyspělost všech zhruba dvaceti hudebníků, stejně tak jako vokální schopnosti hlavní hvězdy večera. Všemu napomáhal výborný zvuk, což ostatně v Sonu není vůbec překvapující. Show měla velmi rychlý spád i díky minimu mluveného slova mezi skladbami.

RECENZE: Vojtěch Dyk swinguje pro všechny generace

Jednou z asi dvou výjimek byl velmi emotivní moment hned po druhé písni, kterou byla známá předělávka od Beatles Can’t Buy Me Love, kdy dal Dyk vzpomenout na teroristický útok v Paříži, což publikum ocenilo dlouho trvajícím bouřlivým potleskem. Poté se slzami v očích s kapelou za zády odehrál asi nejhezčí píseň ze společného alba, Tržnice světa. Zde poprvé projevil svůj smysl pro komedii, když přiměl publikum ke zpěvu a bavil jej dalšími pro něj typickými kousky, např. beat boxem. V tomto duchu koncert pokračoval medley z písní ze zpěvníku Já Písnička, kterým byla proložena další skladba z Desky - Města nad řekou. Tím byl pro tentokrát autorský repertoár v podstatě vyčerpán. Jen zhruba v  polovině show zazněla ještě druhá položka na CD, skladba Birdland.

Hodně prostoru však dostal hostující saxofonista Michal Žáček, kterého můžeme považovat za de facto stálého člena bigbandu, protože s ním objíždí prakticky všechna turné. Z jeho CD Beautiful Day zaznělo hned několik skladeb, z nichž hned první instrumentálka Sax With Me, na kterou mu mimochodem nahrál bicí slavný bubeník Dave Weckl, měla asi největší grády. Vrcholem celého večera však byla baladická skladba, kdy Žáček vyměnil saxofon za flétnu a střihl si se zpěvákem dokonce i náznak improvizované jazzové konverzace. Jako poslední z Žáčkova repertoáru byla představovačkou kapely uvedená Back To The City, která odstartovala finálovou část večera.

Vojtěch Dyk a B-Side band okouzlili ženy všech věkových kategorií

V té už se muzikanti soustředili výhradně na známé popové či rockové skladby, tu více, tu méně přearanžované. Za zmínku stojí latinou nasáklá diskotéková odrhovačka, nebo dechovou sekcí vkusně obohacená hitovka Lennyho Kravitze It Ain’t Over Till it’s Over. Závěr koncertu obstaral už tradiční rock’n’roll v podobě klasiky od Queenů Crazy Little Thing Called Love, při kterém Vojtěch Dyk řádně vyhecoval publikum a připravil je na uzavírák v podobě dalšího rádiového hitu Mercy, Mercy, Mercy (neplést si s jazzovým standardem).

Kapela se vrátila ještě na tři přídavky, kdy hned v tom prvním Dyk předvedl, co opravdu dovede s hlasem. Velmi povedeně totiž parodoval baskytarové sólo a po této dostatečně dlouhé sólové exhibici si dali ještě konverzační duet s baskytaristou. Poté následovaly dva obří evergreeny populární hudby – Stayin‘ Alive od Beegees a závěrečná roztančená Celebration, která definitivně udělala tečku za letošním opět povedeným ročníkem stále populárnějšího festivalu Moravia Music Fest.

text: Tomáš Vrtek, foto: Tereza Stříbrná