Vydáno 13.03.2023 | autor: iREPORT
Retrospektivní cyklus Dvě dekády v hudbě přináší sondu do historie, konkrétně do období 1991 – 2010, očima tehdejší hudební publicistiky. Vybrané články z časopisu Rock Report, resp. REPORT, jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu. V nejnovějším díle našeho seriálu se vrátíme zpět do roku 1996, kdy u nás poprvé vystoupili AC/DC. Rachot buldozeru i obrovská demoliční koule, která pro sestavu "vyčistila" prostor na jevišti, skákající a válející se po zemi Angus Young ve školní uniformě i Brian Johnson se svou placatou čepicí. Přečtěte si, jak tehdejší koncert viděl svýma očima Vratislav Šantroch.
RETRO 90s | LIVE: AC/DC poprvé v Česku aneb Jak se Angus Young válel po zemi ve školní uniformě
AC/DC poprvé v Česku! Už to samo o sobě stačí k tomu, aby se vám nebezpečně zrychlil tep, a pokud jste navíc majitelem vstupenky (vyprodáno dávno dopředu), můžete v den D oslavit ve společnosti nejen tuzemských rockerů ve věku od deseti do padesáti let velký rokenrolový svátek. Kdo by odolal?
V roli předkapely se pražskému publiku představila v půlhodinovém bloku britská čtveřice Wildhearts, založená před sedmi lety zpívajícím kytaristou Gingerem. Divoká srdce měla sice průzračný zvuk, ale jejich svižný punk´n´roll vzoru Ramones mě příliš nezasáhl. Wildhearts sestavili svůj playlist především ze skladeb nového alba Fishing For Luckies, zaznamenali celkem slušný ohlas a v pravý čas se rozloučili. Tedy ideální naplnění úlohy předskokana, ovšem mé srdce z toho moc nezdivočelo.
Krátce po 21. hodině se na telestěne nad pódiem odehrála jedna z kreslených epizod Beavise a Butt-heada a poté rameno jeřábu se zavěšenou koulí zbořilo kulisu zdi, pod níž se otevřelo pět boxů a hádejte, kdo se z nich vynořil…
AC/DC rozpoutali úvodní skladbou Back in Black svou bombastickou show, při níž muselo plesat každé srdéčko každého příznivce této legendy. Jedna pecka stíhala druhou a AC/DC nezůstali nic dlužni pověstem o svých koncertech. Nechybělo nic – Angus Young ve školní uniformě skákal a válel se po zemi a placatá čepice seděla pevně na hlavě Briana Johnsona. Při T. N. T. si k ní přibral ještě Anguse a dokázal, že ani dnes neztratili AC/DC nic ze své energie a elánu z doby před 20 lety.
Nemohli jsme pochopitelně postrádat ani slavný zvon, na němž se při Hells Bells Brian pěkně pohoupal, což posléze učinil i na zavěšené kouli při skladbě Ballbreaker. Dvě hodiny ve společnosti AC/DC uběhly stejně rychle jako Angus z jednoho konce pódia na druhý a v nádherné atmosféře koncert pomalu končil. Za freneického potlesku se pak AC/DC vrátili na pódium ke dvěma přídavkům, a když Angus vyjel na pódium v kleci s rohatou čepicí na hlavě, bylo jasné, že pojedeme po dálnici do pekla. Největší překvapení si AC/DC nechali až na samý závěr, když při For Those About To Rock (We Salute You) došlo i známé salvy ze šesti hlavní do té doby skrytých děl. Opravdu strhující závěr úchvatného představení! Jako skvělý nápad se ukázal i přímý přenos dění z pódia na telestěnu, a tak jedinou chybou byla místy až nepříjemně bolestivá intenzita zvuku.
Celý večer nelze zhodnotit jinými slovy než jako fantastický koncert fantastické kapely, kterým si AC/DC u tuzemského rockového publika upevnili neotřesitelnou pozici a nezastupitelnost své úlohy na světové rockové scéně. Kdo nás vzkřísil? Ejsi dýsi!
Text původně vyšel v časopise Rock Report č. 7/1996.
Text: Vratislav Šantroch, foto: acdc.com, FB AC/DC
Témata: AC/DC, Praha, Sportovní hala, retro
0,00
čtenáři
hlasuj
